Terst čeká na své objevení

Když se řekne Terst, pak si většinou představíme spíš starší historii orientovanou do období Rakousko-uherského mocnářství. Na svých cestách do Itálie nebo k Jadranu toto město míjíme. Přesto, ač mimo hlavní trasy, stojí za to se sem podívat.

Terst má velmi starou historii. Jedna z prvních zmínek se vztahuje k legendě o Jásonovi a Argonautech, kde se hovoří o tom, že se tu zastavili na své komplikované zpáteční cestě se zlatým rounem. Pak oblast ovládali Římané a dochází k rozvoji, který končí po rozpadu říše. Od druhé poloviny 14. století (s přestávkou 1797-1814 Francouzi) až do roku 1918 zde vládnou Habsburkové a město (přístav) má pro ně velký význam a stává se čtvrtým největším v monarchii (Vídeň, Budapešť, Praha). Po první světové válce patří Itálii, po druhé světové válce je nakrátko svobodným územím pod patronací OSN, nakonec je opět italský. 

Dnes je Terst z pohledu cestovního ruchu spíš opomíjenou destinací. Nenajdete tu davy návštěvníků proudících od památky k památce, avšak cenností vztahujících se k minulosti zde najdete celou řadu. Kdysi nejvýznamnější R-U přístav má i spojitost s naší zemí. Zde poprvé předvedl Josef Ressel svůj lodní šroub, na jednom z přístavních mol se nachází nulový bod, od kterého se dříve odvozovala nadmořská výška našich vrcholů hor (Farolfiho nulový bod na molu Sartorio), pochází odtud i fernetstock a našlo by se i několik dalších spojitostí (kras, káva aj.). 

Zastavme se na chvíli v tomto městě. Dýchne na nás příjemná atmosféra, která Itálii ani moc nepřipomíná (s výjimkou restaurací s picou). Na cestu se vydáme z Benátského náměstíčka, uprostřed kterého stojí mohutná socha císaře Maxmiliána I. Je odtud přes ulici vidět Acquario Marino, ve kterém se návštěvníkům otevírá podmořský svět Jaderského moře. Na opačnou stranu je vidět monumentální budova Muzeum Revoltella. V paláci barona Revolltery (významný obchodník a politik) je dnes galerie moderního umění. Pokud máme dost času, stojí za prohlídku. Pokud půjdeme po hlavní ulici Sauro směrem k centru, tak cestou míjíme několik restaurací s lákavou nabídkou. My však projdeme kolem Muzea ulicí Torina ke knihovně, kam stačí jen nakrátko nahlédnout. V parčíku před ní je pomník spisovatele Sveva. Za ním zabočíme zpět k hlavní pobřežní ulici, kde na rohu stojí Palác Vucetich (rakouský šlechtic a politik srbského původu) postavený architektem Buttazzonim (1825). Vedle něho je menší palác Bruynův (architekt a zeměměřič) z roku 1860. Pokračujeme podle mohutné stavby Savoia Exelsior hotelu (1910). Přes ulici je Terstské námořní kongresové centrum. Je odtud výhled na moře i na historické centrum. 

Původně sloužila budova jako osobní přístav (1930). 1933 získala prestižní cenu jako jedno z pěti děl původní moderní architektury v Itálii. V průběhu let prošla různými rekonstrukcemi až do svého současného využití jako moderní konferenční centrum pro pořádání konferencí, workshopů a akcí všeho druhu. Pojme asi tisíc hostů. Po pár krocích za hotelem míjíme budovu, kde sídlí správa oblasti a jsme na největším náměstí u moře (Piazza Unità d'Italia) na světě a snad i největší náměstí v Itálii. Budova správy kraje je někdejší palác společnosti Loyd Triestino, což byla významná lodní společnost. Jako zajímavost by se dalo uvést, že provozovala i loď Gablonz (Jablonec nad Nisou nebo Mariánské Lázně). Ze zajímavých budov tu jsou paláce Grandhotelu Duchi d’Aosta a Plenario Pitteri. Celému náměstí vévodí budova radnice architekta Bruniho (1873-5). Hlavní fasáda budovy do náměstí Piazza Unità d'Italia je postavena v eklektickém stylu a skládá se ze dvou bočních těles o výšce čtyř pater. Při navrhování fasády se architekt Giuseppe Bruni pokusil obnovit architektonické prvky Palazzo del Magistrato, které se dříve nacházelo na stejném místě, ale výsledek se původně obyvatelům Terstu nelíbil. Vznikla tak řada posměšných přezdívek jako „Palazzo Cheba“ pro podobu klece pro ptáky nebo „palác Sipario“, protože za sebou skrývala ošklivé budovy starého města.

Uprostřed je věž s hodinami, kde na vrcholu jsou sochy dvou Maurů, kteří úderem na zvon oznamují čas. Před radnicí je fontána čtyř kontinentů a je tu i turistické infocentrum. Na protější straně náměstí hned vedle radnice je Palác Modelo, stavba Bruniho (1871-2) z doby výstavby nového hlavního náměstí ze starého náměstí Piazza San Pietro, kdy byly zbořeny např. stavby Locandy Grande a kostela S. Pietro. Stavba měla ukázat, jak budou vypadat nové budovy, které v té době byly pouze na výkresech architektů. V letech 1872 až 1912 budova sloužila jako hotel a následně připadla magistrátu, s výjimkou přízemí určeného pro komerční využití. Z dalších staveb tu je Palác Stratti (1839), který si nechal postavit bohatý obchodník architektem Buttazzonim. Dnešní podoba je z pozdější přestavby (1872). Dnes tu je kavárna a v patrech pak kanceláře. Posledním je palác Governo architekta Artmanna (1901-5). postavený na místě již existujícího a mnohem skromnějšího sídla. Hlavním prvkem fasády je velký krytý balkon. V době stavby byl z budovy výhled na zahradu, která až do roku 1920 zabírala polovinu náměstí. Dnes budova slouží jako reprezentativní pro státní i regionální účely. 

Projdeme vlevo od radnice (Magistrát) ulicí Via Malcanton až k ulici Teatro romano, kde u zmrzlinářství odbočíme vlevo, pak za chvíli dojdeme k Římskému divadlu. Divadlo bylo odkryto až v roce 1938, vybudováno z cihel, kamene a dřeva ve svahu na úpatí vrchu San Giusto v podobě typických stupňovitých schodů. Pochází z doby 1. až 2. století n. l. vlády císaře Trajána a ve své době stálo přímo u moře. Ve spodní části se nachází zachovalé zbytky scény a divadelního jeviště. Mělo asi 6 tisíc míst k sezení. Bylo restaurováno a v letních měsících se zde konají různá představení.

Pokračujeme stále po ulici, míjíme srbský ortodoxní kostel sv. Spiridona, až dojdeme k hornímu konci Velkého kanálu (Canal grande), vybudovaného 1754-66 Matteem Pironou. Tato oblast byla v minulosti zaplavená nebo ji tvořila bažina. Území pro rozvíjející se město tedy nepoužitelná. Vznikl plán na vysušení a úpravu v podobě kanálů (podobně jako v Petrohradu). Tím se získá splavná plocha a umožní se snadná manipulace se zbožím při vykládce a nakládce lodí a místo skladových ploch. Plán však nebyl realizován a zůstalo jen u tohoto jednoho. Část ho byla dokonce zavezena stavebním odpadem. Dnes je v jeho okolí řada staveb z doby jeho slávy. Bývaly tu i 3 pohyblivé mosty, aby mohly volně projíždět lodě. Zůstal už jen jeden (červený) a ten již zdvihací není. Zajímavostí mostu je vodočet ukazující stav hladiny (mareograf). Jeho nula je ve vědeckém světě známá jako Zero Ponte Rosso. Podél kanálu a na náměstí Piazza Sant'Antonio se dnes konají tradiční vánoční trhy a různé další akce. 

Od kanálu je možné se vrátit směrem zpět k hlavnímu náměstí, ale na náměstí Tommaseo (autobusová stanice) odbočit doleva a nabrat směr k pevnosti nad městem. Jdete prakticky k Římskému divadlu. Projdete náměstí Piazza de la Borza, jednoho z hlavních náměstí v Terstu a v průběhu 19. století také hospodářským centrem města. I dnes je tu bankovní centrum v čele se Starou burzou, významnou budovou náměstí. Pozornosti jistě neujde Neptunova kašna, Bartoli dům, což je secesní budova z roku 1905 nebo postava císaře Svaté říše římské Leopolda I. na vysokém sloupu. Po chvíli dojdeme na malé náměstíčko, odkud je vidět Římské divadlo po pravé ruce, projdeme však podle vysokého domu s kabřincovou fasádou a začneme stoupat k vrcholu. Dojdeme na někdejší akropoli se zbytky římské baziliky z 2. století n.l. a kostelem San Giusto ze 14. století stojícím na místě někdejšího chrámu. K vidění jsou benátské mozaiky. Hrad (pevnost) je z 15. století n.l. a dnes tu je zajímavé muzeum. Velice hezké jsou pohledy na město s přístavem ležícím pod námi.

Tady naši krátkou procházku ukončíme s vědomím, že jsme viděli (navštívili) jen malý zlomek toho, co Terst nabízí. Naposledy se rozhlédneme po překrásném okolí a sestoupíme do centra pod námi. Věřím, že si Terst zamilujete na první pohled a časem sem zavítáte k delšímu pobytu, abyste se seznámili s jeho krásou a bohatstvím zážitků z objevování této u nás zatím neobjevené perly na břehu Jaderského moře.

Ivan Farský
Zeměpisné sdružení