Královské město stříbra Jemnici husité nedobyli

Po prohlídce zámku v Polici se rozhodujeme, že se podíváme také do nedaleké Jemnice, jednoho z nejstarších a ve středověku velmi silně opevněných měst jihozápadní Moravy. Velká část jeho hradebního opevnění se zachovala do současnosti a je jednou z téměř stovky registrovaných památek ve městě a nejbližším okolí. Turisté sem ovšem nepřijíždějí jen za památkami, ale i na starobylou slavnost Barchan, která se koná každý rok v červnu a připomíná historickou událost z roku 1312, kdy král Jan Lucemburský při vojenském tažení na Moravu svěřil jemnickým do opatrování královnu Elišku Přemyslovnu.

Při příjezdu z osm kilometrů vzdálené Police se zdá, že Jemnice leží na mírně zvýšené rovině. Až později při pohledech z hradeb dolů k řece Želetavce a dál do okolí zjišťujeme, že město je na dosti vysokém skalnatém kopci,který byl z rovinatější části chráněn někdejším pevným hradem. Dal ho vystavět český král Přemysl Otakar II. Také Jan Lucemburský si jako ostatně všichni čeští králové, vážil svých "stříbrných měst" a dal zpevnit městské hradby. Jemnice se stala "Královským věnným a horním městem", které bohatlo z těžby stříbra a přispívalo do královské pokladnice.

Při příjezdu mineme jemnický zámek, který v novějších dobách nahradil původní hrad. Vjíždíme na rozsáhlé malebné náměstí se starobylými domy a kostelem sv. Stanislava, který byl postaven na počátku 15. století a je dominantou města. Není bohužel běžně přístupný - jak udává průvodce, lze po dohodě se správcem navštívit jeho věž s vyhlídkou. My se vydáváme na prohlídku města k jeho zadní části, kde stará ulička vede zbytkem brány ke středověké obranné věži se střílnami. A pak dál kolem dvojitých hradeb, které mi svou výškou a mohutností velice připomínají hradby mnohem větší Jihlavy. Jemnice má dnes jen něco přes 4 tisíce obyvatel, ale snad je o to půvabnější - právě tak, jako opevněná středověká městečka v nedalekém Rakousku, kam je to jen co by snad kamenem dohodil.

V jedné z městských bran si můžeme prohlédnout i legendární "kamenou pannu," která prý snad pochází z počátku 14. století a má být ochránkyní města. Byla objevena při opravě hradeb. Asi byla dobrou patronkou, protože husité při svém tažení na Moravu město nikdy nedobyli. Asi bylo pro ně hodně nesnadnou kořistí - pro svou polohu i dobré opevnění. A dlouhé obléhání si nemohli dovolit, protože v okolí byly pevné hrady i města, odkud mohla přijít pomoc. My jdeme dál kolem starých hradeb až k mohutnému příkopu a další městské bráně, kde kdysi určitě nechyběl padací most.

Zjišťujeme, že na náměstí přímo naproti kostelu se nachází městské muzeum, které rozhodně stojí za návštěvu. Kromě zajímavých archivních materiálů tady mají i původní kroje a kostýmy ze slavností Barchan a z novější historie města také expozici o zpracování čaje, který známe z našich obchodů pod názvem Jemča. A zdejší továrna dodává tyto cejlonské, indické a další čaje do prodejen v celé republice.

Samozřejmě nás zajímá také monumentální zámek, který byl původně královským hradem a byl několikrát přestavován. Naposledy za markrabat Pallavicinů, kteří se stali jeho majiteli v roce 1841. Po roce 1945, kdy ho získal stát, zámek bohužel upadal, starý nábytek byl prodán nebo odeslán na jiné zámky. A vlastníkem zámku se nakonec stala armáda, která odtud odešla až po roce 1989 a zanechala ho v problematickém stavu dosti zpustošený. Jsou nutné dlouhodobé opravy interiérů, ale zámek je naštěstí v letních měsících přístupný veřejnosti za nevelké vstupné. Rádi toho využíváme a s průvodcem při zhruba hodinové prohlídce procházíme sály, kde se zachovaly staré krby a štuky, původní dřevěná obložení oken a na chodbách několik soch. Armáda prý naštěstí vše neponičila - asi tu chyběl pověstný major Terazky z Černých baronů, takže s poutavým výkladem máme možnost představy, jak to tady původně vyhlíželo. Dokonce můžeme v několika sálech vidět průběh oprav stropů, štuk a podlah - to vše asi potrvá ještě několik let, protože rozsah škod byl i tak zřejmě značný.

Ze zámecké terasy zdobené sochami je pěkný výhled na park s fontánou. Jen kousek odtud v jedné z bývalých hospodářských budov je umístěno informační středisko, kde získáváme materály o Jemnici a všech památkách, kterých je ve městě a okolí nespočet. Jen kousek od zámku je stará Židovská čtvrť s 22 domy a hřbitovem. A pak na druhé straně v dolině se rozkládá předměstí či vlastně původní nejstarší osada Podolí s kostelem sv. Jakuba ze 14. století. Teď vidíme, že v Jemnici bychom mohli strávit alespoň dva dny. Ale náš čas je omezen. A tak se vydáváme alespoň ke středověkému kostelu sv. Víta ve stinném háji, kde kdysi býval klášter a kde prý v 15. století kázal mnich Jan Kapistrán. Klášter patřil Františkánům, po jejich odchodu byl ale zbořen. Zůstal naštěstí kostel, kde nacházíme pěkné gotické malby na zdech. A také vzácnou Křížovou cestu, dílo význačného jihlavského sochaře Jaroslava Šlezingera, který byl za totality vězněn a zemřel v komunistickém vězení v polovině 50. let.

Ochotný průvodce se pak ozbrojuje pořádnou svítilnou a zavádí nás do části někdejšího klášterního podzemí pod kostelem, které prý bylo využíváno k těžbě stříbrné rudy. U kostela stojí za vidění ještě jedna ze zdejších pamětihodností. Památná Svatovítská lípa, která prý tady byla vysazena už za pobytu Anežky Přemyslovny na počátku 14. století. Tu už ale míjíme jen letmo, protože se musíme vydat na zpáteční cestu. Alespoň na malou chvíli se ještě zastavíme u dosti velké malebné stavby na kopci u silnice, po které projíždíme. Je to rodinná hrobka v historizujícím slohu, kterou nechal postavit v roce 1902 markrabě Alexandr Osvald Pallavicini a ve které pak bylo pohřbeno několik zemřelých z tohoto rodu. Hrobka prý byla bohužel po roce 1989 vyloupena a zpustošena vandaly a není veřejnosti přístupná, protože v ní probíhají opravy a renovace. Je od ní hezký výhled na vzdálenou Jemnici. A tak se posledními pohledy loučíme se starobylými městem, které si nás získalo, a kam bychom se jednou, až bude situace zase "normální" rádi vrátili. Třeba právě na slavnost Barchan, abychom pozdravili krále a královnu a slavné posly a zbrojnoše. A samozřejmě všechny, kteří tady žijí a udržují městu jeho tradice a kolorit.

Vladimír Kříž
San Francisko, Jihlava