Co je nového na hradě v Cēsisu?

Cēsis je významné staré středověké město v Lotyšsku. Nachází se asi hodinu jízdy na severovýchod od Rigy, uprostřed Národního parku Gauja. V roce 1209 zde Řád mečových bratří založil hrad Cēsis, ve středověku bylo hanzovním městem. Po mnohaletém výzkumu a následné obnově je Cēsis se svými památkami významným centrem cestovního ruchu nejenom Lotyšska. Asi nevětším lákadlem je komplex Starého a Nového hradu spolu s přiléhajícím parkem. Nelze nevzpomenout ani moderní historii vzniku samostatného Lotyšska po první světové válce, a nakonec i vznik svobodného Lotyšska po rozpadu Svazu v roce 1991. Cēsis zde vždy hrál významnou roli.

Starý hrad, postavený v letech 1201-1209 stojí na vyvýšeném ostrohu uprostřed města. Byl rezidenčním hradem Livonského řádu až do roku 1561. Získal slávu jako nejmocnější pevnost v Livonsku. Žili zde livonští mistři Řádu německých rytířů a často se zde konala každoroční zasedání kapitol řádu. Nacházel se zde Řádový archiv, knihovna, kancléřství se skriptoriem a mincovna mistra řádu. Tu dobu připomíná v okolí i několik hrázděných domů. Hrad byl postaven z cihel a kamene se třemi věžemi, kaplí a třemi oddělenými a opevněnými hradními budovami. Jádrem hradu bylo centrální nádvoří obklopené po všech stranách obytnými budovami. 

Nejmohutnější byla Západní věž se zdmi silnými až 5,25 metru. Zde byly místnosti a pokoje hradního pána. Jižní věž byla nejvyšší, pětipatrová, 32,5 metru vysoká. V nejspodnějším podzemním podlaží byla věznice. Později byla v 15. století přistavěna ještě tzv. Zásobovací věž, která se stala i základem pro další trakt později vzniklého Nového hradu. Při rekonstrukci tu byly v roce 1960 nalezeny kostry tří žen a dvou dětí a asi 6,5 tisíc dalších předmětů. Hrad nejvíce utrpěl při invazi vojsk cara Ivana Hrozného r. 1577. 

Ochranu a útočiště na hradě hledalo i obyvatelstvo z podhradí. Před krvavým koncem je však neuchránil. Situaci popisuje ve svých Světových dějinách (1929) Grín takto: „Po ulicích města Cēsis jsou rozházená těla mrtvých, ale hrad ještě stojí a odolává. Ruské dělostřelectvo ho však již téměř zdolalo. Posádka a obyvatelé, kteří do hradu uprchli, si uvědomují, že je čeká stejný osud, jako ty ve městě. Rozhodují se vzít si sami život než padnout do zajetí mučivé smrti. Poslední živí se shromažďují v patře pod skladem střelného prachu, rozdělují si poslední jídlo, říkají si poslední slova na rozloučení s rodinami a známými. Silným hlasem se nese do okolí hymna Dievs kungs ir musu stipra pils (Mocnou ochranou je náš Bůh). Kapitán Indriks Boismanis se vyklání z okna a vhazuje pochodeň do prachárny. Následuje obrovská detonace a hrad padá jako domek z karet“.

Oprava vedoucí k dnešnímu stavu započala v roce 1952. Dnes je již přístupná velká část zříceniny. S pomocí svíčkových lampiček projde návštěvník sklepeními hradu i věží. Nezapomenutelným zážitkem je multimediální zpracování historie hradu v Západní věži, kde v místnosti ve 3. patře s rozsahem viditelnosti 270 stupňů, návštěvník sleduje na zdi staletou historii výstavby a v oknech pak iluzi okolí hradu té doby v časech míru i okolních válek za přispění zvukového doprovodu.

Vedle toho se dá projít i další část zříceniny hradu. Jsou tu na panelech obrazová vypodobnění někdejšího stavu spolu s popiskou. V těsném sousedství hlavní hradní budovy na nádvoří je k vidění i kuchyňská zahrada, kde se pěstovalo mnoho rostlin nejenom k vaření, ale i k léčení a potřebě v domácnosti. Je tu zastoupeno 30 různých druhů rostlin. Asi nepřekvapí, že nejpoužívanějšími druhy s výraznou chutí byly petržel, cibule a česnek. V létě je tu přítomen zahradník, který popisuje někdejší život a pěstování na zahradě ve středověku.

Rozlehlé nádvoří je i místem, kde jsou vystaveny středověké vojenské systémy zbraní. Konají se zde i rytířské turnaje a souboje. Nebo jsou pořádány středověké trhy s prodejem předmětů a jídel zhotovovaných a připravovaných z místních surovin.

Další částí prohlídky je Nový hrad, kde je nedávno instalována nová výstava o životě místního panstva od druhé poloviny 18. století až po současnost. V jednotlivých místnostech jsou texty v několika jazycích, je dobré, že letos (2021) přibude i čeština. K vidění je i knihovna ve věži a nezapomeňme ani na výstup k vyhlídkové plošině na jejím vrcholu. 

Celkově je návštěva hradu i města Cēsis velmi zajímavá i s ohledem na vztahy a vazby k historii naší země. Tak se jen nezbývá těšit, že se letošní cestovatelská sezona povede.

Ivan Farský
Zeměpisné sdružení