Rosslynská kaple je plná tajemství

O nádherné a tajemné kapli ve skotském Rosslynu nedaleko Ediburghu se často píše v mnoha časopisech a sjíždějí se do ní zvědaví návštěvníci z celého světa. A některé cestovky dokonce nabízejí jen zájezdy sem. Zvláště poté, co tady byl natáčen film "Šifra mistra Leonarda". Proslavená kaple je vzdálena jen necelých dvacet kilometrů jižně od Edinburghu a tak jsem ji samozřejmě zařadil při pobytu ve ve městě, které mělo být základnou pro naše putování Skotskem, mezi hlavní cíle našich cest.

Rosslynská kaple, která je vlastně částí nikdy nedostavěné a původně zamýšlené katedrály, byla postavena v roce 1446 hrabětem ze Saint Clairu, baronem z Rosslynu. Podle některých pramenů měli na jejím vzniku a snad i tuto stavbu iniciovali a také ji financovali rytíři Templářského řádu, se kterým měl katolický šlechtic dobré vztahy. 

Podle všeho vnější i vnitřní výzdoba svatyně nasvědčuje velmi silně tomu, že se jedná o velmi podivné a tajemné symboly a také nádhera a bohatství vnitřních prostor jsou nebývalé a musely na ně být vynaloženy značné prostředky, které jistě přesahovaly možnosti zdejší venkovské šlechty. Ve stavbě původně zamýšlené honosné katedrály se ale po smrti barona z Rosslynu už nepokračovalo a jako její torzo zůstala nádherná a obdivovaná kaple, která je 21 metrů dlouhá a 18 metrů vysoká. Není to mnoho- její věhlas a zřejmě i někdejší význam předčí některé světové katedrály.

Do Rosslynu vyrážíme z hlavní ediburghské ulice Princess Street typickým poschoďovým autobusem, který nás veze do kopců kolem města, kde míjíme typické skotské kamenné domy a potom pastviny s huňatými ovcemi, které si opatrní hospodáři značí barevnými pruhy na kožichu. A dokonce o kus dál můžeme vidět i několik dlouhorohých světlých a huňatých skotských krav. To už se ale blížíme do náhorního Rosslynu, kde nás autobus vyklopí u stařičkého hotelu Originál Rosslyn a docela blízko Rosslynské kaple. 

Do nádvoří k ní musíme projít turistickým centrem, kde jsme po zakoupení vstupenek upozorněni, že v další cestě do kaple lze pokračovat pouze bez fotografických aparátů a kamer. Fotografování je možné jen zvenčí, uvnitř je přísně zakázáno. A přísně se na to i dohlíží. Novinářské průkazy nám tady nejsou zjevně nic platné a obávám se, že by ani nepomohlo povolení od samého současného majitele, hraběte St. Clair, potomka slavného rodu, kterému patří kaple i nedaleký hrad. Stavba je už zvenčí ovšem nádherná. Můžeme fotografovat ďábelsky se šklebící kamenné chrliče a ozdobné prvky fasád, opěrné zdi a věžičky, krásu gotických oken. To vše se tady zachovalo i přesto, že od roku 1592 se kaple z důvodu protestantské reformace neužívala a teprve po návštěvě královny Viktorie v roce 1842, kdy panovnici kaple naprosto uchvátila, byla znovu obnovena a vysvěcena.

Uchváceni jsme i my uvnitř. Celé hodiny by tady návštěvník mohl obdivovat kamennou nádheru gotických zdobených sloupů a nádherné klenby kaple. A hlavně soch a sošek. Najdete tady milence, kterým stojí za zády ďábel, kamenné stvoly kukuřice či aloe a také znázornění sedmi hříchů i ctností. A tanec mrtvých. Neobvyklá- výzdoba a podivné motivy jako dávná tajemství templářů. Prý by tady měl někde být uschován Svatý Grál. Kalich, ze kterého pil Ježíš při poslední večeři. Nebo snad dokonce biblická Archa úmluvy...

Kaple má i své ponuré podzemní prostory, právě tak podivně a krásně vyzdobené. Tady se smí fotografovat, nebo alespoň se to toleruje. Podzemí prý bývalo spojeno s nedalekým hradem pánů z Rosslynu podzemní chodbou. Přestože jsou v kapli návštěvníci sledováni na každém kroku, nemohu odolat touze získat  několik originálních snímků pro Ingemu. Mám naštěstí malý kvalitní přístroj do dlaně. Je tu třeba nádherný Učedníkův sloup, který prý vytesal učeň v nepřítomnosti svého mistra a ten ho pak proto ze závisti a ve zlosti zabil. K němu patří nedaleké hlavy plačících chlapcových rodičů.

Jen neradi se loučíme s nádhernou a tajuplnou Rosslynskou kaplí, ve které jsme strávili celé odpoledne. Jdeme ještě pár stovek metrů ke zříceninám hradu pánů z Rosslynu na nedalekém ostrohu nad příkrou roklí. Zdá se být nedobytný, ale byl prý ve středověkých válkách třikrát dobyt. Stále tu ale stojí mohutné hradby a hradní palác, který se zachoval a je pronajímán pány ze St. Clair nájemcům k romantickému bydlení.

Návštěvu Rosslynu zakončujeme typickým skotským jídlem Hedgess a pivem ve starobylém hotelu, kde na zdech visí staré obrazy a zbraně a kde by člověk na chodbách mohl očekávat duchy někdejších hostů. Ale žádné další tajemství se nekoná.

Vladimír Kříž
San Francisko, Jihlava