Postupim

Postupim je to jméno, které okamžitě vyvolá představu spojenou s historií Německa, Pruska, Fridrichem II. (Bedřich) zvaným "starý Fritz" a palácem Sanssouci s parkem. Ale dříve, než se stala rezidencí pruských králů 17. a 18. století, prošla Postupim dlouhou cestu.

Město leží v lesnaté a jezernaté krajině, která byla již kolem roku 700 osídlena slovanskými kmeny. Když pak v roce 928 germánský král Henrik I. vítězí nad Slovany v bitvě na Labi, získává do své moci pevnost Brendanburg, později přejmenovanou na Brandenburg. Ota I., jeho syn, zde zakládá biskupství. Germánská kolonizace slovanských území probíhala postupně díky slovanskému odporu. Tento proces byl s konečnou platností dokončen až v roce 1150 (dle jiných zdrojů 1157), kdy poslední slovanský kníže Přibyslav Henrik přijal křesťanství a podřizuje své panství Albrechtu Medvědovi. Ten se tak stává markrabětem z Brandenburku.

Poprvé se objevuje označení Postupim ("město na svahu hory") roku 993 v jedné listině vydané králem Otou III., přestože se městem stala až teprve roku 1317. Na rozvoj oblasti mělo velký vliv i to, že zde vládl rod Hohenzollernů. Ti svou hlavní rezidenci přenáší díky čtvrtému kurfiřtu v dynastické řadě, Johanu Cicerovi do Berlína-Kolína. Také jeho syn Joachim I. sem stěhuje i trůn roku 1499. Sice ještě v Postupimi staví palác 1526, ale díky pozdějším požárům se stěhuje do Berlína. Město však neupadá a stává se druhou rezidencí kurfiřtů vedle Berlína. Po třicetileté válce získává svůj někdejší význam. Fridrich Wilhelm tu v roce 1685 vydává "Postupimský edikt", podle kterého se do Brandenburska mohli stěhovat francouzští Hugenoti (protestanti). Dochází také ke stavebnímu rozvoji paláce.

V době vlády jeho syna Fridricha se město opět rozvíjí a kurfiřt Fridrich se prohlašuje roku 1701 za krále Pruska. Jeho význam spočívá v tom, že dokázal upevnit Pruský stát. Také jeho syn Fridrich Wilhelm (zvaný "šikovatel na trůně") v době své vlády (1713-40) výrazně posiluje rozvoj města. Jeho rozloha se ze 43 ha rozrůstá na 142 ha a stává se posádkovým městem, vzniká tzv. "Nové město". Také se zde usídlují nizozemští přistěhovalci a ti zde dávají impuls vzniku manufaktur.

V rozvoji města a státu hraje významnou roli i další panovník. Byl to Fridrich II. zvaný Veliký nebo "Starý Fritz". Svým životem se silně zapsal do mysli národa, prakticky celé epochy, nejenom Pruska. Vládl celých 46 let (1740-86). Nazývali ho "Filosofem ze Sanssouci". Přátelil se s francouzskými literáty, filosofy a umělci všeobecně. Známé je jeho přátelství s Voltairem, který v Postupimi prožil celé 3 roky.

Byl úspěšný i jako vojenský velitel. Vyhrál řadu bitev a válek. Tím také přetvořil Prusko na zemi evropského významu. Postupim se stala perlou architektury a významu. Nepopiratelný je i vliv na rozvoj Berlína.

Palác Sanssouci byl stavěn od roku 1745 a Fridrich II. tu chtěl mít letní rezidenci, kde by byl zbaven všech starostí. Všechny stavby první doby výstavby palácově parkového komplexu se vztahují k době vlády Fridricha II. tedy rokoko. Prakticky téměř všechny stavby byly postaveny podle plánů králova přítele von Knobelsdorffa. Druhá část výstavby z doby vlády Fridricha Wilhelma IV. zvaného "romantikem na trůnu", se nesla ve stylu klasických antických staveb, tedy klasicismu.

Po vyhlášení sjednoceného Německa v roce 1871, kde hlavní roli hrálo Prusko, se hlavní pozornost upřela na Berlín. Postupim se pomalu stala jen skromným sousedem hlavního města. Hohenzollernové však stále v létě využívali postupimský "Nový palác" postavený ještě za vlády Starého Fritze, jako rezidenční místo. Vládnoucí rod se z Postupimi i Berlína po roce 1918 odstěhoval. Král emigroval do Nizozemska, byla vyhlášena "Výmarská republika". Poté nastala doba "Třetí říše".

V noci na 14. dubna 1945 byla Postupim rozbombardována, aby byla z ideologických důvodů spolu s Pruskem vymazána z  paměti světa. Tak byl poškozen nejenom palác a vojenská stavení, ale i další stavby z 18. století ve městě. Naštěstí se bomby "vyhnuly" parku.

V paláci Cecilienhof se uskutečnila historická konference (17.7.-2.8. 1945), která svými veřejnými i neveřejnými ustanoveními ovlivnila historii Evropy na mnoho desetiletí. Roku 1990 se Postupim stává hlavním městem spolkové země Brandenburg (Braniborsko). Paláce a parky se v dubnu 1990 dostávají na Seznam světového dědictví UNESCO. Postupim je dnes významnou destinací cestovního ruchu nejenom Německa, ale i světového měřítka.

Stará radnice

Procházka městem

Pokud přijedeme vlakem S-Bahn od Berlína, pak stačí projít most přes řeku Havolu a na jeho konci vpravo na náměstí Otto Brauna odbočit k  Informačnímu centru pro mapku. Projdeme kousek a jsme na Starém trhu (náměstí), které prošlo před několika lety celkovou změnou, která se v současnosti (2020) končí. Lze si prohlédnout nově rekonstruovaný Městský palác a jeho někdejší barokní fasádu od von Knobelsdorffa. Původní palác byl silně poškozen bombardováním v roce 1945 a 1960 jeho ruiny zmizely úplně. Dnes zde v nově vybudované budově sídlí parlament spolkové země Braniborsko.

Naproti němu stojí kostel sv. Mikuláše, hlavní postupimský kostel z let stavby 1830-7, postavený podle plánů Karla Fridricha Schinkela. Jde o stavbu ve stylu klasicismu, jehož předobrazem byl chrám sv. Pavla v Londýně. Kostel vyniká svou mohutnou kopulí a sloupovou kolonádou a stojí za prohlídku.

Vedle je Stará radnice postavená v polovině 18. století. Je to příklad barokní architektury. Její kupoli zdobí pozlacený Atlant (Atlas). Dnes je tu městské muzeum. Hned vedle je rekonstruovaný palác Barberiny. Celé náměstí se znovu dostává do své podoby z let vlády Fridricha Velikého.

V někdejší konírně z roku 1675, později využívané jako oranžerie, je dnes nejstarší muzeum kina a filmu v Německu. Dnešní podoba této barokní budovy vychází ze stavu v roce 1746, postavené dle plánů von Knobelsdorffa na objednávku Fridricha II. O dobách pruské historie také "vyprávějí" velké skleníky, které sloužily vojákům gardy "krále vojáka", Feidricha Wilhelma I., otci Fridricha Velkého.

Kostel sv. Mikuláše

V historické části města je ještě celá řada významných památek, zrestaurovaných v posledních letech. Opravené domy lákají a jsou v nich umístěné obchůdky nebo restaurace. Ve dvorech jsou upravené parčíky a oddechová místa. Projdeme vlevo od kostela sv. Mikuláše, kolem náměstí Jednoty, až narazíme na Brandenburskou ulici u katolického kostela sv. Petra a Pavla. Nad námi se tyčí šedesátimetrová věž, která dobře poslouží k orientaci při cestě městem. Zvonice má svou předlohu ve zvonici San Zeno ve Veroně. Kousek za kostelem přes parkoviště je malý kostelík, zvaný "francouzský", postavený na příkaz Fridricha Velkého pro hugenoty. Ačkoliv nyní má většina lidí Německo zapsané jako nesmířlivou zemi z doby nacismu, je dobré vědět, že to byla v minulosti snad nejtolerantnější země v Evropě, přijímající náboženské i politické emigranty odkudkoliv.

Kopule kostela sv. Mikuláše

Pokud ovšem hned za lékárnou odbočíme vlevo (ulice am Kanal), po pár metrech uvidíme část někdejšího kanálu, jehož okolí dýchá příslovečnou "holandskou" atmosférou. Již ve středověku sloužil jako drenážní pro řeku Havolu. Na křižovatce se dáme vpravo podél výše zmíněného náměstí a opět směřujeme k  Brandenburské ulici. Je to hlavní promenádní třída přezdívaná "Bulvár", která návštěvníky láká svými kavárničkami, obchůdky a velmi příjemnou atmosférou. Končí u výrazné stavby – Brandenburské brány, postavené v letech 1770-1. Jako vzor pro ni posloužil Triumfální oblouk Konstantina v Římě. Popojdeme vpravo od brány po Schopenhauer Strasse a hned odbočíme po Hegelgasse vpravo, procházíme místy, kde v minulosti stály městské hradby. Cestou potkáme nejprve malou barokní Loveckou bránu (Jägertor). Byla postavena v osmnáctém století za účelem kontroly pohybu osob a zboží do města. Po dalších krocích přijdeme k  impozantní Nauernskou bránu (Nauener tor). Je jednou ze tří dochovaných městských bran. Byla postavena v letech 1754-5 a je považována za první novogotickou stavbu na evropském kontinentu.

Brandenburská brána

V roce 1722, asi 400 metrů od současného místa, byla postavena první Nauenská brána jako jedna z pěti městských bran ve městských hradbách. Postavena byla podle náčrtu krále Fridricha II., kterého pravděpodobně inspirovaly věže hradu Rheinsberg, kde trávil čas jako korunní princ a který celý život miloval. Autorem je architekt Johann Gottfried Büring. 1867–9 byla tato brána přestavěna do dnešní podoby králem Wilhelmem I. Dnes je to místo setkávání nejenom místních obyvatel (něco jako u Václava nebo u "šapočky" či na Alexu). Dáme se doprava po kolejích a uvidíme zajímavé cihlové domečky. To jsme vstoupili do tzv. holandské čtvrti. Je to pravděpodobně pro nás neznámá část města a octneme se jako bychom byli v jiné zemi a v jiné době. Čtvrť tvoří 169 cihlových domů v holandském stylu. Většina z nich prošla renovací a je tedy možné je obdivovat v plné kráse. Celá čtvrť byla postavena v letech 1733–1740 stavitelem Janem Boumanem. Jedná se o jedinečnou podívanou, neboť právě tato postupimská čtvrť je místo s největší koncentrací typických holandských domů v Evropě mimo území Nizozemska. Je zde plno krámků, hospůdek, kavárniček a galerií. Domky byly postaveny podle objednávky "krále vojáka", který chtěl do Postupimi přilákat holandské řemeslníky a další potřebné pracovní a vojenské síly.

To se již vracíme k centru, odkud jsme vyšli. "Majákem" nám je věž kostela sv. Petra a Pavla. V Postupimi je však ještě mnoho dalších zajímavých a hojně navštěvovaných míst. Řada z nich je na Seznamu světového dědictví UNESCO. O nich však někdy jindy na stránkách tohoto geografického časopisu. Až se zase bude volně cestovat, a nebude hrozit zdravotní riziko, jistě navštivte toto místo. Je nejjednodušeji dostupné vlakem S-Bahn z centra Berlína.

Ivan Farský
Zeměpisné sdružení