Kočár císaře Maxmiliána

Při mých cestách Mexikem jsem před časem při návštěvě hlavního města Mexiko City a jeho památek navštívil také jedno z nejhezčích a nejzajímavějších míst - Chapultepec Park. Oázu zeleně a klidu uprostřed rušného velkoměsta, kde je i jedno z hlavních muzeí a také někdejší hrad a palác mexických vládců.

Odtud vládl před lety Mexiku také jeden z nejzajímavějších z nich - císař Maxmilián I. Narodil se jako Habsburský princ Ferdinand Maxmilián Josef ve Vídni 6. června 1832 jako mladší bratr Františka Josefa. Na rozdíl od prakticky založeného staršího sourozence byl prý mnohem citlivější, miloval cestování a poznávání světa. A tak procestoval na lodi velký kus Země a přivezl ze svých cest kolem světa i sbírky a zajímavé zápisky. S rakouským císařským bratrem prý vedl bouřlivé debaty a zřejmě mu i velmi vadilo, že se asi nedočká trůnu a tím i své představy o vládnutí v monarchii. 

Maxmilián I.

Proto zřejmě uvítal jako zajímavou možnost zkusit si panování v Mexiku. Nabídla mu ho mexická - původně španělská aristokracie a nebylo to z tehdejšího pohledu nijak nereálné. 19. století vcelku přálo monarchiím. Ve Francii vládl císař Napoleon III., který byl ochoten i vojensky podpořit monarchii v Mexiku, v Brazílii byl císařem Pedro II. A na severu vládla ještě jižanská Konfederace. A rakouský princ, kterého ujišťovala mexická aristokracie podporou národa, se nakonec rozhodl přijmout mexický trůn. Nebyl na něm prvním císařem. Už ve 20. letech 19. století byl pár let mexickým císařem Augustín Itůrbide, který byl ale svržen a dožil v exilu. Vzdělaný a chytrý Maxmilián I. chtěl vládnout Mexiku lépe, ale byl cizincem a navíc se Mexičané postavili Francouzům, kteří ho podporovali vojensky. Porazili je a v roce 1867 byl císař zastřelen v Querétaru. 

Teď procházím komnatami jeho paláce na pahorku. Mexický císař se svou chotí tady měli luxus, jaký by se mohl směle rovnat palácům tehdejších evropských či brazilských císařů. Nádherný park kolem hradu s exotickými rostlinami a palmami, fontány a romantická zákoutí, to je Chapultepec.

Procházím císařskými komnatami a pak i parkem a vzpomínám na rozhovor s mexickým hudebníkem, který přijel na vystoupení se souborem lidových muzikantů Mariachis do San Franciska v Kalifornii, kde jsem působil. Byl profesorem konzervatoře v hlavním městem Mexika. Při debatě o císaři Maxmiliánovi se zmínil o tom, že s ním tenkrát přišli do Mexika i čeští muzikanti, někteří tam už i zůstali, oženili se a hráli s mexickými hudebníky. A možná proto používají mariači v lidové hudbě dechové nástroje jako v české dechovce. Nevím, nejsem hudebním odborníkem, to ať posoudí jiní. Mně se hudba mexických muzikantů líbí a ta dechovka tam je.

Při prohlídce císařského paláce jsem došel až ke kočárům. Nikde se tehdy nesmělo fotografovat, ale nejpřísnější zákaz byl právě tam, protože tady byl vystaven kočár jejich císařských veličenstev, Maxmiliána I. a jeho ženy.

Oba průvodci, kteří šli se mnou, mne upozornili, že v případě neuposlechnutí mi bude odebrána kazeta s filmem z fotoaparátu. Nelíbil se mi ani voják za mými zády, který tu hlídal. Přesto jsem neodolal. Nemít snímek kočáru císaře Maxmiliána I. pro mne bylo nepředstavitelné. Blesk z mého fotoaparátu vyburcoval všechny strážce k činnosti. Vrhli se ke mně a já prchal tak bleskurychle, že by mi možná záviděl profesionální atlet. Přes dvůr a po zámeckých schodech dolů do Parku Chapultepec. Naštěstí to vzdali. A já to pak oslavil mexickým nápojem v jednom z barů, kde jsem si v duchu připil s císařem Maxmiliánem I.

Vladimír Kříž
San Francisko, Jihlava