Havlíčkova Borová oslavila narozeniny slavného rodáka

V přívalu všech možných virů a podivných událostí ve světě, jsem téměř zapomněl na to, že naše vlast letos oslavuje dvousté výročí narození českého novináře a básníka Karla Havlíčka Borovského. Kdo by neznal jeho "Tyrolské elegie" a mnohé další básně. Učili jsme se o nich ve školách ještě v době, kdy vlastenectví nebylo zapomínané slovo. A najednou jsme teď zjistili, že tehdejší odvážný novinář z poloviny 19.století má hodně co říci i lidem naší doby. A na štěstí jsou tu ještě mnozí (a to i relativně mladí), kteří si uvědomují, že ten bojovník a vlastenec může posílit náš ohrožený svět, že jeho úvahy a výzvy neztratily vůbec svou aktualitu.

A tak jsem uvítal, když mne kamarád novinář Jaroslav Paclík, který se po léta věnuje Havlíčkovi, vzal s sebou do Havlíčkovy Borové na počátku září. Tady probíhaly asi totiž jedny z nejdůležitějších oslav Havlíčkových narozenin. A to nejen velkolepá slavnost a kladení věnců k jeho známému pomníku, ale také jakási lidová pouť ke "svému" Havlíčkovi, velkému českému vlastenci, který se nebál psát a bojovat tím ve prospěch svého národa. Za jakoukoli cenu - i tu nejvyšší.

A tak jsem se octl náhle uprostřed nadšených lidí, kteří se přišli svému panu novináři poklonit do jeho rodiště zblízka i zdálky. A jak jsem s nimi hovořil, dost často jsme se shodovali na jednom smutném faktu: pokud by dnes Karel Havlíček Borovský žil a psal a vydával své noviny, tak by mu mu je chtěli asi cenzurovat. Byl by dost ostrý, jak to měl ostatně vždy ve zvyku a jakoukoli cenzuru by břitce odmítl. A tudíž by ho podle současných poněkud absurdních zákonů (třeba o "předsudečné nenávisti" ) zřejmě zatkli a poslali, samozřejmě ne už do Brixenu, ale asi do vězení. Zatím to nehrozí. Havlíček je bezpečně dávno mrtev a jak bylo řečeno organizátory slavností, při dalších kulatých oslavách se tady sejdeme zase za 100 let.

A stálo to za to. Na té oslavě se křtila kniha o KHB, která je sestavena z příspěvků lidí, majících blízký vztah k Havlíčkovi nebo jeho kraji. A ti sem byli na tu krásnou pouť také pozváni a opravdu přijeli. A tak jsem si tady mohl potřást rukou s někdejším předsedou vlády a předsedou senátu Petrem Pithartem nebo současným předsedou senátu Milošem Vystrčilem. A nechyběl ani krajský hejtman Vysočiny, páni starostové Havlíčkova Brodu i Borové. A členové spolku Havlíček a mnozí jiní vlastenci. Bylo tu velmi slavnostní a barvité kladení věnců k pomníku Karla Havlíčka i prohlídky památek Havlíčkovy Borové. Rodného domu s památníkem a dalších pamětihodností.

Ty oslavy stojí za to a potrvají v dalších městech a obcích, ke kterým měl Karel Havlíček Borovský blízký vztah, až do konce roku 2021 - hlavně v Havlíčkově Brodě výstavami, besedami, akcí Epigram 21 atd. Pak v Humpolci, kde Havlíčka v roce 1848 zvolili do říšského sněmu, přestože byl právě ve vězení. Oslavy budou i v městysi Batelově, Malči, Velké Losenici a v Chotěboři. Tady všude zanechal své stopy. A to, že jeho odkaz má co říci i do současnosti a posilovat nás v současné neklidné a poněkud podivné době, je zcela jasné.

Vladimír Kříž
San Francisko, Jihlava