Pobřežím Tyrhénského moře

S přibývajícími stovkami kilometrů pod horkým letním sluncem většina lidí zpravidla touží být již na vysněném místě a na krásy krajiny, kterou projíždí, nereaguje. Lze to však napravit, odbočit např. z dálnice a spatřit krásná místa, vynikající památky a nalézt ideální místa k odpočinku. Naše doporučení se bude týkat jižní Itálie.

Mnoho turistů, rekreantů a cestovatelů míří v posledních letech na Sicílii, na Liparské ostrovy a na další místa v jižní popř. v jihovýchodní Evropě, k jejichž dosažení bývá nutno projet v podstatě celým Apeninským poloostrovem. S přibývajícími stovkami kilometrů pod horkým letním sluncem většina z nich zpravidla touží být již na vysněném místě a na krásy krajiny, kterou projíždí, nereaguje dostatečně pozorně. Je to v každém případě škoda. Lze to však napravit, odbočit např. z dálnice a spatřit krásná místa, vynikající památky a nalézt ideální místa k odpočinku. Naše doporučení se bude týkat jižní Itálie.

U Lagonegro, blízko pod výrazným vrcholem Monte del Papa (2005 m) na severu pohoří Apennino Lucano opusťte dálnici A 3, známou též pod názvem Autostrada del Sol. Hned za Lagonegro se vám naskytne úchvatný pohled do kotliny řeky Noce, z níž vyrůstají mohutné ostrohy, na nichž byla vybudována města Rivello a Lauria. Zejména Rivello (479 m), obepínající hustě na sebe nalepenými domy v několika těžko rozlišitelných terasách celé temeno ostrohu, na dvou vyvýšeninách se starobylými kostely, je velmi malebné. Ukáže se nám postupně z více pohledů.

Údolím řeky Castrocucco se rychle dostaneme k pobřeží Tyrhénského moře. Je však možno se k němu přehoupnout přes pobřežní hřeben do Maratey, historického přístavního města. V impozantní poloze nad Marateou, na vrcholku San Biagio (640 m n.m.), byla v roce 1965 postavena v blízkosti staré renesanční baziliky San Biagio (jde o původem arménského křesťanského světce) z dáli viditelná 22 metrů vysoká socha Krista. Jejím autorem je florentský sochař Innocenti. K bazilice a soše vede neméně impozantní vyhlídková silnice, v nejvyší části na estakádách v několika serpentinách. Snoubí se zde v každém případě vynikající umělecké a stavitelské dílo. Odtud velmi dobře zjistíme, že břehy Tyrhénského moře v této části jsou mimořádně strmé, svahy klesají až k hladině, u níž Ize nalézt příjemné malé pláže s hrubým pískem. Hloubka vody v moři je značná již u břehu.

Pokračujeme-li na jih pobřežím, dorazíme do Praia a Mare, rozlehlého letoviska, k jehož břehům přiléhá v průměru asi 1,5 km velký vápencový ostrov Dino s největší nadmořskou výškou 60 m. Na příkrých srázech ostrova všemi směry Ize spatřit zajímavé krasové útvary. Nejatraktivnější jsou ovšem jeskyně při hladině, z nich pak zejména Azurová, která sice není tak rozlehlá ani tak vysoká jako její jmenovkyně na ostrově Capri, nicméně vám připraví úchvatný zážitek. Z bárky, která vás do jeskyně za pár minut dopraví, se Ize v tyrkysově zbarvené vodě vykoupat, pozorovat život pod vodou i odlesky na klenbě jeskyně. V blízkosti Dina, již na pobřeží, Ize doplout k malým romantickým plážím pod příkrými skalami, které tvoří i oblouky nad hladinou (zde známý a vyhledávaný Arco Magna pod osadou San Nicola). Dalším místem na pobřeží, které stojí za shlédnutí, je Scalea. Dostala své jméno nepochybně podle schodiště (la scala), které protíná její historické centrum (Scalea Vecchia) po hraně hřebene, jehož temeno je od raného středověku osídleno. Na vrcholu jsou skromné zbytky nemálo významného normanského hradu, pod nimi dominantní kostel a pak již jen romantické úzké, užší a ještě užší uličky, jdoucí až dolů, k soudobé moderní části letoviska. Při břehu, ještě v 17. století na ostrově, je jedna ze strážních věží, které nacházíme ve víceméně pravidelných vzdálenostech po celém tyrhénském pobřeží. Chránily před nepřátelskými vpády (zejména ze strany Saracénů). Z horní terasy volně přístupné věže je pěkný rozhled. Ve skále na svahu pod věží vás upozorní na významnou paleolitickou památku, jeskynní obydlí s cennými prehistorickými nálezy.

Před Cirellou, která je následujícím sídlem na pobřeží, Ize učinit krátkou užitečnou odbočku do vnitrozemí. Horské obce Orsomarso (120 m n.m.), Verbicaro (428 m) a Grisolia (465 m) jsou východisky do pohoří Apennino Lucano, směrem k nejvyšším vrcholům v této jeho části, lákavě vyhlížejícím štítům La Mula (1932 m) a Cozzo del Pelegrino (1987 m). Městečko Grisolia v majestátní poloze na temeni kužele má nefalšovanou kalábrijskou atmosféru. Turista sem přijde zřejmě jen velmi zřídka a v místním baru, taverně či obchodech vám udělají pomyšlení. Jen vás nesmí zaskočit odpolední siesta, při níž se neúprosně uzavírá téměř všechno – obchody, památky, kostely a většinou i hostince.

Nad pobřežní Cirellou ční na hřebínku tajemné rozvaliny, které patřily původnímu městu, zničenému za napoleonských válek na počátku 19. století. Následující Diamante na pobřeží je historickým sídlem, opět s romantickým kompaktním historickým jádrem. Zvláštností jsou tu malby na stěnách domů, zvané murales, opakovaně lákající výtvarníky z Itálie i ze světa. Dále ležící městečko Belvedere naznačuje, že od něj bude krásná vyhlídka na moře i do hor. Nejdříve však musíte opustit jeho přímořskou část Marina di Belvedere a vystoupat 150 m do jeho historické části za pobřežní hlavní silnicí.

Podobně romatickou polohu mají i další poběžní sídla Bonifati, Cetraro a Guardia Piemontese (515 m n.m., přitom v těsné blízkosti pobřeží). Poslední z nich bylo podle názvu založeno uprchlíky ze severoitalského Piemontu, který opustili kvůli pronásledování pro svou valdenskou víru. Zde našli dočasné útočiště v tehdy velmi odlehlém a nepřístupném koutě Itálie, avšak svému osudu stejně neunikli: byli tehdejší svatou inkvizicí vypátráni a odhaleni a prý vyvražděni. Paola je ve srovnání s předchozími sídly skutečným městem s historickou i moderní průmyslovou částí a významnou silniční i železniční křižovatkou. Pozoruhodná není jen její krásná poloha ve svahu nad mořem, ale zejména poutníky z celé Evropy vyhledávaný klášter (Santuario San Francesco), založený poustevníkem Františkem z Paoly v polovině 15. století. Světec byl kanonizován již počátkem 16. století a položil základy paulánskému řádu, jenž měl své domy i u nás (Nová Paka, Klášter u Nové Bystřice, Tachov, u sv. Salvátora v Praze na Starém Městě, na Moravě v Brtnici a Vranově). Kláštery byly však většinou zrušeny za Josefa II. Pauláni dnes mají ve světě jen asi 200 řeholníků ve 42 domech. Klášterní komplex s renesanční bazilikou, která má poutavé barokní průčelí (v blízkosti se rychle staví bazilika zcela nová, model i rozpracovaná stavba napovídají, že půjde o působivou moderní skeletovou betonovou konstrukci), láká i díky hezké poloze k návštěvě.

Z Paoly Ize přejet po hlavní silnici přes sedlo Passo Crocetta v nadmořské výšce 979 m a překonat tak hřeben Catena Costiera (v doslovném překladu Pobřežní řetězec) do Cosenzy, a překonat tak hřeben Catena Costiera (v doslovném překladu Pobřežní řetězec) do Cosenzy, sídla provincie. Kdo dává přednost železnici, může projet přes 20 km dlouhým přímým tunelem, který stoupá z blízkosti nádraží v Paole do Castiglione Cosentino. Tam je možno se znovu napojit na „Sluneční dálnici“ A 3 do Reggio di Calabria s trajekty na Sicílii a na Maltu. Před tím si však rozhodně prohlédněte cosenzské „centro storico“ (šipky s tímto pojmem vás vždy bezpečně dovedou do historických center měst). Historické jádro se zde v současně době opravuje s podporou Evropské unie. Snadno v něm najdete románsko-gotickou katedrálu, cenné kostely sv. Františka z Paoly, sv. Františka z Asissi, sv. Dominika a krásná zákoutí.

Sto kilometrů dlouhá zajížďka může vynikajícím způsobem obohatit váš cestovní program.
 

Adolf Patera
Zeměpisné sdružení