Švédsko - Malované farmářské domy v Hälsinglandu

Většině Čechů se při vyslovení jména Švédsko vybaví hlavní město Stockholm. Možná také Malmö, přístavní město na jihu, kam míří trajekty z Německa. A snad také severská Kiruna, kterou známe z hodin zeměpisu jako město spojené s těžbou železné rudy. Při pohledu na mapu vypadá Švédsko se svými nekonečnými lesy a tichými jezery celkem nezajímavě, zvláště ve srovnání s atraktivním a divokým Norskem. Ale těm, co už v Norsku byli, kteří už nemusí nutně lézt do kopců a dávají přednost klidnému cestování a poznávání, těm nabízí Švédsko mnoho překvapivých zážitků a míst, kde rozhodně nepotkáte davy turistů.

Jedním z nich je oblast Hälsingland (region Gävleborg) ve středním Švédsku, kde se nachází jedna z památek zapsaných na seznamu Světového dědictví UNESCO - dřevěné farmářské domy z 19. století. Takový popisek leckoho svede k domněnce, že se jedná o jakýsi skanzen. Jenže to žádný skanzen není. V Hälsinglandu se nachází více než tisíc dřevěných venkovských staveb pocházejících z 18. a 19. století. Z nich bylo na seznam UNESCO vybráno sedm domů s malovanými interiéry, které dokumentují, jak bohatší farmáři vkládali volné prostředky do výstavby nových domů nebo jejich částí, jež byly určeny pouze pro významné příležitosti, například svatby. Pro jejich výzdobu si najímali malíře z okolí a nové domy měly posílit sociální status těchto farmářů. 

Farma Pallars

Vybrané domy se nacházejí v oblasti o rozloze sto krát padesát kilometrů, nějakých sto kilometrů jihozápadně od města Sundsvall u Botnického zálivu. Je to tedy celodenní výlet na švédský venkov, po uzoučkých silničkách klikatících se mezi poli a lesíky. Nedá se však počítat s tím, že byste navštívili všechna vyjmenovaná místa během jedné cesty. Šest domů patří soukromým vlastníkům, kteří sice umožňují prohlídky, ale obvykle pouze během letní sezony a v omezených hodinách nebo podle domluvy. Vstupné je navíc docela vysoké, klidně i více než 200 švédských korun za osobu (v r. 2021). 

Farma Jon-Lars

Farma Erik-Anders

K návštěvě se proto nejlépe hodí farma Bortom Åa ve vesničce Fågelsjö. Pochází ze 17. století a její historie je velmi dobře zdokumentovaná. Od roku 1679 až do roku 1943 farmu vlastnila stejná rodina, naposledy tu žili manželé Mårten a Kristina Persson. A tady začíná zajímavá historie. 

Farma Bortom Åa

Podle starých zvyků dědil farmu vždy nejstarší syn, ale Kristina byla jedináček, vlastnictví tedy přešlo na ni. Vdala se a někdy na počátku 20. století manželé obdrželi pohlednici ze Spojených států, na níž byl vyobrazen krásný dům. Manželé byli domem tak nadšeni, že se rozhodli postavit jeho přesnou repliku. Nový dům vybavili novým nábytkem i ostatními předměty do domácnosti a o Vánocích roku 1910 se do něj nastěhovali. Starý dům přestali využívat, zamkli ho, a tak veškeré vybavení v něm zůstalo v původním stavu. A jelikož manželství zůstalo bez dětí, Kristina odkázala péči o něj místní samosprávě a muzeu. 

Prohlídka farmy je nesmírně zajímavá a návštěvník se dozví mnoho zajímavostí. Již vstupní dveře připomínají svatbu o slunovratu v roce 1821 a v domě je místnost, kde se nevěsta oblékala a připravovala k obřadu. 

V kuchyni překvapí řada pušek, jež jsou stále nabity, protože zbraně sloužily hlavně k obraně a jejich nabíjení zabralo mnoho času. Lžíce na kuchyňském stole jsou dvojí - jedny jsou prohloubené, druhé ploché. Zlé jazyky říkají, že ty ploché dostávali hosté, aby se jim špatně nabíralo ze dna mísy. Je tu také zvláštní nůž se třemi čepelemi - jedna sloužila pro krájení, druhá k jídlu a třetí k propichování.

Pro kněze bylo v domě vyhrazena místnost, která sloužila jen jemu. Na zdi jsou vzácné a drahé francouzské tapety se vzorem královské lilie. Ovšem chybička se vloudila, tapety jsou nalepené vzhůru nohama.

V domě je i šatna. Zůstaly v ní všechny oděvy, které si manželé nevzali do nového domu. A také tu je umístěn farářův klobouk, farář ho při svých návštěvách vesnice stále používá. Zajímavé je, že oděvy se nijak neošetřují. Zřejmě díky chladnému klimatu se ani do těch nejstarších moli nepustí.

V dětském pokojíčku Kristiny je plno hraček, z nichž nejznámější je modrý koník. Jeho zvětšenina stojí před domem a dnes je to takové logo celé oblasti.

Největší chloubou domu je ovšem velký malovaný pokoj v patře. Jeho výmalba pochází z roku 1856. Farmáři si k výzdobě domů povolávali místní malíře, kteří práci prováděli výměnou na byt a stravu.

Kromě samotného domu stojí za návštěvu i hospodářské stavby. Je tu k vidění třeba kočár ze 17. století, lyže, brusle, rybářské potřeby či pasti na lišky, které fungovaly jako gilotina.

Jeho dovednosti ovšem dokazuje hlavně kovářská dílna. Jonas Olsson si všechny své zbraně vyráběl sám. Materiál, tedy železná ruda, se dal najít na dně bažin a jezer, po vytavení a odstranění strusky byl farmář schopen vyrobit si veškeré nástroje a s nimi pak i pušky. Zbraně Jonase Olssona jsou označeny jeho jménem a jsou opravdovou vizitkou jeho šikovnosti.

Součástí muzea ve Fågelsjö je obchůdek, kavárna a pekárna, v okolí je možné se ubytovat. Informace najdete na webu: www.fagelsjo.nu V obci Ljusdal je také Visitor Center (viz: www.stenegard.se)

Magda Pecoldová