Děvín

Pokud míříme po dálnici D2 směrem do Bratislavy, pak těsně před ní nás hnědá informační tabule upozorní na, ze školy nám známý, hrad Děvín. Asi se rozpomeneme na skutečnost, že stojí nad soutokem řeky Dunaj s jejím levým přítokem - Moravou. Zapátráme pohledem ve směru šipky, avšak uvidíme jen zvlněný terén Malých Karpat, nad kterým vyvstává vrcholek Děvínské Kobyly (514) s vyhlídkovou věží, za kterým se hrad skrývá.

Byl vybudován na skalnatém výběžku (212) nad soutokem Dunaje a Moravy. Byla to ve své době strategická poloha na křižovatce dvou významných obchodních cest Jantarové a Podunajské. Dobré přírodní poměry a významná poloha byly základem pro brzké osídlení člověkem. Archeologické a další historické doklady hovoří o trvalém osídlení již od mladší doby kamenné (neolit). Hrad Děvín tak patří k velmi významným lokalitám ve střední Evropě právě s ohledem na mnoho kulturních vlivů ve své existenci. Protože leží u řek, které tvořily nejenom hranici, nýbrž i významnou obchodní cestu. Ve vykopávkách se zde nachází předměty pocházející i ze vzdálené ciziny. 

Archeologický výzkum tu v okolí hradu odhalil několik hrobů s kostrami a kulovou nádobu zdobenou rytým vzorkem z doby neolitu. V prostorách hradu byly objeveny i zbytky stavby z dřevěných kůlů a pec, ve které se tavila měď. Jsou tu i nálezy výrobků z mědi, např. sekerka.

Ze střední doby bronzové jsou doklady v podobě hrobů, odkrytých v areálu hradu. V nich vedle koster, byly nalezeny i keramické nádobky. Na konci doby bronzové, v porovnání s předešlým, bylo území hustě osídleno, což dokládají četné nálezy v prostoru hradu i jeho okolí. Hrad v té době byl již významným mocensko-politickým centrem, což dokládá jeho tehdy již mohutné opevnění. 

Hradní pozice s okolím byla velmi významnou i ve starší době železné. To zde vládli Keltové a na jejich přítomnost ukazují vykopávky nejenom předmětů, ale i třeba celých dílen, pecí a jiných hospodářských stavení. Keltové měli dobré vztahy i se širokým zázemím. Na počátku prvního století po Kristu jsou Keltové vytlačeni Germány, kteří tu zanechali také svou významnou stopu.

S rozvojem v prostoru celé Evropy, rozvíjí se i význam hradu a okolí v souvislosti s obchodními cestami. Tím, jak Římané posunuli svou hranici říše k severu, byl Děvín začleněn do obranného systému Limes Romanus (dnes některé části zapsány v seznamu Světového dědictví UNESCO), jako jeden ze strategických obranných bodů římského tábora 14té a 15té legie v nedalekém Carnuntum. Dokládají to četné archeologické nálezy (mince, keramika, šperky). Římané postavili v prostoru hradu řadu staveb k obývání i obraně nejenom ze dřeva, ale i zděných. 

Po tom, co oblast Římané opustili (4.st.), usídlili se zde obyvatelé, jejichž původ nelze jednoznačně prokázat. Teprve doba Velkomoravská zde zanechala své stopy. Děvín byl opět významným místem moci i hospodářské síly. Dokládají to jednak obranné stavby, dále pak stavby hospodářského i církevního charakteru. K vidění jsou např. základy kostela doby velkomoravské z 9. století a řada dalších. O životě v raném středověku vypovídají i obsahy hrobů, které vynášejí na světlo světa různé šperky, zbytky oděvů či mince. 

Ve 13. století již existoval kamenný hrad, což dokládá písemná zmínka z roku 1233. Tehdy byl hrad dobyt a podhradí vypáleno rakouským vojvodou Fridrichem II. Panstvo se na hradě střídalo, tu v rakouských, tu v českých rukou. 

Rozkvět hradu se datuje do 15. století, kdy se dostává do rukou Mikuláše z Gary (1419) od Zikmunda Lucemburského. Garayové (pochází z okolí Vukovaru) budují stavby jak obytné a hospodářské, tak obranné. Také z té doby pochází i 55 m hluboká studna. Při jejím čištění bylo nalezeno mnoho předmětů (nářadí, keramika, kůže, dřevěné vědro, výrobky z mědi i plechu). 

Dalšími majiteli hradu se stali páni ze Svatého Juru a Pezinku. Zaujímali vysokého postavení u královského dvora. Hrad dále významně opevnili. 

Po jejich odchodu propůjčil hrad císař Ferdinand I. Habsburský Štefanu Bathorymu (1527-1605). V tu dobu byl hrad opět upravován, rozšiřován a vojensky zabezpečován. Vzniká i tzv. Panenská věžička, která je opředena řadou pověstí a zkazek. Na hradu se podepsala i turecká invaze, po které se musela provést řada oprav i v okolí hradu.

Posledním šlechtickým rodem, kterému hrad patřil byli Palffyové (1635). Ti již stavební podobu hradu nijak neovlivnili. Hrad sloužil už jen jako hospodářské stavení a správu okolí. 

Napoleonská doba zanechala na hradu ničivé následky. Roku 1809 ho francouzští vojáci podminovali a vyhodili do povětří. Dodnes se neví, proč tak učinili a panstvo tak ztratilo o ruinu zájem. Hrad začal chátrat a v 19. století se tak stal romantickým symbolem někdejší slávy a objektem zájmu malířů. 

Archeologové se tu objevují až roku 1913 a výzkumy pokračují od té doby po dnešek. Státu patří od roku 1935.

Areál hradu a jeho okolí je také významnou geologickou, botanickou a zoologickou lokalitou. Od roku 1961 jde o Národní kulturní památku. Vedle stavebních zbytků středověkého hradu stojícího na základech doby římské a velkomoravské, si lze prohlédnout i výstavní prostory. Jednak v jeskyni pod horním hradem se stálou expozicí, a pak na nádvoří, kde se pořádají dočasné tématické výstavy. Vedle toho je z hradu řada překrásných vyhlídek na okolí nebo na řeku Dunaj a na soutok s řekou Moravou. Neobvyklý pohled má návštěvník i z lodi plující po Dunaji kolem něho.

V každém případě je hrad Děvín i jeho okolí velmi zajímavým a poučným místem, kdy byl i v minulosti součástí našeho státu a připomíná naše někdejší společné dějiny.

Ivan Farský
Zeměpisné sdružení