Pažaislis? Kde to je? 

O městě Kaunasu v Litvě asi každý z čtenářů již slyšel nebo ho dokonce navštívil. O přehradě na řece Nemunas (Němen) ví již asi méně lidí a o zajímavostech v jejím okolí bude povědomost zřejmě menší. Je to dáno tím, že veškeré hlavní trasy vedou mimo toto vodní dílo. Nachází se na východním okraji města a z dálnice od Vilniusu je vidět jen na krátký okamžik. 

Přehrada byla postavena ve druhé polovině padesátých let minulého století a do provozu se dostala na přelomu 50. a 60. let. Sloužila hlavně, jako protipovodňová. Dnes má i další využití, pro potřeby cestovního ruchu nebo jako dolní nádrž pro přečerpávací elektrárnu. Je 83 km dlouhá, zaujímá plochu 64 km2 a průměrná hloubka je 7 m, max. pak 21 m. Na takovém prostoru se nachází celá řada turisticky zajímavých přírodních i lidskou činností vzniklých zajímavostí. Asi největším "pokladem" bude Pažaisliský klášter.

Pažaisliský klášter a kostel Navštívení Panny Marie je největším komplexem toho druhu v Litvě. Je příkladem venkovské barokní architektury. Je to místo chráněné jako kulturní památka a litevským poutním místem. Nepřekvapí proto, že o něj projevují mimořádný zájem nejenom turisté, ale i filmaři. Během Mezinárodního filmového festivalu v Berlíně (2021) byl oceněn jako nejlepší místo evropského filmu roku 2020. 
Základy komplexu byly položeny v polovině šedesátých let 17. století v tehdy odlehlém lese na ostrohu čnícím nad řekou Nemunas, Mons Pacis (dnes zaplaveno vodou nádrže a tvoří vybíhající poloostrov) na popud vlivného, velmi bohatého a věřícího litevského šlechtice Kryštofa Zikmunda Pace, nejprve jako poustevna řádu kamaldulů (poustevnický řád vzniklý v letech 1023-26 přičiněním sv. Romualda, volně navazující na benediktýnské řeholníky. Své jméno má po místě jejich prvního kláštera, v Camaldoli v Toskánsku). Výstavba kláštera pak pokračovala několik dalších let do konce století. Podobu kláštera navrhli italští architekti a použili v Litvě dosud nevídané architektonické řešení podobné stavbám např. v Římě (šestiúhelníkové půdorysy). Nešetřili ani na bohatosti vnitřních štukových výzdob a fresek. Kolik komplex stál se neví, protože Pac všechny účty před smrtí spálil. Kancléř je i s rodinou pochovám na hřbitově v klášteře. Jejich hroby byly v průběhu času bohužel několikrát vypleněny. Roku 2003 byly jejich ostatky znovu pietně pohřbeny při ceremonii vedené kaunaským arcibiskupem.

Klášter byl několikrát poškozen válečnými událostmi, avšak vždy se z ran dokázal vzpamatovat a jedinečné dílo italských stavitelů a mistrů se vždy podařilo zachovat. K vidění je soubor 140 původních fresek, nebo oltářní obraz "Matka s dítětem", dva zvony původně ze 17. století nebo nejstarší kostelní hodinovou věž v Litvě.

Podlaha klášterního kostela je z leštěného mramoru a nese poškození od kopyt koní Napoleonových vojáků, kteří tu na čas sídlili. Roku 1832 byl klášter carskými úřady uzavřen a přeměněn na významný pravoslavný kostel. To dokazuje i to, že je zde pohřben autor carské ruské hymny "Bože ochraňuj cara", Alexej Lvov. V době první světové války pravoslavní mniši z kláštera uprchli a byla tu pak zřízena německá polní nemocnice. Prchající mniši s sebou vzali i řadu velmi cenných liturgických předmětů zdobených diamanty, rubíny a smaragdy. Po roce 1920 se zničený klášter vrátil sestrám řádu sv. Kazimíra. V sovětské době sloužil jako archiv, psychiatrická léčebna, a nakonec jako galerie umění. 

I dnes můžeme naslouchat vznešeným tónům dávné i současné hudby v kostele kláštera. Konají se tu jednotlivé koncerty i hudební festivaly. Dnes je stavební soubor kláštera v pojednáních o něm, označován jako "zářivý barokní diadém 17. století". Klášter byl v roce 1992 vrácen řádu sv. Kazimíra. Tím se stává i významným nejenom duchovním centrem Litvy. Otvírá své prostory i veřejným kulturním tradicím. Seznamuje se svými uměleckými hodnotami, pořádají tu setkání s umělci různých zaměření. Od roku 1996 se koná letní hudební festival Pažaislis, trvá 3 letní měsíce a tvoří ho 30 koncertů žánrů od W. A. Mozarta po klasiku skupiny ABBA. Některé koncerty lze navštívit i na kaunaském hradu, na univerzitě v Klaipedě nebo kaunaském mezinárodním letišti Pociunai. Od roku 2011 je v provozu sakrální muzeum, kde probíhají i vzdělávací programy.

Výčet toho, co současný klášter nabízí pro návštěvníky by nebyl úplný, pokud bychom nezmínili i činnost Pohostinského komplexu "Monte Pacis". Jde o Hotel**** poskytující služby stravovací, ubytovací a speciální na přání hostů (recepce, svatby, konference ap.). Navazuje na někdejší pohostinskou funkci z doby svého vzniku, kdy tu zakladatel a jeho následníci žili spolu s členy řádu. Láká svou vznešeností a tajemností. I dnes zrcadlí ve svých zdech historickou minulost. Hotel dbá na historickou autentičnost prostředí, za což byl v roce 2014 oceněn. Je jako první v Pobaltí přizván do Federace historických hotelů Evropy (Heritage Hotels of Evropa). K použití jsou dva královské apartmány a další pokoje pojmenované po významných hostech kláštera. K použití je i stará (částečně původní) knihovna i se spirituální literaturou. Vedle vlastního prostředí, vycházejícího z tradic minulosti, tu host může v restauraci okusit jak současnou, tak i původní "kuchyni". Všemu zde vládne šéfkuchař Raimund Dambrauskas. Jídla připravuje tradičním i moderním způsobem dle přání. Používá místní suroviny (např. zeleninu vypěstovanou v klášterní zahradě, plody z vlastního sadu. Vína jsou importována pouze z jiných podobných klášterů.

Lze se sem dostat z dálnice A1 po dálničním přivaděči nebo z centra města. Pro "pěší" pak trolejbusem č. 5 až na konečnou a pak jen pár kroků, které se jistě už jen pobytem v restauraci svými požitky "vyplatí". O dalších možnostech a zajímavostech okolí přehrady zas až příště.

Ivan Farský
Zeměpisné sdružení