Svatý Wolfgang na konci roku

Městečko vře jako přeplněný kotel. Blíží se oslavy narození Ježíška a pak další radovánky na konci roku. Průzračné jezero, ve kterém mohu u břehu pozorovat docela velké ryby a pár labutí, se třpytí odleskem světel parníku, který míjí velkou, téměř dvacet metrů vysokou vánoční lucernu, plující na platformě na jezeře.

Městečko vře jako přeplněný kotel. Blíží se oslavy narození Ježíška a pak další radovánky na konci roku. Průzračné jezero, ve kterém mohu u břehu pozorovat docela velké ryby a pár labutí, se třpytí odleskem světel parníku, který míjí velkou, téměř dvacet metrů vysokou vánoční lucernu, plující na platformě na jezeře.

Je to jedna z velkých atrakcí a cíl objektivů fotoaparátů snad všech turistů, kteří přijíždějí o Adventu a na oslavy konce roku. A to nejen auty nebo autobusy, ale také parníkem po jezeře. Protože tady se jedná o další atrakci, která přitahuje návštěvníky. Těch zvláštností, které lze ve zhruba třítisícovém městě v rakouské Solné komoře nedaleko Salzburgu vidět, je ovšem mnohem víc.

Tohle středověké město začalo vznikat a růst už někdy ve 13. století na břehu jezera, které podle biskupa Wolfganga, učitele Jindřicha II. a velmi svatého muže, nazvali Wolfgangsee. Samozřejmě tu mají kostel svatého Wolfganga s mramorovou hrobkou s jeho ostatky. Tady si zřejmě vybrala jméno pro svého syna i Mozartova matka, jejíž rodiště bylo v jedné z nedalekých vesnic. 

Žije se tu asi hlavně z turistiky. Což dokládá spousta penzionů a hotelů ve městě. Tím nejznámějším je hotel Bílý koníček, proslavený jako dějiště známé operety. A v létě nádhera hor, které se tyčí docela blízko a kam se dá vyjet starou ozubnicovou dráhou z roku 1893 na Schafenberg až do výšky 1734 metrů. 

Teď v zimě jsou právě hory zahalené v mlze a sněhových mracích a tak láká něco jiného. Po prohlídce gotického kostela s krásným vyřezávaným a bohatě zlaceným oltářem Michaela Pachra z druhé poloviny 15. století, vyrážím do středověkých ulic, nad kterými se do výšky tyčí hrázděné domy s dřevěnými malovanými balkony a vysokými střechami. 

Ale hlavně tady nacházím snad to nejzajímavější, čím je proslulý Svatý Wolfgang. Všude po městě a dokonce i blízko břehu jezera jsou rozmístěny nejrůznější vyřezávané barevné figury v životní velikosti. Potkávám tady typického rakouského sedláka se selkou, o kousek dál na náměstíčku betlémské ovce a spící pastýře. Na terase u kostela i pana faráře s Biblí v ruce, který vypadá neobyčejně živě. S ním si dá ujít snímek málokterý z turistů. 

A když zajdu dál do města, nacházím tam kromě mnoha stánků se svařeným vínem a dalších figur, na kterých se vyřádili zdejší řezbáři, asi to nejhezčí. Krásný Betlém, opět v životní velikosti, umístěný zřejmě v bývalé stáji. I s pastýři, kteří k té stáji přicházejí z ulice. 

Co na tom, že jen o kousek dál je místní palírna, kde můžete ochutnat zdejší gin a whisky. I to patří ke koloritu konce roku a jeho oslav. A pak se začíná stmívat a blíží se chvíle, pro kterou dychtiví turisté i s hrníčky svařáku odcházejí k jezeru. Rozsvěcejí se totiž světla a s nimi i veliká plovoucí Lucerna na jezeře Wolfgangsee. A to se nesmí propást. Začíná sněžit i drobně pršet, ale romantika zimního jezera je natolik krásná, že to vůbec nevadí.

Vladimír Kříž
San Francisko, Jihlava