Nepříliš známý Kristiansand v Norsku

Kdyby se Vás někdo zeptal ve znalostní soutěži, kde leží město Kristiansand, uměli byste říci: ano, vím. Nespletli byste se s podobným jménem města v západním Norsku Kristiansundem? Možná, že by někdo ještě připomněl město Kristianstadt na jihu Švédska. Všechno to jsou zajímavá města, avšak jejich nevýhodou je to, že neleží na významných cestovatelských trasách. Nacházejí se tak trochu mimo širší zájem. O to překvapivější pak je, když se člověku podaří sem dostat a může objevovat mnoho zajímavostí, o kterých neměl tušení.

Nabízím malou procházku po Kristiansandu, městu, které nese jméno po dánsko-norském králi Kristiánovi IV., který ho v roce 1641 založil. Druhá část pojmenování, písek, pochází ze staroseverského slova sander, což znamená "písek" nebo "písčitá půda". To odkazuje na písčitý výběžek, na kterém bylo město původně postaveno.

Oblast Kristiansandu byla osídlena již od pravěku. Existuje pro toto tvrzení řada důkazů. Příkladně objev kostry ženy z roku 1996, jejíž stáří bylo určeno na dobu 6500 př. n. l. nebo základy osady z doby kamenné. Již ve 14. a 15. století zde byl rušný přístav a malá vesnička na řece Otře v nejnižším bodě dnešní čtvrti Lund. Dalším důležitým prvkem ve vývoji Kristiansandu byl přístav, který byl od 16. století nejdůležitější na průlivu Skagerraku. V letech 1630 a 1635 navštívil toto místo Kristián IV. (proslavil se tím, že založil řadu jiných měst) a roku 1641 formálně založil město Christianssand. Půdorys města byl vytýčen v podobě mřížky, jeho střední část je dnes známá jako Kvadraturen. 

V roce 1666 se Christianssand stal posádkovým městem a byl silně opevněn. K tomu se přidala později i stavba lodí, protože v okolí rostl materiál na jejich stavbu - duby. S několika výkyvy, krizemi, se Kristiansand rozvíjel až do dnešní doby, kdy je více než stotisícovým městem, druhým největším přístavem Norska s řadou průmyslových podniků, a i univerzitním městem.

Významnost a bohatství místa se pozná i podle toho, jaký (jaké a kolik) se tu vyskytuje kostel(ů). Ten nejvýznamnější - dóm stojí na náměstí ve Starém městě (Kvadraturen). Vstupní předsíň byla dříve používána jako kaple. Na jejich zdech je série obrazů, sejmutých z jejich původního místa z okolí varhan. Tím tak unikly zkáze při požáru roku 1880. Reliéfy mezi vstupní předsíní a hlavní kostelní lodí pocházejí od Olafa Hasaase z roku 1965. Představují narození Ježíše, jeho křest, pobyt v getsemanské zahradě, Ježíš vláčí svůj kříž a jeho zmrtvýchvstání. Mariino zvěstování (je biblická událost zaznamenaná v Lukášově evangeliu, kdy se Marii zjevil archanděl Gabriel a oznámil jí, že počne dítě z Ducha svatého a narodí se jí Syn Boží, kterému má dát jméno Ježíš). 

Další, co návštěvníka při vstupu upoutá je model námořní lodi, zavěšený ve výšce na konstrukci. Jde o model fregaty "Jutsko", která se také účastnila bitvy u Helgolandu. Padlí Dánové byli pohřbeni na zdejším hřbitově. Model byl věnován u příležitosti stého výročí bitvy dánským partnerským městem Hjorring a předán dánským korunním princem.

Bitva u Helgolandu námořní střetnutí mezi prusko-rakouským a dánským loďstvem, které v rámci války o Šlesvicko-Holštýnsko blokovalo severoněmecké přístavy v okolí ústí Labe (hlavně Brémy a Hamburk). Likvidací této blokády bylo pověřeno Rakouské námořnictvo, neboť Rakousko bylo jedinou zemí Německého spolku, která měla odpovídající námořní sílu. 

Orámování kněžiště (chóru) zdobí dřevěné sochy 4 evangelistů. Matouš s dítětem, Marek se lvem, Lukáš s volkem a Jan s orlem. Dílo pochází pravděpodobně od Michaela Røyela z roku 1750 a je považováno za jedno z nejlepších v Norsku. Motiv na oltářním obrazu představuje setkání vzkříšeného Ježíše se dvěma apoštoly (učedníky) v Emauzích. Téma bylo oblíbeným námětem obrazů v křesťanském umění a také se podle něho nazývá Emauzský klášter v Praze založený Karlem IV. Dílo pochází od Eilifa Peterrsena, známého malíře, který portrétoval významné kulturní osobnosti nebo ilustroval řadu ság či historických postav.

Emauzy je místo zmiňované v příběhu o setkání na cestě do Emauz v Novém Zákoně, Podle Lukášova evangelia se Ježíš po svém zmrtvýchvstání přidal k učedníkům, kteří se zklamaní navraceli z Jeruzaléma domů. Rozmlouval s nimi a následně se jim pak dal poznat. 

Dalším prvkem v kostele je mramorová křtitelnice z roku 1871, darovaná kostelu za enormní nasazení při likvidaci požáru. 

Kazatelna je zdobená dvanácti obrázky apoštolů. Zhotovena byla k padesátému výročí kostela. Autor - Hugo Mohr, je známý i svými pracemi v dómu v Oslo. Vitráže pocházejí ze třicátých let minulého století od Vigelandova žáka, Karla Kristiansena.

Vedle kostela stojí za připomenutí i Staré město s jeho letitými dřevěnými domy, honosná pobřežní promenáda, v jejímž okolí jsou např. divadlo, kulturní dům, kavárny a restaurace. Nechybí ani rybí trh s nabídkou právě z moře vylovených ryb. K tomu si návštěvník ještě může prohlédnout zdejší přístav s loděnicí a muzeem. U pevnosti Christiansholm je k vidění i muzeum děl a kanonů. 

Nedaleko je i socha rodačky, spisovatelky Camilly Collett (1813-1895), často označované jako první norská feministka. Byla také mladší sestrou norského básníka Henrika Wergelanda a je uznávána jako jedna z prvních přispěvatelek k realismu v norské literatuře. Byla čestnou členkou Norské asociace pro práva žen, založené v roce 1884. K procházkám přírodou slouží i park na přilehlém a mosty spojeném ostrově Odderøya, kde jistě návštěvníka zaujme i jeden ze světelných majáků, roztroušených po okolních ostrovech.

Z přístavu odplouvají trajekty do dánského přístavu Hirtshals. Jsou to pro nás poněkud jiné lodi, než jsme zvyklí z cest po Severu. Jde o rycholodi přepravující i menší počet cestujících a jen málo velkých vozů. V každém případě je to nový cestovatelský zážitek.

Tak adieu Kristiansand a někdy, možná, znovu na shledanou.

Ivan Farský
Zeměpisné sdružení