Jsme ve Vídni, kdysi sídle císaře, parlamentu a jiných důležitých centrálních institucí někdejšího Rakousko - Uherska, kam dodnes přijíždějí turisté z celého světa za skvostnými památkami, které se tu nahromadily za staletí trvání významné podunajské monarchie, která zanikla na sklonku roku 1918. Její existence byla propojena i s našimi zeměmi. Ještě dnes najdeme ve Vídni mnoho českých jmen, protože spousta našinců sem odcházela za prací. A byli vítáni.
Mnozí se tu i proslavili a někteří tady našli i místa svého posledního odpočinku. Tak jako třeba náš známý cestovatel Dr. Emil Holub, který má i se svou paní Růženou jedno z čestných míst na vídeňském Hlavním hřbitově. Dnes jsme se vydali nejen za ním, ale chceme se podívat i ke hrobům dalších známých osobností, kterých tady prý odpočívá na tisíc.
Dr. Emil Holub
Hřbitov, který leží ve čtvrti Simmering, byl navržen zahradními architekty Karlem Myliusem a Alfredem Blinchlim roku 187O a otevřen už čtyři roky poté. Je to opravdu zvláštní místo, které je kromě pohřebiště také velkým parkem a dokonce oázou rekreace pro obyvatele Vídně. A také oázou pro drobnou zvěř. Stojí každopádně za celodenní návštěvu a mnozí toho naplno využívají. My se vydáváme tramvají na stanici
Zentralfriedhof, kde vystupujeme kousek od hlavní brány. Hned za ní na okraji hřbitova nacházíme nevelkou
prodejnu, kde si můžeme za malý obnos zakoupit plán hřbitova s důležitými
informacemi pro návštěvníky.
Kavárna
Tohle je opravdu důležité, protože hřbitov je hodně, skutečně hodně velký a zabloudit by se tady dalo velice snadno. Jen kousek od brány si návštěvníci mohou vychutnat velkou kavárnu a cukrárnu s letní terasou. A v ní třeba pravou vídeňskou kávu a sacher dort i s výhledem na stromy a keře hřbitovního parku.
Hrobka, ve které je pochován vynálezce známého nábytku
Thonet
Po posilnění kávou se vydáváme podle plánku mezi hroby. Hřbitov v současné době slouží všem náboženstvím. Kromě katolické má také sekci židovskou, pravoslavnou,
muslimskou a dokonce budhistickou. Nás ovšem nejvíc zajímá ta centrální,
ve které se nalézají hroby a hrobky slavných osobností.
Hrob skladatele J. Brahmse a
Johanna Strausse
Dostáváme se k ní po delším pochodu kolem velkých Arkád opět s mnoha hrobkami kdysi bohatých a slavných mužů a žen a mezi stromy a keři stále k centru, kterému dominuje na obrovském prostranství velký kostel sv. Karla Boromejského s vysoko čnící kopulí. Tady jsme u cíle. V parkové úpravě před kostelem tu mají své sekce všichni slavní,
kteří tu odpočívají od dob staré monarchie. Architekti, cestovatelé, hudebníci,
divadelníci, malíři. A také tehdejší politici. Nacházíme tady Beethovenův hrob a hned vedle symbolický pomník Mozarta. A hrob
Johanna Strausse. Jen pár kroků od nich se nám po troše hledání daří konečně najít i hrob našeho cestovatele Dr. Emila Holuba a jeho paní s cestovatelovou bustou na vrcholu. Chvíli u něj postojíme, abychom se pak vydali dál. Protože jen nedaleko v sousedství je třeba místo posledního odpočinku stavitele Suezského průplavu pana Negrelliho. A další a další.
Hřbitovní kostel
Tady by se dalo strávit hodně času, ale my se vydáváme na prohlídku hřbitovního
kostela, který i uvnitř ohromuje svou velikostí a výzdobou ve stylu vídeňské secese. Byl postaven v letech 1907 až 1910 a na jeho výzdobě se podílelo mnoho tehdejších významných umělců.
Včetně například G. Klimta. Nemůžeme se odtrhnout od nádhery zlacených mozaik a svícnů,
protože tady se tenkrát rozhodně nešetřilo. Když nakonec vycházím ven,
objevuji tam ještě jeden nenápadný vhod, který vede zvenčí do obrovské prostory krypty pod celou hlavní lodí. A na jejím konci je velká zdobená a osvětlená hrobka, ve které odpočívá někdejší nejvýznamnější muž, starosta Vídně pan Karl Lueger, po kterém byla pojmenována hlavní ulice v centru města. Vycházíme ven. Navštívili jsme dnes jen část tohoto hřbitovního parku, který je místem odpočinku slavných. A jakousi výkladní skříní tehdejší monarchie. Každopádně stojí za to se sem podívat.
Vladimír Kříž San Francisko, Jihlava |