Muzeum okupace v Rize

Je potěšitelné, že se našim cestovatelům po kovidu i obavám díky válce na Ukrajině, opět otevírá možnost navštívit Lotyšsko. Je to země, která má řadu předpokladů a zajímavostí pro to, abychom sem opět zavítali. Jednou z možností poučné návštěvy je i nově rekonstruované Muzeum okupace v Rize.

Najdeme ho v centru Starého města, hned vedle Domu Černohlavců na náměstí, kde je i turistické informační centrum nebo pomníček prvního vánočního stromečku, který tu stál již v roce 1510 či nově rekonstruované radnici. Na vše tu dohlíží z kamenného podstavce socha Rolanda, bájného ochránce Rigy, (současná socha je replikou té původní, která od roku 1896 zdobila Radniční náměstí, ale byla poškozena během bitvy o Rigu 1941, a tak byla pro větší bezpečí přesunuta do kostela sv. Petra). Na náměstí se dnes nachází její replika. 

Muzeum okupace

Na nové úpravě Muzea se podílel i významný architekt Gunnar Birkerts, světově známý lotyšský architekt žijící od padesátých let ve Spojených státech. Jeho dílo, Národní knihovna, stojící naproti přes řeku Daugava zaujme návštěvníka hned na první pohled svým neobvyklým tvarem.

Muzeum je v budově postavené v roce 1970 jako součást lotyšského muzea Red Archers Memorial Museum (muzeum rudých střelců) - souboru památkových budov. Autory stavby jsou sochař Valdis Albergs, architekti Dzintars Driba a Gunārs Lūsis-Grīnbergs. Budova a pozemky k ní patří lotyšskému státu. Stavební úpravy objektu financoval stát, veškeré zázemí, vybavení a expozici hradil Spolek Muzea okupace z prostředků darovaných příznivci muzea.

Nová expozice (po rekonstrukci 2018-22) zobrazuje historii vzniku samostatného lotyšského státu na konci první světové války (18. listopadu 1918) a pozdější nadvládu (okupaci SSSR a nacistického Německa 1939-1991). Jsou tu představena 3 období. To první je doba po tajné dohodě "Molotov – Riebentrop" z roku 1939 a následném obsazení Svazem do doby jeho pozdějšího napadení Hitlerovským Německem (1941). Následná nacistická okupace, 1941–1944/1945, a opětovné obsazení Svazem v letech 1944/1945–1991, které znamenalo likvidaci svobodného lotyšského státu, devastaci jeho území. 

Nová expozice muzea

Je tu dokumentován útlak, teror a násilí, deportace a věznění obyvatel Lotyšska v koncentračních táborech a táborech Gulag. O nespravedlivě odsouzených a zavražděných, o těch, kteří padli v zahraničních válkách, o těch, kteří trpěli represemi a deportacemi a o těch, kteří zemřeli při útěku před okupačními úřady, i o těch, kteří byli rozptýleni po světě. Představen je i vzdor a hrdinství obyvatel proti sovětskému režimu. Vystupuje tu vytrvalost a duchovní síla, která umožnila obyvatelům Lotyšska obnovit svou zemi a vrátit ji zpět do rodiny evropských zemí. Expozice byla znovu po rekonstrukci otevřena 30. května 2022. Novinkou je i venkovní expozice v prostoru před vchodem. Představuje období i aktéry odporu proti sovětské moci.

Venkovní expozice muzea

Lotyšské muzeum okupace je státem akreditované soukromé muzeum založené v roce 1993. Spravuje a řídí ho lotyšská společnost pro muzeum okupace, veřejně prospěšná organizace. V roce 2006 lotyšský Seim schválil zákon o Muzeu okupace Lotyšska, který definuje vztahy státu s Muzeem okupace, zajišťuje státní finanční podporu pro muzeum a posiluje právo muzea užívat budovu a přilehlé pozemky. V roce znovuotevření dostalo muzeum od státu asi 12 % provozního rozpočtu muzea, zbytek prostředků pocházel z návštěvnických vstupenek (10 euro osoba) a darů od příznivců. Největšími podporovateli muzea jsou Lotyši v zahraničí – organizace i individuální dárci.

Muzeum je zahrnuto do diplomatického protokolu lotyšského státu a navštěvuje jej mnoho zahraničních hostů vlády, diplomatů a dalších účastníků oficiálních návštěv. Obdobná muzea jsou i v obou dalších hlavních městech pobaltských republik. Stojí za to si občas připomenout i ty stinné stránky tehdejší doby.

Ivan Farský
Zeměpisné sdružení