Je červen, a třebaže je krásné počasí, my prcháme od pobřeží Atlantiku. Mezi Bilbaem a Santanderem tu Španělé postavili spousty hotelů, pobřežní vesničky se změnily na letoviska, všude ruch a chaos. Kdo nemá v plánu se koupat, vůbec by v létě na pobřeží neměl jezdit.
A tak z Kantábrie míříme na jih, do správní oblasti Castilla y León.
Projíždíme náhorní planinou, hory tu mají nadmořskou výšku nad tisíc
metrů, a přitom odpolední teplota stoupá přes třicet stupňů. Velký rozdíl
oproti straně hor přivrácené k moři. Kodrcáme se nejkratší cestou –
rozuměj "přes hory a doly" – k poutní trase do Santiaga, konkrétně
mezi městy Logroňo a Burgos.
Úprk se vyplatil, rázem jsme v klidné krajině, můžeme vydechnout. Dnešní
noc strávíme v horách Montes de Oca. Za vesničkou Villafranca se ukrývá
kaple-poustevna Ermita de la Virgen de Oca (také Nuestra Seňora de Oca). Půvabná
stavbička na louce nad potokem, v údolíčku chráněném ze všech stran
kopci. Je to výletní místo, na druhé straně kaple je fotbalové hřiště,
ale večer jsme tu sami. Tento nocleh nemá chybu.
Atapuerca
Další den míříme k archeologickému nalezišti Atapuerca. Přestože je
zapsané na seznamu Světového dědictví UNESCO a nachází se sotva dvacet
kilometrů východně od Burgosu, moc cizinců tu nezabloudí. Atapuerca však
patří mezi nejvýznamnější místa na světě, jež dokumentují vývoj člověka.
Byly tu nalezeny důkazy o pobytu předků moderního člověka v pěti obdobích,
které tak dokumentují evoluční, kulturní a technologický vývoj.
Atapuerca
Toto místo
přitom bylo vědcům dlouho utajeno. Už v 19. století tu sice lidé nacházeli
kosti pravěkých zvířat, ale teprve když ve 20. letech 20. století bylo
rozhodnuto o výstavbě úzkorozchodné železnice a pro její stavbu se koplo
do země, bylo zřejmé, o jak významné archeologické naleziště jde.
Atapuerca
Nejstarší nálezy jsou z doby před 1,2 miliony let a třebas nejstarší
vzorek dokumentující kanibalismus je z období Homo antecessor před 900 000
lety. V oblasti Gran Dolina se na kostech šesti lidí našly stejné zářezy
jako na kostech zvířat, jejichž morek se tehdy konzumoval. Lidé Homo pre-neanderthalesis
(před 500 000 až 300 000 lety) si už prokazatelně uvědomovali konečnost života
a své mrtvé pohřbívali. V jeskyni Sima de los Huesos byly na jednom místě
nalezeny pozůstatky asi třiceti lidí, kteří zemřeli relativně krátce po
sobě. V mnohem mladší době, asi před 5 500 lety se pohřbívalo do kamenných
pohřebních komor. A v době bronzové před 3 500 lety prováděli zdejší
lidé zvláštní rituál, kdy roztřídili části kostry, oddělili horní část
lebky od zbytku těla a kosti uložili do kamenné nádoby. V jeskyni El Mirador
se našly pozůstatky minimálně šesti takto pohřbených lidí. Tomuto typu
pohřbívání se říká "sepultura en dos tiempos" (něco jako
"pohřeb na dvakrát").
Atapuerca
Nu, i když zrovna nejste nadšenci pro archeologii, můžete jen s údivem
konstatovat, co všechno vám archeologické nálezy dokážou sdělit. V
Atapuerce samotné si lze projít okruh procházející mezi nalezišti a
pozorovat archeology při práci, v Burgosu se pak nachází Museo de la Evolución
Humana (Muzeum vývoje člověka).
Atapuerca - vstup do naleziště
Magda Pecoldová |