Hlavní stránka

V rajských zahradách Prahy

(29.09.2024)

Je horké letní poledne a já se snažím dostat z náměstí a ulic Malé Strany, přeplněných turisty, do poněkud klidnějších míst, jaké Praha ještě může nabídnout. Jsou to některé vedlejší uličky a miniaturní park s trochou stínu nedaleko Valdštějnského paláce. A pak stejnojmenná ulice, kde nacházím bránu a vchod s informační cedulí, že právě tady je vstup do zahrad pod pražským hradem.Vzpomínám na to, jak jsem se před mnoha lety díval z vyhlídky u Hradu a říkal si, že by bylo určitě zajímavé projít si ty zahrady pod ním. Ale zatím jsem to nikdy neudělal. Až nyní, kdy mne zlákal stín stromů a zeleň terasovitých zahrad.

A tak jsem si řekl, že se sem konečně podívám. O těch zahradách píše moc hezky ve své knize "Kněžnin prsten" František Nepil. A tak jsem se do nich konečně vydal. A rozhodně jsem v tom horkém a slunečném dni nijak neprohloupil. Protože pokud se sem vydáte uprostřed týdne a ve všední den, nemělo by tu být rozhodně přeplněno. Do zahrad se platí vstupné, na rozdíl od nedaleké Valdštejnské zahrady, kam je vstup zdarma a která je tudíž přeplněna návštěvníky tu i cizozemskými, obdivujícími krásný areál s jezerem a kopiemi soch holandského umělce de Vries, z doby rudolfínské. 

Tohle vše ovšem v zahradách pod pražským hradem není, zato tu najdete něco jiného a méně známého, co vás ale zcela okouzlí. Tady můžete procházet zahrady, které si u svých paláců pod královským hradem nechali vybudovat bohatí v 18. století od známých architektů tehdejší doby. A nejsou to jména ledajaká. Santini Aichl, Aliprandi nebo Palliardi. Protože Černínové, Fursternberkové, Valdštejnové a další, si chtěli u svých malostranských paláců dopřát i odpočinek, zátiší a soukromí v krásných zahradách.

Jednotlivé palácové zahrady nejsou od sebe oddělené, takže dnešní návštěvník si je může bez problémů projít všechny. A tak postupně prozkoumávám různá zákoutí, kde lákají lavičky ve stínu pod mohutnými stromy, ve Vellké Pálffyofské zahradě nacházím malebný plácek se sochou Tritona, fontánu a pak už nahoru k terasám, osázeným zelení, láká kryté schodiště. 

Čas, který tady rychle ubíhá, měří barokní sluneční hodiny nad vstupem. A tak se dávám zlákat a vystupuji nahoru k odpočinkovému a vyhlídkovému pavilonu, odkud se nabízí nádherný výhled na Prahu a pak z teras, které už sahají až pod pražský Hrad, na Malou Stranu a dokonce až na Petřín. Při prohlídce těch teras se zelení, o kterou se pečlivě starají mistři zahradníci, nacházím malá zákoutí s kvetoucími keři a záhony a dokonce i jakousi nevelkou vinici. 

Ty zahrady, přestože nejsou od sebe nijak viditelně oddělené, jsou ale pečlivě označené. A návštěvník je podrobně informován, ve které z těch palácových zahrad se právě nachází. U informačních tabulí i s popisem všeho podstatného se tak dočítám, že se právě nacházím v Kolovratské zahradě, která byla vybudována v polovině 18. století jako terasová zahrada s ovocnými stromy. Podobně jako Velká zahrada, kterou dal vybudovat Jan Josef z Valdštejna roku 1752. Jejím architektem byl František Maxmilián Kaňka, který postavil i přilehlý palác. 

Narážím tedy na každém kroku na známá a proslavená jména, která tvořila dějiny Prahy - ať už to byli významní představitelé šlechty, kteří měli kolem Hradu své paláce, nebo jejich architekti a jiní umělci. Z horních teras až těsně pod pražským hradem se mi naskýtá nejen doslova skvostný výhled na Prahu, ale také mohu přehlédnout kvetoucí keře a odpočinková zákoutí jednotlivých teras a ovocných i okrasných stromů v dolních palácových zahradách. 

Tady nahoře se návštěvník, pokud je unaven vystupováním po schodištích a terasách, může posadit ve stínu pod kamennými zdobenými altány. A cítit se snad i trochu jako v ráji, protože tady bylo něco jako rajské zahrady, ve kterých tělo i mysl nacházely ten správný odpočinek. Návštěva těchto zahrad si určitě zaslouží alespoň půlden ke klidnému vychutnání i poznávání - nejraději ve všední den a v době, kdy tu je méně návštěvníků.

A tak beze spěchu posedím a pak už scházím po krajním širokém schodišti až do dolní Ledeburské zahrady, kde se nachází jakási "třešnička na dortu", nádvoří se salou terrenou - pavilonem s pěknými barokními nástěnnými malbami s motivy čtyř ročních období. Jen nerad se vracím nakonec k hlavnímu vchodu, abych se odebral ulicí o kousek dál do velkolepé Valdštejnské zahrady, doslova přeplněné turisty. Je velkolepá a hodně známá a lidé sem přicházejí i k prohlídce Valdštejnského paláce a Senátu, je nejblíže stanici Metra, tudíž rychle a snadno přístupná. A své určitě dělá i volný vstup, na rozdíl od těch zahrad pod hradem, které jsem právě opustil. Skoro rajských zahrad, které už od 18. století jsou a naštěstí stále zůstávají jedním z největších klenotů hlavního města.


 

Vladimír Kříž
San Francisko, Jihlava

Další články z tohoto státu Další články tohoto autora

 
 DatumAutorPředmět
Aktivity
Geooblasti
UNESCO
Fotobanka
Průvodce
Ingema-TV
Počasí
Rešerše
iZone
Foto scan

Alpy
Altaj
Kavkaz

Kurzy Potřebujete zjistit kurz exotické měny? Toto tlačítko vám s tím pomůže.
 
Ockovani Chystáte se do exotické země? Zjistěte si zde, zda byste se neměli nechat naočkovat!
 
RoutePlanner Jedete na dovolenou autem? Nechte si navrhnout nejlepší cestu!
 
Letiste Musíte nebo chcete letět letadlem? Pak se vám třeba budou hodit tyto informace!
 
Autori Zajímá vás kdo píše články na Ingemě? Představení alespoň některých autorů najdete zde.

 

Na našem serveru funguje elektronický obchod, takže máte možnost nakupovat fotografie z fotobanky online. Bližší informace naleznete zde.
 


1999-2019©Ppress
veškeré texty, fotografie, obrázky, mapy apod. jsou chráněny autorskými právy jednotlivých autorů a vydavatelství Ppress.
Je výslovně zakázáno jejich jakékoli šíření, publikování či dokonce prodej za úplatu.
Info: Ppress