Uherčice - perla jihozápadní Moravy 

Projíždíme lesními cestami, které se vinou v serpentinách kolem Vranovské přehrady až téměř k rakouským hranicím a které nás nakonec vyvádějí na nevelké náměstí s rybníkem, nad kterým se objevují siluety budov rozlehlého zámku. Jsme v Uherčicích, kdysi sídle mnoha šlechtických rodů, které tady zanechaly své stopy do dneška.

Ves Uherčice se poprvé objevila v písemných záznamech už roku 1313. Majitelé panství Krajířové z Krajku tady později postavili tvrz, kterou později přebudovali na renesanční zámek. 

Šlechtičtí majitelé Uherčic se pak měnili, až ho nakonec získal do svého držení v roce 1768 hrabě Tomáš Vinciguerra Collalto, který kromě zámku v Uherčicích byl také například majitelem zámku a panství Brtnice nebo Okříšky. A ještě několika dalších menších zámků a panství. Byl to také velký milovník umění, zejména hudby. Jak uvádějí dobové prameny, hostil ve svém paláci ve Vídni i W. A. Mozarta, který pro něho koncertoval. A samozřejmě i další umělce tehdejší doby.

Rod Collaltů patřil po mnoho staletí k nejvýznamnějším šlechtickým rodům v severní Itálii, jeho členové byli vlivnými činiteli v Benátkách a historie tohoto rodu sahala až kamsi do 10. století. Až mnohem později se objevují na Moravě, kde potomci jednoho z Collaltů, který působil ve službách císaře Rudolfa II., získávají roku 1623 několik panství na Vysočině. Z hrabat se později stávají knížaty a jejich hlavním sídlem se staly okázalé a velmi výstavné Uherčice. Jsou z nich vyhnáni v roce 1945 a tím nastává bohužel úpadek a naprosté chátrání nádherného zámku.

Vzpomínám teď na cestu do Uherčic někdy po roce 1970. Zámecké sídlo bylo po odchodu knížat Collaltů využíváno krátce jako tábor nucených prací, pak sídlo vojáků Pohraniční stráže a také Státního statku. Na údržbu se zřejmě nedbalo, vše naprosto chátralo. A snad také proto, že Uherčice byly v pohraničním pásmu, kam se smělo jen na zvláštní povolení. To jsme tehdy neměli, ale s přítelem, akademickým malířem Miloslavem Pečinkou, jsme sem přesto vyrazili. S jeho trabantem jsme projeli jakýmisi záhadnými cestami lesy a kolem drátů, aniž by nás někdo zadržel. Až nám zabránila ve vstupu zřícená věž nad hlavní bránou. Zámek jsme sice prošli, ale bylo nám z jeho stavu hodně smutno a malíř si maloval jen zvenčí.

Teď jsem ale byl opravdu mile překvapen. Uherčice se od roku 1996, kdy začala celková rekonstrukce zámku, doslova zvedly znovu z trosek k původnímu lesku. Než se zámek otevře, procházíme Anglický park, na jehož okraji byla roku 1801 vybudována romantická zřícenina hrádku s rozhlednou, dnes obnovenou a přístupnou. V zámku samotném čeká prý ještě na znovupostavení ta původně zřícená věž nad hlavní bránou. Ale když pak vcházíme do prvního nádvoří, neskrýváme obdiv nad obnovenými arkádami se sochami světců i rozlehlou romantickou květinovou zahradou. 

A pak už můžeme vejít s průvodkyní do hlavního nádvoří a odtud do vnitřních prostor. Přes nádhernou barevnou Andělskou chodbu do koncertního salónu a mnoha dalších komnat, knížecí ložnici a nakonec do velkého sálu, kde se pořádaly bály a divadelní představení. 

Uherčice měly štěstí, protože do zámku byl k doplnění výbavy interiéru svezen nábytek z majetku Collaltů, který byl předtím umístěn v depozitářích a v jiných objektech. A co nás ještě v zámku Uherčice zaujalo? Třeba výstava o rodu Collalto a San Salvatore v Itálii a na Moravě. A také možnost samozřejmě si tady koupit kromě suvenýrů i pěknou knížku o působení rodu Collalto na Moravě. A když jsme po té prohlídce náležitě unaveni a vyhladovělí, dát si v zámecké hospůdce i něco dobrého. Jak se dozvídáme, na Uherčicích se pokračuje v obnovování a brzo se chystá zpřístupnění další části zámeckých prostor. Tak se budeme těšit.

Vladimír Kříž
San Francisko, Jihlava