Klinty na ostrově Møn

Dánské ostrovy ukrývají nejedno tajemství a překvapení pro své poznání chtivé návštěvníky. Nejinak je tomu i na ostrově ležícím východně od průlivu mezi ostrovy Sjæland a Falster, kudy vedou i naše cesty na sever. Zpravidla profrčíme mimo po dálnici bez většího zájmu. A to je škoda, protože se na tomto ostrově skrývá přírodní tvar, který je pro svou jedinečnost zapsán také na Seznamu světového dědictví UNESCO.

Klint (glint) se překládá jako útes. Je to součást geomorfologické jednotky Středoevropská nížina, tvar tvořený před-čtvrtohorním sedimentem Křídy, vznikající ve třech etapách. V první etapě, cca před 70 miliony let, bylo Dánsko, společně s velkou částí dnešní Evropy, pod hladinou křídového moře. V něm žily sépie, všelijaké mušle, šneci, ježovky, houby či ryby. Zmíněné organismy jsou dnes nalézány v podobě fosilií (zkameněliny). Vedle nich tu žily i miliardy mikroorganismů v uhličitanových schránkách. Tyto skořápky odumřelých organismů tvoří současné vrstvy Mønských útesů. Tyto velmi jemné vrstvy křídy jsou na řadě míst prostoupeny tmavými pruhy vzniklými z koster primitivních tvorů (hub).

Druhým obdobím vývoje je čtvrtohorní doba ledová. Oblast se tehdy nacházela pod mohutnou vrstvou ledu, který se pohyboval po povrchu a působil na něj svou obrovskou hmotností. Celková mocnost křídové vrstvy byla asi 100 metrů. 

Třetím obdobím je doba poledová, která se projevuje v řadě typických tvarů. U samotného klintu je v dolní části u pláže dobře patrná jeho struktura. Je tu vidět charakteristické střídání mezi vyčnívajícími křídovými plochami a partiemi podkladu, který se skládá z hlíny a písku. Křída je dunovým materiálem jemných štěrků prostoupena jako tmavé viditelné linie, které ukazují, jak ledovec deformoval jednotlivé vrstvy křídy. Křídové stěny stále mění svou podobu a jsou pomalu rozrušovány erozí. Probíhá stálé řícení místy i v zimě. 

Pokud vynecháme projevy současné civilizace – ulice, domy, stromy, pole a zemi – lze si udělat představu o tom, jak Møn vypadal, když asi před mnoha tisíci lety roztály kontinentální ledovce doby ledové.

Pokud zvolíme odbočení z dálnice na ostrově Farø jsou cestou po následujícím ostrově Bogø vidět malé kopečky tzv. mrtvá ledovcová krajina. Po této cestě je ještě potkáme i na západě ostrova Møn. Jsou tu vedle malých navršenin materiálu i zvláštní prohlubně, ve kterých je dnes voda nebo rašeliniště. Jsou to místa, kde byly zbytky ledu, který roztál později než hlavní ledovcová masa. 

Dále, již po cestě západním Mønem, kam se dostaneme lepší cestou při odbočení až za mostem přes průliv mezi Falsterem a Sjælandem, se projevuje další poledovcový proces. Jde o třídění ledovcem přineseného materiálu proudící vodou v době, kdy ledovec již ustoupil, zanechal zde usazeniny v podobě např. morén a tavná voda z ledovce tento materiál následně eroduje a "třídí". Podle velikosti transportační rychlosti vody (schopnost vody pohybovat unášeným pevným materiálem) se nejprve ukládají větší kusy až na konec po ty nejjemnější. Tento transport se realizuje i na velké vzdálenosti. Vznikají tak vrstvy s různou zrnitostí, které jsou nazývány sandry. Erozí vznikla i podlouhlá jezírka, tj. erozní rýhy zaplavené vodou, tzv. rinová jezera. Největší takové jezero je u jižního okraje města Stege (Stege Nor). Led a voda jsou tedy dvě velké síly, které formovaly dánskou a mønskou krajinu. 

Většina nerovností ostrova Møn se skládá z morénového materiálu přineseného ledovcem. Jde většinou o čelní morény, tvořící dnes nízké kopce a valy. Ty se vyskytují hlavně podél jižního a severního pobřeží v zálivech Fakse a Hjelm.

Když na konci doby ledové roztál led, hladina moře stoupla a rozloha pevniny se zmenšila. Podél pobřeží se vrcholky kopců a hřebeny proměnily v ostrovy a poloostrovy. Prohlubně a údolí se naplnily vodou a staly se zátokami, zálivy nebo fjordy (zde fjard). Kromě velkého hlavního ostrova se Møn v té době skládal z řady menších ostrovů nebo ostrůvků, z nichž některé existují dodnes, dokud se nestaly součástí Mønu v důsledku postupujících přírodních procesů. To se týká například ostrovů Koster Land, Borre a Egholm – dnes poloostrovy. Rovinatá oblast kolem těchto bývalých ostrovů je proto starověkým mořským dnem. 

Na několika místech na východě ostrova nad Mons Klint, uvnitř i vně Klintenského lesa se nacházejí velké, miskovité prohlubně naplněné vodou, např. Store Geddesso či Aborreso. Některé z těchto prohlubní jsou tzv. sesuvné jámy, které vznikly zřícením stropu podzemní dutiny. Tyto prohlubně vznikly, když v průběhu tisíciletí voda rozpustila vnořenou křídu.

Cesta končí na parkovišti a stojíme na erozním pobřeží. Při pěší turistice podél pláží z Nordfeldu přes Mons Klint do Harbole často narazíme na různé typy útesů podobných klintu, které jsou tvořeny pískem a jílem. Na těchto pobřežích lze přímo vidět různé vrstvy nekřídových sedimentů. 

U Møns Klint je obzvláště patrná eroze. Vzhledem k tomu, že moře může erodovat pouze do určité hloubky, lze podél celého pobřeží klintu vidět zbytky toho starého původního, které tu nyní leží jako jakási bariéra – písečná mělčina.

Útesy jsou ročně navštíveny více než čtvrt milionem zájemců o dramatický pohled na asi 100 m vysoké stěny, zde tvořeny hlavně křídovou usazeninou. K tomu je potřeba překonat schody, kdy cesta po nich trvá asi 10 až 15 minut. Podívaná však stojí za tu námahu. V roce 2007 bylo otevřeno muzeum Geocenter Møns Klint seznamující návštěvníky s historií a geologií ostrova. Na útesy navazuje další atraktivita, šlechtické sídlo Liselund s anglickým parkem. Malebná krajina v okolí útesů inspirovala řadu dánských malířů a fotografů.

Na ostrově kromě poledovcové krajiny lze najít i 119 megalitických hrobek postavených v rozmezí let 4000 až 1800 př. n. l., např. pohřebiště Grønjægershøj, sestávající ze 134 kamenů nebo největší kamenný chodbový hrob v Dánsku, zvaný mohyly krále Asgerse či unikátní Klekkendehøj se dvěma chodbami vedle sebe.

Za pozornost stojí i 4 zdejší kostely se starou freskovou výzdobou. Zajímavý je i kostel ve Stege z přelomu 14. a 15. století. V každém případě návštěva ostrova Møn stojí za to, ostatně přesvědčte se o tom sami.

Ivan Farský
Zeměpisné sdružení