Jostedalský ledovec

Jostedalský ledovec, v tom i jeho Briksdalský splaz, nejsou žádné relikty velkého ledovcového masivu doby ledové (kontinentální zalednění). Během asi 11500 let trvajícího holocénu, před devíti až šesti tisíci lety, v oblasti žádné zalednění neexistovalo. To dokládá nález z roku 1996, kdy v čelní moréně někdejšího Briksdalského ledovce byla nalezena fosilie dřeva stará asi 8300 let. Teprve pak nastává díky přirozeným podmínkám jeho znovuobnovení a tvorba. Až před 2500 lety nabývá svého největšího rozměru.

Jostedalský ledovec je svou plochou 480 km2 tak největším v Norsku i kontinentální Evropě. Leží ve vnitřním fjordu západního pobřeží v jižním Norsku. Nejvyšší části centrální plošiny leží v nadmořské výšce přes 2000 m (oblast Lodalskåpa 2083). Odtud pak stékají četné splazy do okolních údolí. Briksdalsbreen je jedním takovým splazem. Stékal působivým ledopádem strmým údolím až do nadmořské výška asi 350 m. 

Jostedalský ledovec, Briksdalský splaz v roce 1872

Po svém maximu rozvoje "Malé doby ledové" okolo roku 1760, začala jeho čelní část pomalu ustupovat. Tento ústup by v 19. století několikrát krátce přerušen. Čelo ledovce jednak stagnovalo nebo dokonce došlo k minimálnímu rozvoji. Tyto krátké periody nastaly kolem roku 1814, 1870 a 1895. První měření pohybů ledovce nastává v roce 1900. Zdokumentována jsou období postupu v letech 1904 až 1910, respektive 1922-31. V roce 1870 ležela čelní část ledovce na místě, kde je dnes horní otočka turistických "elektrokočárů" (dříve kočáry tažené koňmi). V roce 1900 se čelo ledovce nacházelo na vnitřním skalním prahu směrem vzhůru od této otočky.

Jostedalský ledovec, Briksdalský splaz v roce 1920 sahal až k zelené ceduli č.7

Své největší rozlohy nabyl Briksdalský splaz v době tzv. "Malé doby ledové", která v jižním Norsku započala, na konci 17. století, to znamená později než v Alpách. V první polovině 18. století se čelo splazu velmi rychle posunulo údolím dolů. Uvádí se rychlostí asi 100 i více metrů za rok. Okolo roku 1750 nabyl Jostedalský ledovec svého největšího rozměru a současně s ním i jeho Briksdalský splaz (1760). Dnešní mocnost Jostedalského ledeovce kolísá mezi 50 až 600 metry a je velmi dobře viditelný pro cestovatele, pokud letí např. z Bergenu do Osla. Briksdalský splaz v posledních letech viditelně ustupuje. 

Jostedalský ledovec, Briksdalský splaz v roce 2003

Rozměr, nejen splazu Briksdalsbreen, závisí jak na teplotě okolní atmosféry, tak je také silně ovlivněn množstvím atmosférických srážek. Dokládají to měření všech těchto prvků od samého počátku 20. století. Ukazují malé změny v prvních desetiletích, s postupem na čele splazu, viz výše. V letech 1934 až 1951 splaz ustoupil o 800 m, a odhalil tak ledovcové jezero. V letech 1967 až 1997 splaz postoupil o 465 m a zakrýval celé jezero, s čelem končícím u výtoku z jezera. Briksdalský ledovec přitahoval mezinárodní pozornost v 90. letech, protože rostl v době, kdy ostatní evropské ledovce ustupovaly.

Jostedalský ledovec, Briksdalský splaz v roce 2021

Po roce 2000 nastal opět ústup. V roce 2004 ustoupil o 230 m od výtoku z jezera a v roce 2007 bylo čelo ledovce na suché zemi za jezerem. V tomto ohledu se jeho poloha přiblížila situaci v 60. letech a v té době se objevují spekulativní názory, že velikost ledovcového splazu je nejmenší od 13. století. V roce 2008 čelo ledovce ustoupilo jen o 12 m. Poté došlo k nárůstu ledovcové hmoty a měření ukázala na podzim roku 2010 posun o 8 m. 
Protože v zimě 2009-2010 bylo jen málo sněhu a letní teplota v roce 2010 byla o 2,5 až 3 °C nadprůměrná, předpokládalo se, že po roce 2013 dojde k dalšímu silnému ústupu. Následující roky se podobaly situaci z počátku druhého desetiletí, což se potvrzuje, a v posledních letech ledovcový splaz zmizel z prostoru u jezírka a je viditelný až vysoko v údolí nad ním.

Briksdalský splaz je nejnavštěvovanějším místem celého Josterdalského NP. Je proto smutným zjištěním jeho současný stav. Naskýtá se proto otázka, proč některé (naštěstí nemnohé) CK uvádějí ve svých nabídkách modré ledovcové stěny s jiskřivými bublinkami, když už tam žádný led v dosahu není. Uchovejme si alespoň podle obrázků vzpomínku na jiskřivou krásu ledovcového splazu, který tu v nedávné minulosti byl. Norská příroda však nabízí řadu "náhrad" a stojí za to ji objevovat.

Ivan Farský
Zeměpisné sdružení