Santiago de Compostela

Každý den, za jakéhokoli počasí a v kteroukoli roční dobu proudí do španělského Santiaga de Compostela poutníci ze všech míst křesťanského světa, aby se poklonili památce svatého Jakuba. Ale i nevěřící pravděpodobně nejdříve zamíří do katedrály postavené na jeho počest.

Vzhled katedrály ovlivnila gotika, renesance, baroko i klasicismus, ale její interiér nenechá nikoho na pochybách o jejím románském původu.

Zvláště pak Portál slávy je považován za vrchol románského sochařského umění. Této kamenné symfonii, vytesané mistrem Mateo v poslední třetině 12. století, dává harmonii socha Krista, podepřená možná nejznámějším sloupem na světě. U nohou Krista zdobí sloup socha apoštola Jakuba. Poutníci přicházejí z mnoha zemí a vkládají své prsty do důlků vyhloubených v mramoru jejich předchůdci ze starých časů. Poté skloní svoji hlavu a opřou ji o kamennou hlavu klečícího Mistra Matea, možná proto, aby získali něco z jeho moudrosti, ducha a umění, které prokázal při tesání vstupního portálu katedrály.

Za těch více než tisíc let, co proudí poutníci do Santiaga de Compostela, by se mohlo zdát, že tady už vše bylo, že se vše jen opakuje a že se v chrámových zdech nemůže stát nic, co by vyvedlo chrámové zřízence z míry.

A přece.

Právě jsme svědky okamžiku, kdy se vůbec poprvé v celé historii katedrály slouží pro poutníky mše v čínštině.

Němčina, francouzština, angličtina, italština a pochopitelně španělština zní mezi zdejšími zdmi často. Chcete-li se vyzpovídat, najdete snadno zpovědnici, kde můžete svěřit zpovědníkovi svá tajemství nejen v češtině nebo polštině, ale také maďarsky či finsky. Ale křesťané z Číny tu jsou poprvé.

A je jich tu hned několik autobusů. Řady čínských věřících pravda poněkud prořídly po požití španělské stravy, na kterou nejsou zvyklí. Přesto stačili zaplnit téměř všechny lavice v hlavní chrámové lodi. A tak tu zní písně a litanie našemu uchu zcela nesrozumitelné, ale se známou melodií.

Centrem všeho dění v Santiagu de Compostela je bezesporu náměstí Obradorio, jež zdobí nejen katedrála, ale řada dalších historických staveb. Nakonec všude v uličkách narazíte na mnoho kostelů, chrámů, noblesních paláců, kouzelných náměstíček a kamenných domů. Zvláště večer je tu živo, neboť právě sem do nejrůznějších hospůdek a barů míří večer co večer hlavně mladí lidé.

Santiago je sice městem starobylým a téměř melancholickým, ale když se zdržíte trošku do noci, tak zjistíte, že je současně také městem romantickým a veselým.

Podloubí starého města jsou plné obchůdků s upomínkovými předměty. V krámcích najdete lastury hřebenatky, která je symbolem svatojakubských poutí, keramiku, výrobky ze dřeva, paličkovanou krajku anebo šperky z černého jantaru.

Když budete mít štěstí, můžete narazit i na dílničku, kde tyto šperky vznikají. Všechno je to rukodělná práce, každý šperk je originál a v každém zanechá mistr šperkař také kus svého fortelu, který zdědil po otci. A vy můžete být svědky, jak vzniká šperk, který bude třeba zdobit právě vaši ruku.

Chtě nechtě je ale všechno ve městě přímo nebo nepřímo spojeno s tím, co se děje v Katedrále sv. Jakuba. Zvláště pak o velkých církevních svátcích proudí do města mnoho návštěvníků, aby byli svědky například speciálního slavnostního ceremoniálu spojeného s kadidelnicí zvanou Botafumeiro.

Vše se odehrává přímo před oltářem. Na lano je uvázána obrovská nádoba.

Pak je naplněna směsí vydávající vonný kouř a rozhoupána.

Oktagonální kupole nad oltářem pochází z roku 1445 a v ní je umístěn závěs, jež drží a ovládá pohyb kadidelnice. Člověk, který vymyslel a zkonstruoval zařízení umožňující ovládat kadidelnici letící chrámem, se jmenoval Juan Celma.

Ta současná pochází z roku 1851 a je vyrobena z pozlacené mědi. Údajně je prý největší na světě a v době, kdy se nepoužívá, je uschována v knihovně. Tradice "létající" kadidelnice je ovšem mnohem starší a pochází už ze 14. století.

Její dráha je dlouhá kolem 50 metrů a při svém zhoupnutí se téměř dotýká klenby příčné lodi.

Pohyb kadidelnice obstarává 8 tahačů zvaných Tiraboleiros, a i když samotný její let katedrálou trvá jen několik málo minut, stačí provonět celý její interiér a všem přítomným zůstane na památku zcela nevšední zážitek.

Lumír Pecold