Národní park České Švýcarsko

Mezi českými cestovateli a obdivovateli přírodních krás České republiky není jistě mnoho těch, kteří dosud nenavštívili Pravčickou bránu, Tichou soutěsku, Divokou soutěsku či Růžovský vrch a další krajinné a přírodní krásy Labských pískovců (CHKO) a jejich centrální a reprezentativní části - Českého Švýcarska (NP).

Mezi českými cestovateli a obdivovateli přírodních krás České republiky není jistě mnoho těch, kteří dosud nenavštívili Pravčickou bránu, Tichou soutěsku, Divokou soutěsku či Růžovský vrch a další krajinné a přírodní krásy Labských pískovců (CHKO) a jejich centrální a reprezentativní části - Českého Švýcarska (NP).

Národní park České Švýcarsko byl po mnoha dlouholetých jednáních, vedených už od roku 1953 na úrovních pracovníků ochrany přírody bývalé ČSSR a býv. NDR, jakož i státních orgánů obou zemí, od r. 1990 pak pracovníků ochrany přírody a státních orgánů SRN a ČR, vyhlášen až 8 a půl roku po vyhlášení - k 28. IV. 1991 - německého Národního parku Saské Švýcarsko (Nationalpark Sächsische Schweiz), a to k 1. lednu 2000. Tento národní park je tak čtvrtým národním parkem České republiky s výměrou zhruba 7900 ha. Na tomto místě budiž vzdán dík v této záležitosti neúnavnému RNDr. .Janu Čeřovskému, dlouholetému pracovníku české ochrany přírody, dnes Agentury ochrany přírody a krajiny ČR, který již od r. 1953 navrhoval zřízení velkoplošného státem chráněného území v pravobřežní části českých Labských pískovců.

Hlavním předmětem ochrany území NP ČŠ je unikátní geomorfologie pískovcového skalního města a na ni navazující rozmanitost rostlinných a živočišných společenstev. Národní parky Saské a České Švýcarsko jsou obklopeny plošně mnohem většími chráněnými krajinnými oblastmi. Celé společné území Česko-Saského Švýcarska nemá svou rozsáhlostí (a minimálním osídlením) v Evropě obdoby. V ČR je na území NP jediná osada (Mezná), národní park lemuje dalších 9 obcí (Janov, Dolní Ves, Vysoká Lípa, Jetřichovice, Rynartice, Dolní Chřibská, Doubice, Kyjov a Vlčí Hora) s mnoha dostatečně zachovalými stavebními památkami jako zachovalými ukázkami lidové architektury (roubené chalupy s hrázděnými štíty).

První doložené osídlení tohoto území bylo prokázáno nálezy pazourkových nástrojů lovců střední doby kamenné. V mladší době kamenné první zemědělci již mýtili velké plochy lesů, vysoušeli močály, zakládali stálá sídliště a spojovali je cestami. Archeologické nálezy a záznamy ze slovanského osídlení oblasti pocházejí již ze 6. století n. l. Ve 13. a 14. století probíhala kolonizace oblasti (nové obyvatelstvo přicházelo z německého území; v té době vzniklo i několik skalních hradů (loupežnických hrádků), jako jsou např. Falkenštejn, Šaunštejn, Kyjovský hrad, Chřibský hrádek, Brtnický hrádek a další.

Ke změně ve složení (v druhové dřevinné skladbě) lesů docházelo s rozvojem těžby a zpracováváním dřeva od 16. století. V současné době je ve většině obcí počet domů snížen oproti předcházejícímu stavu zhruba na polovinu (některé obce či osady, např. Zadní Doubice a Zadní Jetřichovice, zanikly docela) a většiny domů a chalup je využíváno k rekreačním účelům.

Reliéf NP vytváří - zejména díky krajinotvorným procesům - specifické klima: klimatickou inverzi, kdy dochází ke stékání studeného vzduchu na dna kaňonů a vlhkých roklí. Tak se zhruba ve 140-280 m n. m. setkáváme s horskými druhy rostlin - např.s plavuní pučivou (Lycopodium annotinum), žebrovicí různolistou (Blechnum spicant), čípkem objímavým (Streptopus amplexifolius) a violkou dvoukvětou (Viola biflora). Ve vlhkých a chladných roklích byla zjištěna i stanoviště přirozeného výskytu smrku a jedle.

Na druhé straně na osluněných vrcholcích skal rostou reliktní bory s vřesem, borůvkou a brusinkou, lokálně ale (na zastíněných hranách a pískovcových stěnách) nacházíme i vzácnější rojovník bahenní (Ledum palustre), šichu černou (Empetrum nigrum), medvědici lékařskou (Arctostaphylos uva-ursi) a některé vzácnější druhy rašeliníků.

Významnými krajinotvornými a krajinnými prvky jsou v NP ČŠ vodní toky, zejména Kamenice, Křinice a jejich přítoky. Na aluvia těchto toků jsou vázány z rostlin např. bledule jarní (Leucojum vernum), přeslička luční (Equisetum pratense), u nás nepříliš častá kapradina pérovník pštrosí (Matteuccia struthiopteris) a další druhy rostlin.

Skalní a lesní komplexy (lokálně porosty dubu zimního a buku lesního, převážně ale borovice lesní a smrku ztepilého - místy s příměsí břízy bělokoré) jsou také domovem řady vzácných a často ohrožených druhů živočichů, např. rysa ostrovida (Lynx lynx), výra velkého (Bubo bubo), krkavce velkého (Corvus corax) a po zdařilé reintrodukci sokola stěhovavého (Falco peregrinus). Přirozené borové porosty s keříčkovitými společenstvy byly kdysi také biotopem tetřeva hlušce (Tetrao urogallus), dnes už jen vzácně se vyskytujícího lelka lesního (Caprimulugus europaeus) a skřivana lesního (Lullula arborea). Z živočichů, vázaných na vodní toky, budiž zde jmenována alespoň vydra říční (Lutra lutra), skorec vodní (=obecný, Cinclus cinclus), ledňáček říční (= obecný, Alcedo atthis) nebo čáp černý (Ciconia nigra).

Geomorfologicky nápadnými prvky krajiny Českého Švýcarska (ale obecně i celé CHKO Labské pískovce) jsou také čedičové vrchy (suky, kupy, kužely), z nichž nejznámějšími jsou např. Růžovský vrch (Růžák, 619 m), Zlatý vrch (657 m), Vosí vrch (476 m), a tefritové kupy, např. Vlčí hora (581 m).

Na čedičových vrších se díky odlišnému geologickému a odlišnému vodnímu režimu vyvinuly i mezotrofní květnaté bučiny, na strmých svazích také suťové lesy. Taková společenstva patří v NP ČŠ k nejhodnotnějším. Růžovský vrch je se svými pralesovitými porosty také jediným chráněným územím v kategorii Národní přírodní rezervace. Vedle dominantního buku les-ního jsou tu příměsi jasanu ztepilého, javoru mléče, jilmu horského a lípy malolisté, v nižších polohách i habru obecného a dubu zimního. V bylinném patru jsou zastoupeny druhy bučin a jasanových javořin, např. kyčelnice devítilistá, ječmenka evropská, bažanka vytrvalá a mnohé další, vzácně i kapradina laločnatá (Polystichum aculeatum).

Ze vzácných živočichů jsou v NPR Růžák zastoupeny např. 4 endemitní druhy žížal, desítky druhů měkkýšů a vzácná horská kobylka Pholidoptera aptera. Vyskytuje se tu i několik vzácnějších druhů střevlíků z rodu Carabus.

Mezi mnoha přírodovědeckými i krajinnými zajímavostmi však vynikají především již v úvodu zmíněná národní přírodní památka Pravčická brána, největší skalní pískovcový most v Evropě (výška 21 m, rozpětí 30 m), dále Tichá soutěska a Divoká soutěska - skalnaté kaňony řeky Kamenice v kvádrových pískovcích (neprůchodné úseky jsou zpřístupněny plavbou na pramicích), již zmíněný Růžovský vrch jako krajinná dominanta nejen národního parku, ale celé CHKO Labské pískovce, ale i např. Pavlino údolí, 3 km dlouhý skalnatý důl na Chřibské Kamenici, Kyjovské údolí se soutěskou Křinice, údolí Brtnického potoka a mnohé další.

Za zmínku stojí i to, že v posledních několika desítiletích se pod vlivem intenzívní činnosti lesníků rozšířila v CHKO Labské pískovce a zejména v NP České Švýcarsko severoamerická pětijehličná borovice vejmutovka (Pinus strobus), která se tu také místy intenzívně přirozeně množí. V národním parku však proti ní není povolena chemická ochrana; proto se zejména v posledních letech kácejí dospělí jedinci, aby se přirozenému zmlazování této nepůvodní dřeviny zabránilo. Jen velmi slabou “náplastí” za výskyt této introdukované dřeviny může být výskyt (spolu s vejmutovkou zavlečeného) klouzka bílého (Boletus placidus).

Jsem-li u hub (makromycetů), nemohu si jako člen zhruba dvacetičlenného kolektivu, který od letošního roku provádí na území NP ČŠ a v přilehlých částech Labských pískovců, systematický mykofloristický průzkum, odpustit poznámku k letošnímu bohatému houbařskému podzimu v Českém Švýcarsku, kdy lesní porosty byly opravdu plné např. muchomůrky červené, m. citrónové, penízovky skvrnité, ryzce hnědého, r. plstnatého (ten se objevoval ve velkých “čarodějných” kruzích po 45-65 plodnicích), hřibů - hnědého a žlutomasého, jedovaté holubinky vrhavky, čechratky podvinuté, hadovky smrduté, patyčky rosolovité, mnoha dalších druhů holubinek, ryzců, klouzků (včetně k. kravského), vláknic, plamének, trepkovitek, bedlí, strmělek a několika set dalších druhů velkých hub. Z dřevokazných druhů byl mezi nimi nejhojnější troudnatec pásovaný (na smrku i některých listnáčích), naopak jen velmi vzácně byl nacházen troudnatec kopytovitý a dokonce velmi vzácně březovník obecný, i když schnoucích a suchých bříz bylo na území větší množství. Naopak mimořádně na suchém pahýlu břízy byl nalezen vzácnější korálovec bukový (Hericium clathroides), na bázi borovice (v obou případech 7. X. 2001 na vrcholu Brtnického hrádku) pak kotrč kadeřavý (Sparassis crispa). Zatím letos za nejvzácnější v NP ČŠ pokládám 2 nálezy lišky Friesovy (Cantharellus friesii), a to na Růžovském vrchu (ve dvou dnech - 5. a 6. X.).

Celé Českosaské Švýcarsko je tradiční a velmi známou oblastí turistiky ve střední Evropě. Svědčí o tom i desítky, ba stovky zejména německých osobních automobilů, s nimiž se tu setkáváme, když musíme přecházet třeba jen krátké vzdálenosti po silnici, a to i mimo hlavní turistickou sezónu. Celé území NP České Švýcarsko je dnes zpřístupněno tradiční sítí značených turistických cest a třemi naučnými stezkami. Je tu k dispozici více než 45 km značených cyklistických tras. Správa NP zabezpečuje turistický ruch i budováním informačního systému pomocí různých typů informačních tabulí a ukazatelů.

Jiří Lazebníček
Zeměpisné sdružení