Noc na konci světa

Kdysi dávno, jako dítko školou povinné, jsem četl knížku A. Jiráska Z Čech až na konec světa. Od té doby jsem viděl pořádný kus světa, ale na jeho konec jsem se dostal až o pár desítek let později. Z Lisabonu je to něco přes hodinu jízdy autem.

Slunce se stále víc sklání k obzoru a vše podmalovává do červenooranžova. Spěcháme, chceme zastihnout západ slunce nad Atlantikem právě na nejzápadnějším místě Euroasie. Přijíždíme do královské půvabné Sintry, jednoho z nejstarších měst Portugalska, oprávněně opěvovaného básníky. Na základech staré maurské pevnosti byl v létech 1385-1433 postaven královský palác. Zde byli přijímáni portugalští mořeplavci při svých návratech z objevitelských cest. Na kopci nad Sintrou se rozkládají zbytky obrovského Maurského hradu Castelo dos Mauros odkud je překrásný "letecký" pohled nejen na město a okolí, ale i na Atlantický oceán. O něco níže rovněž na vrcholku skály obrostlé mohutnými stromy stojí Palácio da Pena uprostřed nádherného Montserratského parku, ráje pro botaniky. Toto vše míjíme téměř bez zastavení, prohlédneme si vše později, míříme na Cabo da Roca shlédnout kýžený západ slunce. S přibývajicím časem slunce již téměř zapadlo. Nestihli jsme to.

Křivolakou silnicí stoupáme do kopců Serra de Sintra s červeně zbarvenou půdou malých políček a stráněmi porostlými silně vonícími eukalypty. Již téměř za tmy stavíme stany na malé loučce pod mohutnými eukalypty. Zvedá se velmi silný vítr, lomcující stěnami stanu a větvemi stromů, jež vyluzují zvláštní, téměř kvílivé zvuky. Jarda s Lídou vytahují demižon s červeným vínem, který jsme koupili odpoledne při jedné vesnici asi 60 km odtud. Popíjeli a povídali jsme si ještě hodně po půlnoci. Vítr sílil, obloha byla plná jasně svítících hvězd. Ráno bylo kouzelné. Z otevřeného stanu se dívám na nekonečné prostory oceánu.

Rychle projíždíme nejzápadnější vesnici Evropy Aladaiu, ještě jedna terénní vlna a jsme na Cabo da Roca - Skalnatém mysu. Mys je porostlý pouze kobercem tučnolistých rostlin jejichž velké oranžové květy září jako perly v té záplavě zeleně a ostře kontrastují s tmavočernomodrou vodní masou a bílými hřebeny vln, tříštícími se s hukotem a rachotem o obrovské skály. Pod majákem, na konci kolmého bezmála stočtyřicetimetrového skalnatého srázu stojí padrao - kamenný kříž a obelisk s geografickými údaji: 9 stupňů, 29 minut a 45 vteřin západni délky.

Tady končí Evropa a začíná moře, jež hrálo v dějinách Portugalska obrovskou roli nejen jako zdroj obživy, ale i objevných cest a nových světů, bohatství i tragédií. Po nezbytném fotografování mé kroky vedou k malému domku, který vlastní radnice v Sintře. Zde získávám krásný certifikát, že jsem 8. srpna 1994 stanul na "konci světa". Jak je psáno na obelisku: Aqui onde a terra se acaba e o mar comeca - kde končí země a moře začíná...

Jaroslav Hladík
Klub cestovatelů Hanzelky a Zikmunda Globe Prosiměřice