Théra, možná zbytek bájné Atlantidy

Téměř celý den se proplétáme mezi ostrovy a ostrůvky Kyklád. Avie odpočívá v podpalubí a my na horní palubě trajektové lodi Olympia Expres. Opalujeme se a kocháme fantastickými pohledy na skaliska a ostrovy s občasnými bílými domky jako korálky ztracenými v hnědi vyprahlé vegetace. A to vše v ostrém kontrastu s modří nebe a moře. Míhají se nám vzpomínky na ostrovy Paros, Naxos a Ios, kde všude jsme v minulých dnech přistáli. Až nakonec jsme u cíle dnešní plavby.

Je jím ostrov Théra (někdy též zvaný Santorin). Naše loď snižuje rychlost a pomalu vplouvá do kalderového zálivu. Otevírá se velkolepý pohled na téměř kolmé, 200-300 m vysoké stěny fialových, červených, růžových, šedých, černých či hnědých odstínů vrstev sopečného popela, tufů a pemzy. Vysoko na této barevné nádheře, jako šlehačková čepička na dortu, spočívají sněhově bílé domky městeček Fira a Ia. Loď se otáčí a couvá k molu miniaturního přístavu Athiniós. Manévr je to dost složitý a navíc komplikovaný asi dvoumetrovými vlnami. Přístav tvoří několik malých domků a stánků se suvenýry. Hned za nimi se zvedá strmý sráz, občas porostlý opunciemi. A v něm spatřujeme nekonečnou stužku ostrých serpentin. To tedy bude mít naše Avie hodně práce dostat se nahoru, prolétlo myslí celé posádky. Vladimír, jako vždy plný optimismu, jen mávl rukou.

Ostrov Théra představuje východní část zbytku vrcholu dávné sopky s rozsáhlým kráterem. Vulkán kdysi čněl z moře do výšky 2000 metrů, ale po obrovské erupci asi před 4 tisíci lety se z větší části propadl do země. Z kráteru se zachovala jen východní část, dnes polokruhovitá zátoka - thérská kaldera. Zmíněná erupce a její důsledky - silné tektonické poklesy, množství popela, až 100 m vysoká vlna atd. - daly podnět k mnohým úvahám o souvislostech Théry s legendární Atlantidou. Geologické datování výbuchu i blízkost Kréty, na níž pravděpodobně tehdy zanikla vyspělá mínojská kultura, by se tomu zdály nasvědčovat. Vědecké důkazy však chybějí.

Projíždíme v prudkém stoupání hlavní ulicí Firy. Je to velmi komplikované, protože po obou stranách silnice parkují auta a stovky motorek, od nichž nás dělí několik centimetrů. Za námi i v protisměru kolona aut. Řidiči houkají a smějí se. Stali jsme se vítanou atrakcí nejen obyvatel městečka, ale všech náhodných turistů z celého světa. Asi po dvou hodinách jsme se konečně dostali na opačný konec Firy. Začal foukat velmi silný, ale poměrně teplý vítr. Jedeme na druhý konec ostrova do městečka Kamari, kde jsou jediné pláže vhodné ke koupání. Všechny ostatní břehy jsou strmé.

Kolem silnice se objevuje volně vysazená vinná réva a všudypřítomné opuncie a agáve. Téměř žádná jiná zeleň. Na ostrově je nedostatek pitné vody. Máme asi 200 litrů v kanystrech ještě z Pirea. Zátoka v Kamari je kouzelná. Černý čedičový písek na pláži kontrastuje s bílou tříští dvoumetrových vln dorážejících neustále na pobřeží. Podél pláže jsou hotýlky a penziony, každý s bazénem v krásné zahradě. Již nás nepřekvapuje, že většinou jsou prázdné, stejně jako místa na plážích, protože podobnou situaci pozorujeme po celou dobu pobytu v Řecku.

Kouzelná městečka na Théře jsou jako z pohádky. Bílé stavby jsou zdobené věžičkami, kopulemi kostelíků, zvonicemi blankytně modré barvy. Žádná jiná barva na stavbách není, jen čistě bílá a blankytně modrá. K tomu ovšem hýřivě barevné buganvileje pnoucí se po pergolách a zdech. Uličky jsou naprostým bludištěm. Procházíme jimi a ocitáme se najednou na střeše domu, vzápětí ve sklepě jiného, abychom přešli na terasu s bazénem dalšího. A samé obchůdky, restaurace a bistra otevřená 24 hodin denně.

Zlákala nás nabídka jedné z místních malých cestovních kanceláří a koupili jsme si polodenní výlet lodí na sopečný ostrůvek Nea Kaiméni uprostřed kaldery. Odjezd je prý za půl hodiny ze starého přístavu. A tak v poklusu sbíháme nekonečné serpentiny. U mola je zakotvená motorová loď asi pro třicet pasažérů. Díky velkým vlnám a obtížnému nastupování ji ještě zastihujeme, i když měla být již asi deset minut někde na moři.

Potácíme se po malé palubě, příď lodi má výkyvy dobré dva tři metry. Blížíme se k Nea Kaiméni, veliké černé kupě, provázené několika menšími uprostřed kaldery. V malé zátoce přistáváme. Průvodce nám po krátkém výkladu dává dvouhodinové volno k prohlídce. Ostrov Nea Kaiméni vznikl postupně při několika vulkanických probuzeních v průběhu posledních dvou století, přičemž poslední výbuch proběhl v roce 1956. Ostrov je až 128 m vysoký, tvořený z lávy, strusky a sopečného popela různých barevných odstínů, porostlý jen místy nízkou trávou, jinak holý, bez života. Ze dna asi 100 m širokého kráteru a na několika místech na svazích vyvěrají sirné plyny. Silné větrné poryvy a pálící slunce nás zahánějí zpět do zátoky. Zde nabízejí místní rybáři vysušené mořské houby roztodivných tvarů. Kdysi to byl velmi výhodný artikl, možná si ještě někdo vzpomene na zvláštní houby, jimiž se utíraly školní tabule či čistila okna. Ovšem dnes, po invazi umělé hmoty, je to jen drahý suvenýr. Cena jedné malé houby se pohybovala v přepočtu kolem 400 Kč.

Odplouváme z Nea Kaiméni a po pravé straně se objevuje malý útes Palea Kaiméni s červenavě zabarvenou zátokou. Loď zastavuje. "Dámy a pánové", oslovuje nás anglicky průvodkyně, "jsme u Hot Springs, což jsou vyvěrající horké železité prameny. V zátoce před námi je nejteplejší místo. Počkáme tu hodinu, kdo chce, může si tam doplavat. Pro informaci, pod lodí je hloubka 280 m, ovšem dno ke břehu prudce stoupá, proto nemůžeme připlout blíže. A dejte pozor na velké vlny." Po těchto slovech zavládl na lodi úžasný zmatek. Ze všech stran se skákalo do moře. Na palubě zůstaly jen hromady fotoaparátů, batůžků a videokamer, tenisky všech světových značek, průvodkyně a kapitán a kormidelník v jedné osobě. Nezaváhali jsme ani my. Jak jsme se synem blížili k zátoce, modř moře přecházela ve špinavě hnědou až téměř červenou barvu. Teplota vody stoupala. Připadali jsme si jako v lázni. Bylo to příjemné pohupování ve vlnách skutečně horkého moře.

Nazítří v devět hodin najíždíme s Avií do podpalubí lodě Anemos. Pomalu vyplouváme z kaldery Théry a odvážíme si překrásné vzpomínky na pozoruhodný sopečný ostrov v Egejském moři.

Jaroslav Hladík
Klub cestovatelů Hanzelky a Zikmunda Globe Prosiměřice