Na břehu jezera v Tiberiasu

Pohled na Galilejské jezero je nádherný. Ranní mlžný opar se zvedá, jsou vidět protější Golanské výšiny někde nad Gofrou a Lunagalem. Sedíme v přístavu a přes rybářské bárky a lodě pozorujeme racky poletující a posedávající po ráhnech lodí.

Silný proud vody stříká nejen po celé lodi, ale i na nás. Dva muži na lodi před námi umývají dřevěnou palubu. Jeden má rýžový kartáč a druhý mu pod ruce stříká z červené hadice vodu, čerpanou z jezera. Motorek čerpadla je jediný zvuk, který konkuruje křiku racků. Ulovené ryby jsou už dávno někde v  tržnici a je potřeba připravit loď na další noční lov. Prázdné plastikové bedny na ulovené ryby jsou narovnané na přídi hned vedle hromady sítí, které ještě čekají na omytí a složení.

V husté zeleni, kterou probleskuje množství červených a fialových květů nějakých popínavých rostlin jsem uviděl pěkně zdobený portál vchodu do kostela a kláštera sv. Petra. Vešli jsme dovnitř. Obklopil nás příjemný chlad a příšeří malého, útulného kostelíka. Na malé mosazné cedulce čteme, že jsme v kostele a klášteře Sv. Petra. Kostel byl postavený okolo roku 1100.

Procházíme kostelem i chodbami s mnoha historickými obrazy i fotografiemi z rekonstrukce celého areálu, ale i okolí jezera. Vešli jsme na malé sluncem ozářené nádvoříčko. Stojí zde bronzová kopie sochy svatého Petra, jejíž originál se nachází v bazilice svatého Petra v Římě. Kousek za sochou je kamenný památník z roku 1945, který postavili polští vojáci.

Přítomnost skromné zeleně vytváří z tohoto nádvoříčka jímavý koutek klidu. Ticho narušují jen občasné hlasy ptáků. Nikde jsme nepotkali nikoho, všechno bylo otevřené. Posadili jsme se na kamennou lavici a mlčeli.

Jaroslav Hladík
Klub cestovatelů Hanzelky a Zikmunda Globe Prosiměřice