30. dubna ovládne město oranžová barva a v jeho ulicích se od rána rozjíždí grandiózní mejdan. Náhodný návštěvník by si možná na chvíli mohl myslet, že jde o demonstraci metařů oblečených do svých oranžových montérek, ale ve skutečnosti je to oslava státního svátku. Oranžovou barvou vzdávají Holanďané hold své královně Beatrix, která pochází z oranžského rodu. Snad každý Nizozemec oslavuje narozeniny královny.
Počet kol v Amsterdamu se odhaduje na 600 000 a společně s vodou v městských
kanálech zvaných grachty ovlivňují bicykly asi nejvíce neopakovatelnou atmosféru
tohoto velkoměsta. Množství vody a jízdních kol zatlačilo auta jaksi opticky do
pozadí.
Amsterdamské grachty byly původně vystavěny k obranným účelům, osvědčily se
také ale jako výhodné dopravní cesty, takže se jejich síť především v 17.
století značně rozšířila.
Grachty jsou volně napojeny na přístav. Každou noc se do systému kanálů
napouští přesně vypočítané množství vody. Na kanálu Nordsee je přepad, který
slouží k tomu, aby voda v kanálech nekolísala. Jen tak je možné zajistit, aby
milióny dřevěných kůlů, na kterých Amsterdam stojí, byly neustále pod vodou a
neshnily. Pozemky, na kterých je město vystavěno, jsou vlastně bažiny a
rašeliniště na blátivém a písčitém podloží. Od 15. století byly proto zdejší
budovy stavěny na dlouhých kůlech ze skandinávských borovic zarážených do země.
Díky kůlům je Amsterdam město, o kterém Erasmus Rotterdamský s jízlivou
nadsázkou napsal, že v něm obyvatelé žijí na stromech jako ptáci.
Stavitelé to tu nikdy neměli lehké. Stavby se řídily přísnými předpisy.
Radnice určovala šířku a výšku domů a také kvalitu pálených cihel. Kdo neměl
nejlepší cihly, nesměl stavět. Daně se vyměřovaly podle šířky průčelí domu.
Proto je většina z nich úzká, vysoká a dlouhá. Velká okna zase odlehčují stavbu,
aby se nepropadala do měkkého podloží. Řada domů na grachtech se naklání dopředu.
Jejich fasády jsou záměrně na každém metru výšky nahnuty asi o půl centimetru do
ulice. Důvod je jak estetický, tak praktický. Do úzkých domů se každý
rozměrnější předmět musí vytáhnout pomocí kladky umístěné ve štítě, a tak
se nakloněná fasáda neodře.
Pak ale přijde 30. duben a je po klidu. Kačeny pochopí, že nestačí strčit hlavu
pod vodu a urychleně začnou opouštět město.
Od rána ovládne město oranžová barva a v jeho ulicích se rozjíždí grandiózní
mejdan. Náhodný návštěvník by si možná na chvíli mohl myslet, že jde o
demonstraci metařů oblečených do svých oranžových montérek, ale ve skutečnosti je
to oslava státního svátku. Oranžovou barvou vzdávají Holanďané hold své
královně Beatrix, která pochází z oranžského rodu.
Snad každý Nizozemec oslavuje narozeniny královny. Ve skutečnosti se královna
Beatrix narodila v lednu, ale to není zrovna ideální měsíc na pouliční slavnost.
Když královna Juliana uvolnila nizozemský trůn své prvorozené dceři, ta si vybrala
za den své korunovace 30. duben, den státního svátku, slaveného na počest
Julianiných narozenin. Zároveň rozhodla, že Den královny zůstane i nadále spojen s
tímto datem a nebude přesunut.
Den královny slaví Holanďané po celé zemi, ale ty nejbouřlivější oslavy se
konají právě v Amsterdamu. Centrum města je zcela uzavřeno pro auta i hromadnou
městskou dopravu. Ulicemi proudí nepřeberné davy lidí a jindy poklidné grachty jsou
přeplněné loděmi všeho druhu. Ty slouží za plovoucí taneční parkety, bary i
diskotéky. Popíjí se pivo a "oranje bitter" - jemný likér stylově
oranžové barvy.
Vše začne již kolem osmé hodiny ranní, kdy zamíří většina dětí s rodiči do
Vogel parku (fogel), aby si tu otevřeli svůj improvizovaný krámek nebo předvedli
něco ze svého umění.
Už královna Juliana vydala zvláštní dekret, který dovoloval všem lidem v
království prodávat v tento den na ulicích cokoli a bez omezení. Ten nápad se setkal
u Holanďanů s nadšením. Malí, velcí, všichni se snaží něco prodat nebo nějak
zaujmout. Většina prodavačů rozloží své zboží přímo na ulici nebo na trávě.
Prodává se téměř všechno, co si lze jen představit. Staré hračky, šminky,
klobouky, stužky do vlasů. Někdo prodává se zaujetím a smlouvá o ceny, jiný
očividně přinesl jen pár nepotřebných věcí a celý prodej je pro něj zábavou.
Mezi stánky s tím nejroztodivnějším sortimentem korzují davy lidí a všichni se
očividně dobře baví. Mnoho návštěvníků Vogel parku jen posedává na sluníčku s
všudepřítomným pivem a poslouchá produkci řady těch, kteří se učí hrát na
nějaký hudební nástroj. Den královny je pro ně příležitostí k prvnímu
veřejnému vystoupení.
S přibývajícím odpolednem se ovšem většina lidí přesune do ulic města. Na
hlavních třídách a náměstích není k hnutí. Odhaduje se, že oslav Dne královny
se v Amsterdamu účastní kolem dvou milionů lidí. O hudbu se starají jak živé
kapely, tak "dídžejové". Hrají amatéři i profesionálové, slaví se na
ulicích, v domech i na vodě.
K večeru se vlády nad městem definitivně ujímá pivo a dav lidí za doprovodu
nesčetných kapel míří pomalu k nádraží a stanicím metra.
Končí Den královny, zajisté jeden z nejoriginálnějších státních svátků na
světě, a vrávorající postavy se už nyní jistě těší na příští oslavy. Lumír Pecold |