Největší mejdan se koná v Amsterdamu

30. dubna ovládne město oranžová barva a v jeho ulicích se od rána rozjíždí grandiózní mejdan. Náhodný návštěvník by si možná na chvíli mohl myslet, že jde o demonstraci metařů oblečených do svých oranžových montérek, ale ve skutečnosti je to oslava státního svátku. Oranžovou barvou vzdávají Holanďané hold své královně Beatrix, která pochází z oranžského rodu. Snad každý Nizozemec oslavuje narozeniny královny.

Počet kol v Amsterdamu se odhaduje na 600 000 a společně s vodou v městských kanálech zvaných grachty ovlivňují bicykly asi nejvíce neopakovatelnou atmosféru tohoto velkoměsta. Množství vody a jízdních kol zatlačilo auta jaksi opticky do pozadí.

Amsterdamské grachty byly původně vystavěny k obranným účelům, osvědčily se také ale jako výhodné dopravní cesty, takže se jejich síť především v 17. století značně rozšířila.

Grachty jsou volně napojeny na přístav. Každou noc se do systému kanálů napouští přesně vypočítané množství vody. Na kanálu Nordsee je přepad, který slouží k tomu, aby voda v kanálech nekolísala. Jen tak je možné zajistit, aby milióny dřevěných kůlů, na kterých Amsterdam stojí, byly neustále pod vodou a neshnily. Pozemky, na kterých je město vystavěno, jsou vlastně bažiny a rašeliniště na blátivém a písčitém podloží. Od 15. století byly proto zdejší budovy stavěny na dlouhých kůlech ze skandinávských borovic zarážených do země.

Díky kůlům je Amsterdam město, o kterém Erasmus Rotterdamský s jízlivou nadsázkou napsal, že v něm obyvatelé žijí na stromech jako ptáci.

Stavitelé to tu nikdy neměli lehké. Stavby se řídily přísnými předpisy. Radnice určovala šířku a výšku domů a také kvalitu pálených cihel. Kdo neměl nejlepší cihly, nesměl stavět. Daně se vyměřovaly podle šířky průčelí domu. Proto je většina z nich úzká, vysoká a dlouhá. Velká okna zase odlehčují stavbu, aby se nepropadala do měkkého podloží. Řada domů na grachtech se naklání dopředu. Jejich fasády jsou záměrně na každém metru výšky nahnuty asi o půl centimetru do ulice. Důvod je jak estetický, tak praktický. Do úzkých domů se každý rozměrnější předmět musí vytáhnout pomocí kladky umístěné ve štítě, a tak se nakloněná fasáda neodře.

Pak ale přijde 30. duben a je po klidu. Kačeny pochopí, že nestačí strčit hlavu pod vodu a urychleně začnou opouštět město.

Od rána ovládne město oranžová barva a v jeho ulicích se rozjíždí grandiózní mejdan. Náhodný návštěvník by si možná na chvíli mohl myslet, že jde o demonstraci metařů oblečených do svých oranžových montérek, ale ve skutečnosti je to oslava státního svátku. Oranžovou barvou vzdávají Holanďané hold své královně Beatrix, která pochází z oranžského rodu.

Snad každý Nizozemec oslavuje narozeniny královny. Ve skutečnosti se královna Beatrix narodila v lednu, ale to není zrovna ideální měsíc na pouliční slavnost. Když královna Juliana uvolnila nizozemský trůn své prvorozené dceři, ta si vybrala za den své korunovace 30. duben, den státního svátku, slaveného na počest Julianiných narozenin. Zároveň rozhodla, že Den královny zůstane i nadále spojen s tímto datem a nebude přesunut.

Den královny slaví Holanďané po celé zemi, ale ty nejbouřlivější oslavy se konají právě v Amsterdamu. Centrum města je zcela uzavřeno pro auta i hromadnou městskou dopravu. Ulicemi proudí nepřeberné davy lidí a jindy poklidné grachty jsou přeplněné loděmi všeho druhu. Ty slouží za plovoucí taneční parkety, bary i diskotéky. Popíjí se pivo a "oranje bitter" - jemný likér stylově oranžové barvy.

Vše začne již kolem osmé hodiny ranní, kdy zamíří většina dětí s rodiči do Vogel parku (fogel), aby si tu otevřeli svůj improvizovaný krámek nebo předvedli něco ze svého umění.

Už královna Juliana vydala zvláštní dekret, který dovoloval všem lidem v království prodávat v tento den na ulicích cokoli a bez omezení. Ten nápad se setkal u Holanďanů s nadšením. Malí, velcí, všichni se snaží něco prodat nebo nějak zaujmout. Většina prodavačů rozloží své zboží přímo na ulici nebo na trávě. Prodává se téměř všechno, co si lze jen představit. Staré hračky, šminky, klobouky, stužky do vlasů. Někdo prodává se zaujetím a smlouvá o ceny, jiný očividně přinesl jen pár nepotřebných věcí a celý prodej je pro něj zábavou. Mezi stánky s tím nejroztodivnějším sortimentem korzují davy lidí a všichni se očividně dobře baví. Mnoho návštěvníků Vogel parku jen posedává na sluníčku s všudepřítomným pivem a poslouchá produkci řady těch, kteří se učí hrát na nějaký hudební nástroj. Den královny je pro ně příležitostí k prvnímu veřejnému vystoupení.

S přibývajícím odpolednem se ovšem většina lidí přesune do ulic města. Na hlavních třídách a náměstích není k hnutí. Odhaduje se, že oslav Dne královny se v Amsterdamu účastní kolem dvou milionů lidí. O hudbu se starají jak živé kapely, tak "dídžejové". Hrají amatéři i profesionálové, slaví se na ulicích, v domech i na vodě.

K večeru se vlády nad městem definitivně ujímá pivo a dav lidí za doprovodu nesčetných kapel míří pomalu k nádraží a stanicím metra.

Končí Den královny, zajisté jeden z nejoriginálnějších státních svátků na světě, a vrávorající postavy se už nyní jistě těší na příští oslavy.

Lumír Pecold