Lake District

Nejznámější a největší z národních parků Velké Británie je Lake District - Jezerní distrikt. Za svůj název vděčí množství nádherných glaciálních jezer a je jedním z míst světa, kde by člověk nejraději zůstal navždy. Angličané mu říkají "malé Švýcarsko". Lake District leží na severozápadě Anglie v Jihoskotské vrchovině. Na mapě nalezneme spíše název Kumbrické hory (Cumbrian Mountains), avšak Lake District nebo jen "Lakes" je zde pojmem vžitým a nejpoužívanějším.

Přijíždí-li návštěvník od východu - od Penin, již z dálky se na obzoru zvedá pásmo rozeklaných vrcholů - podívaná v Anglii opravdu vyjímečná. V Lake District se totiž nachází nejvyšší hory Anglie (Scafell Pike 978 m) - pro Čecha jsou to výšky běžné, avšak uvědomíme-li si, že pohoří leží přímo na pobřeží Irského moře, jsou výškové rozdíly až 900 m velké.

Většina návštěvníků přijíždí nejprve do "brány" Lake District - malého městečka Windermere ležící na stejnojmenném jezeře. Jezero je největší v oblasti, rozkládá se na 15 km2 , je 16 km dlouhé, 1,5 km široké a na některých místech až 66 m hluboké - (z toho je 27 m pod úrovní moře). Není však dost velké pro množství lidí, kteří ho chtějí vidět. V sezóně se po něm plaví na tisíc plachetnic, motorových člunů, pramic, kánoí, parníků a je div, když je vůbec vidět voda. - To nám pověděl náš průvodce, angličan, který si sem čas od času rád zajede na výlet. My jsme však při naší návštěvě měli trochu štěstí v místním neštěstí. Právě týden před naším příjezdem byl zrušen dlouhodobý zákaz chození po cestách a pastvinách. Během několika předcházejících měsíců zde bylo nutno zlikvidovat stotisíc ovcí kvůli nebezpečí rozšíření nákazy slintavky a kulhavky. Své dovolené tak zrušila většina letních hostů. Každý rok sem přijíždí 12 milionů turistů, vlastně třetina obyvatel Anglie, aby chodili po kopcích, surfovali, vozili se na plachetnicích nebo jen tak nasávali nádheru a neuvěřitelné kouzlo krajiny. I když si náš průvodce pochvaloval, že tu tentokrát je opravdu méně lidí, zdálo se nám Windermere a silnice plné lidí a aut.

Národní park Lake Distict o rozloze 2280 km2 byl založen v roce 1951. Název je trošku zavádějící, protože území nevlastní stát, ani není parkem v pravém slova smyslu. Je to spíše obydlená krajina s malými městečky a farmami, osídlená 40 miliony lidí. Na rozdíl od národních parků jinde ve světě, anglické parky zahrnují nevyhnutelně i sídla. Park byl založen pro umožnění ochrany přírodních procesů a kontroly působení lidské činnosti. Největším problémem parku je turismus. Dělá z tohoto kousku Anglie jeden z nejprosperujících, ale též ničí stezky v blátivé skluzavky, vytlačuje místní z hospůdek a vesničky mění v prodejny suvenýrů. Zátěží není počet výletníků, ale to, že se příliš mnoho turistů koncentruje na příliš málo míst - ta jsou doslova přelidněná, avšak na jiných mnohdy nepotkáte za den člověka. Problémem souvisejícím je doprava. Tím, že až na kraj parku vede dálnice, je park velmi snadno přístupný pro "automobilové" turisty, kterým stačí pouze se pokoukat z auta, dojít si na kávu a nakoupit suvenýry. V Kendalu, Windermere a Ambleside jsou během sezóny zácpy na denním pořádku. Národní park se však brání tlaku komerce: vystavět obchvaty, parkoviště a rozšířit silnice. Přineslo by to jen další auta a problémy ve větším měřítku. Spíše se uvažuje o velkých sběrných parkovištích na okraji a autbusové dopravě uvnitř území.

Co je vlastně důvodem, že Lake District je takovým magnetem? Krajina je vyjímečná svým rázem - mohutnými glaciálními tvary. Vrcholy (fells) jsou porostlé travinami a vřesovišti a přecházejí v skalnaté sutě, kryoplanační terasy a skalní hradby. Údolí (dales) pokrývá mozaika luk, pastvin, lesů a mokřin protkaná sítí tradičních kamenných zídek a živých plotů. Základní složkou jsou duby, jasany, javory a buky. V místech s nadbytečnou vlhkostí rostou na slatinách ostřice, sítiny a rašeliník. Pozoruhodně nízká je horní hranice lesa, již od 450 m n.m. V mnoha případech ji lze jen rekonstruovat, protože byla silně rozrušena činností člověka.

Území Lake District je navíc i bohatou učebnicí geologie. Má kruhový tvar téměř 1000 m vysoké klenby rozbrázděné paprsčitě uspořádanými údolími s glaciální modelací a četnými jezery a kary již ve výšce 400 m n.m. V souhlasu s celkovým tvarem pohoří je charakteristické i radiální uspořádání říční sítě a protáhlých jezer.

Podloží pohoří je žulové a na několika místech žula intruduje na povrch (Eskalde, Skiddaw). Pásma břidlic kambria a ordovika na jihu prostupuje pásmo starých vyvřelin - andezitů, bazaltů a tufů. Toto pásmo má nejdrsnější skalnatý charakter, zahrnuje i nejznámější vrcholy - Scafell Pike (978 m) a Scafell (964 m) a je nejoblíbenější oblastí pro horolezce. Jih této vulkanické skupiny obklopuje pásmo silurských břidlic, prachovců a vápenců. Kaledonské vrásnění postihlo Kumbrické hory zásadně. Území bylo zvrásněno, rozlámáno a vyzdviženo. Silnými tlaky vznikly z vulkanických tufů kvalitní zelené břidlice, používané na stavby v celém kraji. Devonské zaplavení tropickým mořem zanechalo šedé vápence bohaté na fosílie a později i uhlí. Během variského vrásnění byly tyto vrstvy vyzdviženy a zvrásněny a tvoří kolem hornatého jádra zakřivenou kuestu.Ve čtvrtohorách byl povrch území vytvarován do dnešní pozoruhodné podoby - zůstala ledovcová údolí, visutá údolí, zarovnané oblé vrcholy , transfluenční sedla, kary a morény, jezera a menší plesa, tzv. tarns. Dnes je možno nalézt i řadu lomů a šachet - těžila se zde především břidlice a žula a též i žilné minerály kovů: stříbra, olova, mědi a grafitu.

Národní park je dnes jednotkou sítě ESA (Environmentally Sensitive Areas) spojující oblasti zvlaště citlivého přírodního bohatství. ESA je součástí akčního programu zachování biodiverzity EU, který byl nastartován po světovém summitu v Rio de Janiero. Farmáři zapojení do tohoto projektu musí hospodařit méně výnosným způsobem, který však podporuje životní prostředí. Díky finanční i oborné pomoci nejsou nuceni zvyšovat stavy ovcí, budovat drenážní systémy, zatravňovat a hnojit. Opravují a znovu staví kamenné hospodářské budovy a zídky, zakládají a udržují živé ploty a chrání vyjímečné druhy rostlin na loukách, vřesovištích a mokřinách.

Pokud někdo chce Lake District navštívit, setká se s kvalitními službami, kumbrickým nářečím a hlavně krásnou poetickou krajinou. Důležité je vydat se i do odlehlejších koutů (Ullswater, řeka Cocker aj.) a vyjít do kopců, stojí to za to. Cesty jsou dobře značeny. Doporučuji navštívit muzeum a informační cetrum parku Brockhole National Park Visitors Centre ležící na cestě z Windermere do Ambleside. Zajímavý je i dům "básníka jezer" W.Wordswortha, Dove Cottage a přilehlá vesnička Grasmere. Možná také někdo v dětství četl dobrodružné knihy A.Ransome, odehrávají se právě v tomto kraji.

Literatura:
Sheehan, B.:The Lake District, Jarrold Publishing, Norwich 1992
Lake District ESA, Maff Publications, London 2000
Lake District Geology Factsheet, National Park Authority, Brockhole 2002

Petra Světlíková