Po stopách výzkumníka a cestovatele Eduarda Glasera v Jemenu

Na začátku května 2002 uplynulo 94 let od úmrtí Eduarda Glasera, orientalisty a velkého znalce Jemenu. Přestože nejprve studoval astronomii a matematiku se stal velmi úspěšným sběratelem a znalcem jihoarabské historie. Cesty Eduarda Glasera přinesly objevný materiál k dějinám Jemenu. Jeho geodetická pozorování a jím přivezený etnografický i numismatický materiál, kopie nápisů a rukopisy znamenaly pro rozvoj jihoarabských studií více, než jeho současníci dovedli vůbec ocenit. Je velká škoda, že tento český rodák, je tak málo znám ve své domovině a že většina vědeckých i populárních publikací ho považuje za Němce, či Rakušana.

Eduard Glaser se narodil 15. března 1855 jako jedno z pěti dětí v rodině židovského zemědělce v malé vesničce Rohozci u Podbořan. V roce 1868 se celá rodina přestěhovala do Stránek u Žatce. Glaser začal v roce 1868 navštěvovat reálku v Chomutově, ale když jeho otec přišel o majetek musel reálku opustit. Krátký čas pracoval v obchodě a roce 1871 odešel na vyšší reálku do Prahy. Z jeho prvního školního roku v Praze se zachovalo vysvědčení, které je zajímavé tím, že Glaserův prospěch v předmětech, zeměpisu, dějepisu a přírodopisu, jejichž znalost podmiňovala jeho pozdější úspěchy na vědeckém poli byl velmi špatný. Jedinou výbornou měl z francouzštiny. A protože jeho rodina byla německy orientována, pravděpodobně Glaser nenavštěvoval hodiny češtiny a není zcela jisté, zda češtinu vůbec ovládal.

Na jaře 1873 opustil reálku a vydal se pěšky do Paříže. Po návratu složil zkoušky a začal studovat na pražské polytechnice. Učil se italsky, španělsky a anglicky a věnoval se studiu matematiky a astronomie, geodézie a astronomie. Současně navštěvoval přednášky arabštiny na universitě. V roce 1875 se vydal znovu pěšky do Paříže, aby se účastnil geografického kongresu.

V roce 1876 ukončil studia na polytechnice a po roční vojenské službě odešel do Vídně studovat arabistiku a astronomii. V roce 1878 nastoupil jako elév na zdejší hvězdárně. V této době také dostal řadu nabídek k účasti na výpravách do Afriky, mimo jiné na expedici do Konga a na Holubovu výpravu do jižní Afriky. Afrika ho však nezajímala. Toužil poznat arabský svět a nejvíce ho lákala návštěva Jemenu. Seznámil se s docentem vídeňské university D. H. M?llerem, který ho zasvětil do studia staroarabské epigrafiky. Aby si dokonale osvojil řeč a arabské způsoby, přijal místo na rakouském konzulátu v Tunisu a zároveň působil jako domácí učitel syna tehdejšího rakouského konsula Theodoroviče Po dvou letech v roce 1880 odjel přes Tripolis do Alexandrie. Při návštěvě Suhágu studoval tehdejší zatmění slunce. Po několika měsících pobytu v Egyptě se v říjnu téhož roku vydal přes Džiddu na svoji první cestu do Jemenu.

Jeho příjezd do Hodejdy byl ovlivněn jednak tím, že hned po příjezdu onemocněl tropickou horečkou a také předchozí událostí, při které byl Rakušan S. Langer zabit ve vnitrozemí za bojů mezi beduínskými kmeny. Osmanský guvernér Izzet Paša nechtěl dovolit Glaserovi vstup do vnitrozemí, protože po Langerově smrti mohli cizinci cestovat do vnitrozemí pouze s povolením osmanského sultána. Po čase mu však povolil odjet do San'á, kde však byl napůl host a napůl zajatec, navíc bez geodetických přístrojů. Téměř roční čekání vyplnil Glaser meteorologickým pozorováním a astronomickým měřením. Volný pohyb mu dovolil dokonale se seznámit s prostředím a zdokonalit se v arabštině. Poznal místní vzdělance a šejky okolních kmenů a podařilo se mu navázat přátelské vztahy s Izzet Pašou, který ho finančně podporoval a pomohl mu při různých obtížích. Ale ani přátelství s guvernérem nebylo Glaserovi zárukou bezpečnosti mimo město. Beduínské kmeny se nikdy nesmířily s tureckou nadvládou a cizince Glasera považovaly za tureckého špeha. Jeho dokonalá znalost arabštiny a jeho neobyčejná schopnost navazovat přátelské styky, mu pomalu pomáhala získávat uznání a úctu místních obyvatel, kteří ho posléze považovali za islámského učence, což mu nejednou zachránilo život.

Po obdržení tak dlouho očekávaného fermánu dostal zpět svoje přístroje a vypravil se mapovat území jihozápadně od San'á, kde zkoumal archeologické památky. Při druhé výpravě do okolí San'á na začátku roku 1884 se dostal až do Arhábu a Hašídu. Při této cestě utratil svoje poslední peníze a po návratu do San'á si zde vydělával na živobytí obchodováním. S pomocí Izzet Paši se vrátil do Evropy a přivezl bohatý kartografický a etnografický materiál. Mimo jiné přivezl i 276 nápisů a 20 arabských rukopisů.

Svoji druhou výpravu do Jemenu financoval Glaser z prodeje sbírek své první expedice. V dubnu 1885 odjel opět do přístavu Hodejdy a cestoval po území na jih a jihovýchod od San'á. Prošel přes území Zafáru k ruinám někdejší předislámské metropole himjárské říše a dále až do Adenu. Tuto svoji druhou výpravu do Jemenu ukončil v roce 1886 a opět se vrátil domů s bohatou kořistí. Přivezl dalších 125 nápisů, především z předislámského minejského období a 250 arabských rukopisů, které získalo Britské muzeum. Tak zvaný Sabejský nápis z Hadakánu a soubor mincí dynastie Rasúlovců získalo muzeum v Berlíně.

Třetí výpravu zahájil Glaser v říjnu 1887 a prostředky na ní opět získal prodejem sbírek z předchozí cesty. Tentokrát přistál na jihu Jemenu v Adenu, odkud putoval do San'á a dále do Ma'ribu, někdejšího centra sábejské říše, kde nasbíral 391 nápisů. Pro nedostatek peněz se v září roku 1888 vrátil do Evropy a přivezl celkem 632 nových nápisů a 346 arabských rukopisů.

Trasa jeho čtvrté výpravy, kterou podnikl v letech 1892-1894 cestoval Glaser po trase Aden, Ta'izz, San'á. Při cestě prováděl zaměřování zeměpisných lokalit popsaných v díle arabského geografa z 10. století al-Hamdáního. Nejvýznamnějším objevem této cesty byly nápisy rovněž z údobí předislámské katabánské říše, jejíž dosud neznámou polohu zjistil a zmapoval.

Eduard Glaser žil trvale v Mnichově v Tereziánské ulici a nikdy se neoženil ani nezanechal potomky. Občas zajížděl do Žatce, kde žila jeho rodina a kde také vlastnil pozemky, na kterých měl v úmyslu stavět. Při svých krátkých pobytech v Žatci pořádal příležitostné přednášky o svých cestách a výzkumech. Svoje zeměpisné poznatky uveřejňoval v Petermanns Mitteilungen, Ausland, Academy a v jiných časopisech a denících. Vydal několik německy psaných spisů, z nichž některé byly vydány v Praze. Je bohužel smutné, že se mu za života dostalo tak málo veřejného uznání, které by si bezesporu zasloužil. Bezvýsledně se ucházel o profesuru na některé univerzitě a širší veřejnosti byl téměř neznámý. Poté, co mu vídeňská zeměpisná společnost nevěnovala dostatek uznání a pozornosti, dospěl k vlastnímu názoru, že není ve své vlasti prorokem a proto z této instituce v roce 1888 vystoupil. Jeho zásluhy a přínos pro poznání historie Jemenu, v jeho době dokázali ocenit jen některé učené společnosti a univerzita v Greifswaldu, která mu v roce 1890 udělila doktorát honoris causa. Poslední roky života strávil horečnatým zpracováváním sbírek. Odvrátil se od světa s pocitem hořkosti a zklamání. Námaha a strádání jeho jemenských cest mu podlomilo zdraví, které se postupně zhoršovalo. Když v roce 1907 dostal nabídku vést novou výpravu do Jemenu dotovanou neomezenými prostředky, byl nucen ji pro rychle se zhoršující nemoc cestu odřeknout. Zemřel v Mnichově 7. května 1908 (10. května 1908) ve svém mnichovském bytě na záduchu, která ho v posledních letech života značně sužovala. Je pochován na mnichovském hřbitově.

Glaserova rodina bydlela v Žatci v domě na ulici Karla IV. a z Glaserových pěti sourozenců se dožili dospělého věku tři bratři. Nejstarší bratr Alois vedl v Žatci firmu Glasers Söhne, která obchodovala s obilím a chmelem a podílníky firmy byli všichni bratři. O druhém bratrovi toho není mnoho známo, snad jen to, že měl čtyři děti a zemřel v roce 1898. Třetí bratr Sikmund vystudoval medicínu a po krátkém působení ve Vídni, v Praze a Litoměřicích byl v době Eduardovi smrti zaměstnán v Polepech u Litoměřic.

Životopisná literatura o Eduardu Glasrovi není početná. Jednak existuje studie O. Webera - Eduard Glaser Forschungsreisen in Südarabien z roku 1909 a jednak čtyřicetistránková práce S. Lichtenstaedtera - Eduard Glaser, která je spíše osobním vyznáním přítele a má spíše obdivný a oslavný ráz, takže nelze mluvit o solidní biografii. Tato kniha vyšla někdy těsně po Glaserově smrti jako zvláštní otisk bez vročení z Jahrbuch für jüdische Geschichteund Literatur. O životních osudech žateckého rodáka píše také ve své knize "Eduard Glaser - forschungen in Jemen" Walter Dostal.

Doufejme, že se Eduard Glaser dočká toho, že bude jako znalec jihoarabské historie lépe znám také ve své vlasti.

Tomáš Sadílek