Sopky Mutnovskaja, Gorelaja a Viljučinskij

Nahoře peklo - dole ráj. Bez objednávek, okamžitě, ale také bez komfortu si může každý sám uspořádat svoji vlastní exkurzi do nitra země. Malé údolí gejzírů je zatím volně přístupné, žádné závory a výběrčí nepotkáte. "Malé údolí gejzírů" - tak nazývají Kamčadalové kalderu sopky Mutnovskaja.

Pro mnohé domorodce je návštěva nejatraktivnější oblasti Kamčatky - pravého Údolí gejzírů v Kronockém národním parku nedostupná. Jediná rozumná doprava do "zapovědnika" je vrtulníkem (pokud se nechcete trmácet 10 dní neprostupnou divočinou) a stojí 150 $, což je pro japonského turistu částka více než přijatelná, zvlášť, když v ceně je dvouhodinová procházka mezi gejzíry a pravé ruské občerstvení. O prohlídku nejznámějšího údolí je obrovský zájem, letenky jsou v sezóně vyprodány na týdny dopředu. Pokud si program zajišťujete přes cestovky, zaplatíte podstatně víc a stejně se vám může stát, že kvůli nepříznivému počasí nikam neodletíte. Vydat se ke gejzírům na černo se nevyplatí, postihy jsou citelné nejen pro hříšníka, ale i pro toho, kdo jej na Kamčatku pozval. Ředitel parku si bedlivě střeží své hranice - vždyť má slušný podíl ve společnosti "Aviation & Tourism", která vlastní helikoptéry.

Bez objednávek, okamžitě, ale také bez komfortu si může každý sám uspořádat svoji vlastní exkurzi do nitra země. Malé údolí gejzírů je zatím volně přístupné, žádné závory a výběrčí nepotkáte. Dvojice se snadno dopraví stopem ke stavbě geotermální elektrárny, která se pod Mutnovskou buduje od 70. let (v říjnu roku 2001 už vyrobila první gigajouly energie). Pro větší skupinu je výhodnější domluvit si odvoz nákladním autobusem - "vachťovkou". I když to podle mapy vypadá, že je sopka od Petropavlovska za rohem, může se protáhnout jízda prašnými silnicemi přes několik údolí až na 5 hodin. Luxusní hotel za elektrárnou napovídá, že brzy se za prohlídku Mutnovské bude platit ve tvrdé měně. Zatím si prostý turista může postavit stan na louce pod hotelem, blízko termálního potoka s věčně zelenými břehy.

Ranní koupel v přírodním bazénku prospěje každému kloubu. Zdejší tábořiště je ideální poslední zastávkou před odletem z Kamčatky, vhodné jako relaxace a očista navracející poutníkům černým od sopečného popela lidskou podobu. Mofety a sirné výpary jsou nejkrásnější brzy ráno, po 9. hodině často zahaluje údolí mlžný opar. Kdo touží uvidět víc než jen bahenní sopky a jeho tělo ještě zvládne půldenní pochod, tomu se vyplatí výlet k hlavnímu kráteru Mutnovské. Od tábora se postupuje vzhůru po pravém přehu potoka, dál po cestách od náklaďáků a "vezděchodů" mezi starými vrty, které tady zůstaly po elektrárně zničené před 10 lety zemětřesením. Není třeba šplhat až k vrcholu sopečného kužele, naopak snazší cesta vede po úbočí (i když na první pohled vypadá delší). Z východního sedla pokračuje bez velkého převýšení po nenápadném travnatém hřebínku se skalním zubem až ke sněhovým plotnám nad výrazným údolím ledovcového potoka. Po jeho pravém, později levém břehu vede pěšina až k ledovci. Pokud budete mít pěkné počasí, posvítí vám sluneční paprsky na unikátní přírodní scenérii. Černobílý ledovec, kolem něj pestrobarevné skály, solfatary tvořící sirné komíny, kotle, ve kterých bublá a vaří se horké bahno, zelinkavé ledovcové jezero a "jedová" jezírka s bílým pobřežím z gejzeritu, funící a hučící fumaroly. Pekelný zážitek dokresluje všudypřítomný zápach sirovodíku.

Nejfotogeničtější kráter

Kdo zatouží stanout na blízké sopce Gorelaja, může zamířit od kráteru Mutnovské na sever, zatábořit na úpatí hory a přes den se přesunout pod sopku Gorelaja. Koleje náklaďáků vozících turisty ke kráteru vedou kolem vyschlého jezírka velikosti fotbalového hřiště, odkud by se dalo rovněž vyšplhat ke kráteru Gorelaji, ale jednodušší cesta a příjemnější stanování je až za starou kalderou, která bývá na jaře vyplněna vodou. Pokud neprší, je vykachlíkovaná rozpukaným bahnem - "Suchoe ozero". Tábořišť je na úpatí sopky několik.

Z levé strany nad jezerem stékají potoky, mezi nimi je široká louka s borůvčím a místo pro několik stanů. Pod severovýchodními svahy vulkánu je postavena řada kamenných ohrádek pro stany, odkud můžete začít s výstupem stejně jako z opačné strany. Kdo touží po širokých výhledech, měl by si přivstat a zahájit dvouhodinový výstup ke kráteru časně ráno, protože v poledne už zahalí údolí opar. Nebo si naplánujte příjemný večer a romantický západ slunce u kráteru, kdy se mlha ukládá ke spánku na hladinu mořského zálivu. Poměrně přehledným terénem vystoupáte kolem seismologické stanice ke hraně největšího kráteru, který můžete obejít po úzké pěšince vedoucí ke dvěma menším kráterům s jezírky. Procházka po sopce je sice krkolomná, ale stojí za vynaloženou námahu. Pokud se vzduch pročistí, otevřou se vám výhledy od sopky Mutnovskaja až k vulkánům Avača a Korjakskij za Petropavlovskem. Pohled na sopečná jezírka z ptačí perspektivy, jak si ho majetní turisté při vyhlídkových letech z vrtulníku zaplatí, je nejspíš pohodlnější, ale jaksi "z rychlíku". Kdo si prožije výstup na vlastní kůži, vnímá čertovský ozón, slyší, jak se mu vaří půda pod nohama, ten na peklo v 1 800 metrech nad mořem nezapomene. Jen Kamčadalové vědí, proč mají ve svém znaku 3 kouřící sopky - snad aby je bohové Země uchránili před ničivým zemětřesením a lávou.

Medvědími stezkami

Sopečná džungle, vodopády, termální koupaliště - "gorjačije istočniky", rybařící medvědi - to všechno můžete najít jen pár kilometrů od Gorelaji, pod vulkánem Viljučinskij. Kolem něj vede silnice mezi Mutnovskou a Petropavlovskem, dokonce až přímo k horkým pramenům pod jižními svahy sopky se dá dojet s terénním vozidlem. Občas přistane mezi chatkami lyžařské základny vrtulník. Kdysi byly prameny často navštěvovaným střediskem, kde se organizovala rekreace pracujících i pionýrů, o čemž svědčí chátrající ubytovny s plechovými nádržemi na termální vodu. Nedejte se odradit prvním dojmem a vydejte se cestičkou po proudu potoka. Na loukách najdete příjemné tábořiště s ohništěm a lavičkami, odtud pár minut cesty za můstkem jsou 3 bazénky zpevněné dřevěnou konstrukcí a kameny, mezi nimi vyřezávaný totem. Budete-li mít dostatek času a odvahy, můžete se vydat po medvědích stopách podél potoka až do mořské delty. Zatím se naštěstí nenašel podnikatel, který by si tady otevřel lukrativní živnost, ale kdo ví, jak dlouho zůstanou ještě "viljučinskije istočniky" panensky čisté.

Kamila Hnyková