Sierra de Gredos

Do Španělska jezdíme obvykle za sluncem a teplým mořem, které nám doma chybí. Ale kdo stráví týden u moře a zase odjede, aniž by zavítal do vnitrozemí, pozná jen málo z této země. S rozlohou přes 500 tisíc kilometrů čtverečných je Španělsko po Francii druhou největší zemí Evropské Unie. A stejně jako dlouhé a členité pobřeží je pro Španělsko charakteristické i rozsáhlé hornaté a málo zalidněné vnitrozemí.

To je ta druhá, odvrácená, drsnější a méně známá tvář Španělska. Pyrenejský poloostrov tvoří s trochou nadsázky miniaturní subkontinent, v jehož středu vládne docela kontinentální podnebí. Středem poloostrova se táhne systém centrálních pohoří (Sistema Central), který vrcholí pohořím Sierra de Gredos (2592 m). Jen o málo nižší je známé pohoří Sierra de Guadarrama (2430 m) nad Madridem. Severně od těchto centrálních pohoří se rozkládají široké náhorní plošiny Staré Kastilie s centrem Valladolid, jižně od nich leží podobná tabulová plošina (meseta) Nové Kastilie v okolí Toleda, Madridu a Guadalajary. Pro mesetu v nadmořské výšce 600 - 1000 m a horské masívy, které se z ní zvedají, je příznačné drsné, suché a větrné vnitrozemské podnebí. Dvakrát jsem byl v této oblasti shodou okolností ve stejnou roční dobu počátkem května a pokaždé mě čekala nečekaná(?) sněhová nadílka v horách nad Madridem. Poprvé si vyžádala uzavření silničních přechodů v horách Sierra de Guadarrama nad El Escorialem, podruhé to bylo vloni v pohoří Sierra de Gredos.

Sierra de Gredos leží asi 100 km západně od Madridu nad 40. rovnoběžkou a mezi 4.-6. poledníkem západní zeměpisné délky (jsme již na západní polokouli). Geologicky je tvoří staré přeměněné horniny a žuly hercynského stáří. Pohoří má výrazný hlavní hřbet západovýchodního směru dlouhý asi 100 km, s řadou vrcholů a horských skupin přesahujících 2 000 m. Tyto nejvyšší partie mají dokonce ledovcovou modelaci a zachovalo se v nich více než 20 jezer a jezírek ledovcového původu. Největší je asi půl kilometru dlouhé jezero Laguna Grande v mohutném karu Circo de Gredos pod nejvyšší horou Almanzor (2 592 m). Pod druhou nejvyšší horou La Galana (2 564 m) se nachází 5 půvabných jezer v karu Circo de Cinco Lagunas. Impozantní, skutečně velehorské výškové rozdíly jsou na jižní straně pohoří, kde hlavní hřeben spadá příkrými srázy s výškovým rozdílem až 2 000 m do údolí řeky Arroyo. Tato část je také nejzelenější, protože je poměrně bohatá na srážky. V nižších polohách rostou typické stálezelené mediteránní druhy jako vavřín, cistus a levandule, ve vyšších polohách mohutné borovice, duby a tisy. Na severní straně, kde nejsou s výjimkou hlavního hřebene tak velké výškové rozdíly, přechází pohoří pozvolna do vysoko položených, drsných a suchých planin Staré Kastilie. Tady už lesy téměř chybějí a nahrazují je bud’ větrné travnaté pastviny nebo křovinaté porosty pyrenejského dubu (Quercus pyreneica), které se olistí teprve v průběhu května.

Na sever od hlavního hřebene, za podélným údolím řek Tormes a Alberche, se zvedá ještě několik izolovaných dvoutisícových masívů, ale už bez typické velehorské modelace. Na několika řekách, které z pohoří vytékají, byly vybudovány velké přehrady. Slouží k akumulaci zimní vláhy a přes léto se téměř vyprázdní.

Na výletě v pohoří Sierra de Gredos, kde jsem mimochodem kromě svého vědeckého kolegy z Běloruska nepotkal v hřebenových partiích za celý den jediného člověka, mě překvapil velký počet supů bělohlavých. Tento impozantní pták, dosahující v rozpětí křídel až 280 cm, se v minulosti vyskytoval ojediněle i u nás. Dnes je jeho evropská populace soustředěna výhradně ve středomořských státech, od Pyrenejského poloostrova až po Balkán. Z 16 tisíc hnízdících párů jich 14 tisíc připadá právě na Španělsko, kde se jim, na rozdíl od jiných zemí, v poslední době mimořádně daří. Supi se zde těší zvláštní pozornosti nejenom ochranářů, kteří je přikrmují, ale i u široké veřejnosti. Stali se do jisté míry i turistickou atrakcí. Dobré podmínky pro svou existenci našli v rozlehlém, málo zalidněném španělském vnitrozemí, kde se extenzívně, bez velké pozornosti majitelů, chovají rozsáhlá stáda skotu a ovcí. Supi se živí jejich příležitostnými mršinami, účinně likvidují uhynulá zvířata a tím případná ohniska nákazy. Dlouhé hodiny vydrží kroužit vysoko na obloze, odkud pátrají vynikajícím zrakem po zdechlinách a zároveň sledují chování svých kolegů. Jakmile některý objeví mršinu velkého zvířete, slétají se na ni desítky supů z okolí. Před člověkem ustupují až na poslední chvíli a dost neochotně. Navíc nažraní supi vzlétají poněkud těžkopádně. Přiznám se, že tito dravci s těžkými křídly máchajícími asi 2 m nad mou hlavou, než se dostali do bezpečnější vzdálenosti, ve mně nevzbuzovali jednoznačně příjemné pocity. Zároveň je to ale zážitek, na jaký se nezapomíná.

Zdeněk Lipský
Zeměpisné sdružení