Mezi nejtypičtější znaky Islandu patří ledovce, které pokrývají plochu téměř 12000 km čtverečných. Během posledních několika desetiletí se očividně zmenšují především oteplováním a některé menší dokonce zmizely. Nadmořská výška zalednění je nejnižší na severozápadě ostrova (750 m n. m.), nejvyšší pak na jeho severním středu.
Ledovec Vatnajökullu (asi 1500 m n. m.). Na Islandu se nachází
všechny typy ledovců od malých až k obrovským ledovcovým čepicím
připomínající vnitrozemský led Grónska. Tyto obrovské ledovcové čepice jsou
odvodňovány širokými lalokovitými průchody nebo údolními ledovci alpínského
typu.
Největším ledovcem v Evropě je Vatnajökull na
jihovýchodě Islandu o rozloze 8400 km2. Tato rozloha se rovná součtu
rozloh všech evropských ledovců dohromady. Led dosahuje tloušťky 1000 metrů, jedna
z jeho jižních částí Breidamerkurjökull sestupuje až na úroveň
moře. Další velké ledovcové čepice Langjökull (1025 km2) a
Hofsjökull (990 km2) se nacházejí v centrální
vyvýšenině. Mýrdalsjökull (700 km2) a Drangajökull (200
km2) jsou na severozápadě země. Na vrcholu Snaefelsness je jeden
z nejmenších ledovců Snaefelsjökull, který umožňuje
fascinující pohled na západ Slunce. Islandské ledovce jsou vzrušujícím cílem pro
mnoho dobrodruhů. Jsou nebezpečné pro přechody především díky riftům a
rozsedlinám v ledu.
Laviny
Jsou časté na severozápadě, severu a východě
Islandu, kde se nacházejí strmé svahy hor, které jsou pokryty hlubokým sněhem. Jsou
nebezpečné pro obydlené oblasti. V mnohých z těchto oblastí bývaly farmy,
ale většina z nich byla zničena právě lavinami. Největší škody způsobila
lavina, která zničila velkou továrnu na zpracování ryb ve městě Neskaupstadur
na východním pobřeží. Při tomto neštěstí bylo pobořeno několik domů a zahynulo
13 lidí.
Řeky a jezera
Řeky jsou četné a relativně velké díky bohatým srážkám a
množství vody z tajících ledovců. Žádná z řek však není splavná
vzhledem k častým rychlým proudům. Většina řek si razí cestu z ledovců
a je obohacována o zbytky, kal a mají často žlutohnědou barvu. Nejdelší Thjórsá
tekoucí na jihu je 230 km dlouhá a její průměrný průtok je 385 m3/s.
Dalšími co do velikosti jsou Jökulsá á Fjöllum na severovýchodě
s déklou 206 km, Hvítá a Ölfusá na jihu, Skjalfandafljót
na severu a Lagarfejót a Jökulsáábrú na
východě.
Islandské řeky jsou zhruba dvou typů - ledovcové glaciální řeky a
řeky čistých vod.
Glaciální řeky se obvykle rozvětvují do četných ramen více či
méně propojených, kontinuálně mění svůj směr a rychlost při průtoku planinami
ležícími pod ledovci. Toto je specifické pro řeky, které tečou jižně od
Vatnajökullu.Tyto řeky po dlouhou dobu způsobovaly překážku při stavbě okružní
silnice, protože pravidelně strhávaly mosty a části silnic této oblasti. Glaciální
řeky mají maximální průtok v červenci a srpnu.
Řeky čistých vod jsou dvou druhů. Řeky prvního druhu odvodňují
staré čedičové oblasti a mají proměnlivý průtok s maximem vody
v pozdním jaře. Druhý druh odvodňuje regiony pokryté postglaciální lávou a
obvykle mají malé rozdíly v průtoku, který je poměrně vyrovnaný. Jsou proto
vhodné pro umístění hydroelektráren.
Islandská republika je bohatá na jezera, ale jde o jezera
prostorově malá. Některá z těchto jezer byla formována poklesem jako např. Tingvallavatn
a Kleifarvatn, další vyplnila ledovcově erudovaná údolí jako Lögurinn,
Skorradalsvatn a některá další vznikla přehrazením lávovým proudem jako
jsou Herisvatn a Mývatn. Několik málo jezer je přehrazeno
ledem jako např. Graenalón. Mezi pět největších jezer Islandu podle
rozlohy patří Tingvallavatn (83 km2), které je hluboké 109
metrů, Thórisvatn (68 km2), Lögurinn (52 km2),
laguna jezera Hóp (45 km2) a “komáří jezero” Mývatn
(38 km2). Jezero Mývatn je světově proslulé pro svoji fascinující
scenérii s pseudokrátery a značné množství ptáků. Turisticky velmi atraktivní je
ledovcové lagunové jezero Jökulsárlon na jihovýchodě země u
Breidamerjökullu jihozápadně od města Höfn.
Vodopády
Dalším charakteristickým znakem mladé islandské krajiny jsou
vodopády, často velice impresivní. Mezi nejznámější patří "zlatý" Gullfoss
(s výškou 35 m), Dettifoss (44 metrů vysoký, 100 metrů
široký, největší evropský vodopád co do množství protékající vody 500 m3/s),
Skogafoss (61 metrů), Hundafoss, "božský" Godafoss
(podobá se Niagaře, jen je nižší a užší), 200 metrů vysoký Glymur,
118 metrů padá voda čedičovými sloupy vodopádu Hengifoss, podobný,
ale nižší je Svartifoss, velmi "pohledný" je Ófaerufoss,
jen 11 metrů padá voda ze Selfossu.
Technicky využitelná hydroenergetická kapacita na Islandu se odhaduje
na 64000 GWh ročně, z toho 45000 GWh se považuje za ekonomicky možné
využít. Zatím se však využívá jen kolem 4200 GWh ročně, tj. jen 9 % využitelné
kapacity (údaj z roku 1996).
Jan Hájek Zeměpisné sdružení |