Pouze jedna čtvrtina rozlohy Islandu má souvislý rostlinný pokryv především vlivem nepřízně klimatu, vulkanické aktivity, pohybů ledovců a nadměrného vypásání. Ke zhoršení stavu vegetace došlo především během jedenáctí století lidského osídlení, jež bylo doprovázeno extenzivní erozí půdy. Kdysi velmi rozšířené březové lesy byly zničeny nelítostným kácením a pastvou. Dnes jsou zachovány pouze sporadické zbytky.
Již sto let jsou činěny kroky k prevenci nadměrné eroze a
dochází k pozvolnému zalesňování, znovu osazování a oplocování půdy, aby
z ní nemohly odejít pasoucí se ovce. V posledním desetiletí se provádí
rozsáhlé zalesňování (v průměru se jedná o 400000 nových stromků, tj. asi 15
stromků na obyvatele za rok). Největší stromy lze nalézt v březových hájích Hallormsstadarskóguru
na východě a Vaglaskóguru na severu země. Rozsáhlé oblasti jsou
chráněny před vypásáním. Značných úspěchů při protierozních opatřeních bylo
dosaženo vysazováním aljašské lupiny a aljašského vlčího bobu.
Celkově má vegetace subarktický charakter s hojností trav,
ostřic a příbuzných druhů. Pastviny, močály a marše jsou rozsáhlé, nachází se
zde také hodně vřesovišť slatinišť. Přesto v celé zemi i v osídlených
nížinách jsou rozsáhlé oblasti obnažených kamenů, kamenitých pouští,
písečných pustin a lávových polí. Na Islandu se vyskytuje 470 druhů původních
cévnatých rostlin především nižšího vzrůstu a asi polovina z nich je
považována za pozůstatky z doby ledové. Nejčastěji se vegetace skládá
z nízkých křovisek, keřů, zejména vřesů, vraního oka, močálovitých
borůvek, vrb a zakrslých bříz. Lávová pole zejména na jihozápadě jsou často
pokryta lišejníky (na 500 druhů) a mechy (také na 500 druhů). Ve vyšších polohách
lišejníků přibývá, později jsou mechy a lišejníky nahrazovány komunitami
vyšších rostlin.
Fauna
Na počátku osídlování v 9. století byla jediným savcem arktická
liška. Ta se zde stále poměrně hojně vyskytuje. V pozdějších letech byla
na Island zavlečena hnědá krysa, černá krysa, myš domácí i myš polní. Sobi byli
dovezeni koncem 18. století z Norska, dnes jich hodně žije divoce v horách
na východě země. Bylo vysazeno téměř dva tisíce kusů norků na farmách pro chov
kůže, ale bohužel mnoho z nich uteklo do volné přírody a zde způsobili mnoho
škod na ptactvu i sladkovodních rybách. Mezi málo vítané návštěvníky
patří na krách občas přijíždějící medvědi.
V islandských vodách se nachází asi 17 druhů velryb a dva druhy
tuleňů. Nejčastěji je vidět šedé tuleně, další druhy tuleňů navštěvují
Island v zimě.
Z domácích zvířat se chovají ovce, koně, vepři, kozy, psi,
kočky, slepice, husy kachny, krocani a také holubi.
Island navštěvuje více jak 300 druhů ptáků, z nich 73 zde
hnízdí pravidelně. Jde vesměs o tažné ptáky, 30 druhů ptáků je přelétavých,
ti zůstávají sice přes zimu, ale v létě se stěhují za potravou.Zbytek tvoří
ptáci, kteří přilétají náhodně. Mezi nejčastěji se vyskytující ptáky patří
mořští ptáci. Nejoslavovanějším islandským ptákem je dravec Gyrfalkon, což
je velký arktický sokol s černými, šedivými a bílými pruhy. Již
v minulosti byl vysoce ceněn a vyvážen po celé Evropě, dokonce až na Střední
východ. Nyní je celoročně chráněn. Dalším chráněným dravcem je obrovský
běloocasý orel, dále malý evropský sokol. Poměrně často se vyskytuje i tetřev
s opeřenýma nohama a chodidly, význam mají kajky pro své peří a proto jsou
chráněny zákonem na ochranu ptactva. Na Islandu žijí dva druhy sov, vyskytuje se i
racek a špaček, havran, strnad sněžný atd.
Island je jednou z hlavních základen pro chov potápivých ptáků.
Jezero Mývatn je místem největšího výskytu. V okolí jezera hnízdí 16 druhů
kachen včetně dvou amerických druhů. Na jezerech poblíž centrálního pohoří se
často objevuje labuť obrovská. Při pobřeží se na klifech nachází kolonie
mořských ptáků, někteří jsou loveni jako potrava nebo se sbírají jejich vejce.
Z hmyzu se zde vyskytuje asi 800 druhů - mouchy, komáři,
vyskytují se brouci i včely, nenajdeme však mravence. Hodně se vyskytují můry,
motýli (červený admirál). Na Islandu nežijí plazi ani obojživelníci.
V řekách žijí lososi, pstruzi, úhoři. Plankton v řekách
zajišťuje optimální podmínky pro bohatý mořský život. Sladkovodních ryb je na
150 druhů, pro rybný průmysl jsou významné tresky, sledi, tuňáci, platýzi,
mřenky. V mořích žijí slanečci, garnáti, hřebenatky, humři, škeble.
Islandské rybářské zóny
Island měl od roku 1944, kdy se stal samostatným nezávislým státem,
čtyři mezinárodní spory se Spojeným královstvím ohledně rozsahu rybářských
zón. V roce 1952 se jednalo o 4 námořní míle, v roce 1958 o 12 mil,
v roce 1972 o 50 mil a od roku 1975 rozšířil Island svá loviště ryb
do vzdálenosti 200 mil od svého výsostného území.
Střety, tzv. "tresčí války", ve kterých došlo k neozbrojeným
srážkám islandských rybářů s britskými rybářskými loďmi vedly nakonec
k závěru, že dvěstěmílové pásmo bylo uznáno jako světově uznávané
pásmo ve všech mezinárodních rybářských zákonech.
Jan Hájek Zeměpisné sdružení |