Zvonice Flander a Valonska

Podle historických záznamů se to přihodilo v noci 27. ledna 1687. Tehdy svítil měsíc a v jeho svitu byla věž katedrály sv. Rombouta zahalená v mlze celá růžová. V tu dobu, pozdě v noci, kráčel domů jeden poněkud opilý muž, který najednou spatřil, že věž je v plamenech a ihned spustil poplach. Obyvatelé města, vyrušení ze spánku, otevřeli okna a uviděli stejný obraz jako onen opilec. Za okamžik bylo město na nohou, rozezněly se zvony na poplach. Radní v čele se starostou běželi o překot na místo katastrofy. Ihned začalo hašení. Lidé si podávali kbelíky s vodou po schodech ve věži, ale ještě než se první voda dostala až nahoru, měsíc vykoukl z mlhy a odvážní občané Mechelenu spatřili ke svému úžasu, že se nechali měsícem oklamat. Mechelenští se pak pokusili záležitost ututlat, ale nepovedlo se jim to, a dodnes se jim říká "ti, co hasí měsíc".

Je v tom kus posměchu, ale věže a zvonice jsou chloubou a ozdobou i mnoha dalších belgických měst. Jejich obyvatelé už mnohokrát dokázali, že pro svou věž jsou ochotni mnohé obětovat. Na třicet těch nejskvělejších zvonic bylo vybráno na Seznam světového dědictví UNESCO. A jsou to pozoruhodné stavby. Zvonice v Bruggách vyrůstá z gotické budovy tržnice. Postavena byla v polovině 13. století, ale dnešní podobu získala až o dvě stě let později. Ve svých zdech skrývá šestitunový zvon a jednu z nejslavnějších belgických zvonkoher s rozsahem čtyř oktáv. 366 schodů musíte vystoupat, abyste si mohli prohlédnout všech 47 zvonů a pak se pokochat rozhledem z ochozu věže na starodávné město.

Zvonkohru chtěli mít ovšem i v menších městech. Zvláště ve Flandrech se obliba stavění kostelních věží, věží na cechovních domech obchodníků s textilem i na radnicích spojila s technickým pokrokem v metalurgii, a to vedlo k nebývalému rozkvětu zvonkohry v tomto regionu.

Zvonice na radnici v Oudenaarde je nádherným příkladem brabantské gotiky a postavil ji v roce 1526 architekt Hendrik Van Pede, který postavil rovněž radnice v Bruselu a Leuvenu. Zvonice v Nieuwpoortu, vysoká 35 metrů, byla i s radnicí pobořena za 1. světové války. Místní lidé ji ale rekonstruovali v původním historickém stylu, tak jak byla postavena původně ve 14. století. I zvonice v Tieltu byla několikrát poničena a pak znova vystavěna. Jeden čas to sice vypadalo, že bude zbořena, ale díky ostrým protestům občanů města se zvonice dochovala do dnešních dnů. Ve valónském Binche se chlubí zvonicí, jejíž počátky se rovněž datují do 14. století, a tak by se dalo pokračovat. Co stavba, to skvost.

Již od dob středověku zvonice ve Flandrech a Valonsku symbolizovaly touhu po svobodě a demokracii a hrály výjimečnou roli v architektuře, při urbanistickém plánování měst i v historii hudby, protože na ně byly instalovány zvonkohry sloužící jako unikátní hudební nástroj. Ten je sestaven z řady zvonů, z nichž každý má jiný tón. Někdy v 16. století byla ke zvonům přidána speciální klávesnice pro ovládání jednotlivých zvonů. Zvonkohra má dvě řady "kláves": spodní řada odpovídá bílým klávesám na klavíru, horní černým. Ve skutečnosti to jsou jakési "páčky", ke kterým je upevněno lanko. Po uhození na páčku se síla úhozu přenese lankem a převody až ke kladívku, a to uhodí na zvon. Hráč nehraje na klávesy prsty, nýbrž hranou napůl sevřené dlaně. Trpí především klouby malíčku a prsteníku. Co tón, to úhoz malíkovou hranou na klávesnici. Na začátku 17. století byly přidány také pedály a ze zvonů se stal ucelený hudební nástroj zavěšený ve věži. Umění hry na zvonkohru dosáhlo svého vrcholu v době baroka někdy v letech 1650 až 1715. V té době byli jako nejlepší odlévači zvonů známi bratři Hemonyové z Antverp. Mnoho zvonů, které odlili, jsou dodnes součástí různých zvonkoher.

Pro zvonkohru je zapotřebí nejméně 30 zvonů pokrývajících rozsah dvou a půl oktáv, doporučuje se ale 47 zvonů s rozsahem čtyř oktáv. V Americe existují zvonkohry dokonce i s 60 zvony. Pak je ale obtížné klávesy takového nástroje obsáhnout rukama.

Zvláště město Mechelen je zvonkohrou proslulé. Sídlí zde Královská škola hry na zvonkohru, najdete tu muzeum věnované zvonkohře a koná se zde i mezinárodně uznávaná soutěž špičkových světových hráčů.

Hra na zvonkohru byla oceňována odedávna, a to nejen v Belgii. Poté, co ruský car Petr Veliký navštívil Mechelen, zavedl zvonkohru i v Rusku. V roce 1837 zase Victor Hugo při svém pobytu v Mechelenu vyškrábal diamantem do skleněné výplně hotelových dveří, kde bydlel, tato slova: "Zbožňuji zvonkohru v tvých starobylých městech".

Zvonice Flander a Valonska - Ingema.TV

Lumír Pecold