Něco praktických rad a údajů pro návštěvu parku.
Flóra parku zahrnuje především smrky, borovice a osiky
Na celém ekosystému parku je unikátní to, že jeho fungování je řízeno živlem
- ohněm. Každý rok shoří při přirozených požárech v průměru jedno procento
lesa. Takto se les obnovuje a udržuje se jeho produktivita.
Jeřáb americký (whooping crane, Grus americana)
Jeřáb americký patří mezi ohrožené ptáky. Je však pravděpodobné, že se
nikdy nevyskytoval ve velkém počtu. Přibližně před sto lety se počet těchto
ptáků odhadoval na 1 500 kusů, avšak v roce 1941 jich díky neuváženým
zásahům lidí zbylo pouze patnáct (!). Poté byl přijat program na jejich záchranu
podporovaný legislativou a nyní je ptáků asi sto třicet.
Jeřáb americký je nejvyšší pták v Severní Americe - dospělý sameček je ve
stoji vysoký asi 150 cm a váží až 7,5 kg. Rozpětí křídel může mít
až dva metry. Jeho tmavý zobák, černé konce křídel a tmavé nohy kontrastují s
bílým opeřením, červenou korunkou a jasně žlutýma očima. Mladí ptáci však
mají oči tmavě hnědé a jejich peří je z velké části skořicově zbarveno.
Jeřáb vydává hlasitý, jasný křik podobný lesnímu rohu, který se nese často na
vzdálenost několika kilometrů. Dá se zaslechnout především zrána. Tímto křikem
hnízdící ptáci upozorňují jiné dospělé ptáky svého druhu na své teritorium.
Páry jeřábů amerických spolu žijí celý život. Přezimují v Texasu v Aransas
National Wildlife Refuge a hnízdí výlučně v národním parku Wood Buffalo, poblíž
řek Klewi River a Sass River. Jsou všežraví a krmí se například mouchami, brouky a
žábami, ale jsou schopni zabít i hada, myš nebo malého ptáka.
Jeřáb americký umí výtečně plachtit a to mu umožňuje překonávat bez
zastávky neuvěřitelné vzdálenosti. Od jiných ptáků letících ve velké výšce
jej můžeme rozeznat podle toho, že krk i nohy má nataženy v jedné přímce, na
rozdíl od jiných ptáků bílého zbarvení (pelikán, labuť a sněžná husa).
Pelikán je asi nejpodivuhodnější pták, který hnízdí v parku Wood Buffalo. Jak
dokazují nálezy zkamenělin, jeho předci se vyskytovali na Zemi již před téměř
třiceti miliony lety.
V parku se nachází nejsevernější hnízdiště těchto ptáků na světě. Každý
rok přilétají na řeku Slave River na ostrůvky roztroušené v peřejích Mountain
Rapids. Tyto ostrůvky jsou chráněné a například v roce 1996 na nich bylo kolem
čtyř set hnízd. Pelikán je bílý pták s černými konci křídel, oči má lemované
červenou. Hnízdí na jihu Spojených států a v Mexiku.
Pelikány lze snadno spatřit poblíž Fort Smith, a to jak na peřejích Mountain
Rapids, tak na peřejích Rapids of the Drowned. Mountain Rapids se nacházejí východně
od Fort Smith; je to pouhých deset minut autem a pak deset minut pěšky po stezce kolem
řeky. Rapids of the Drowned se pak nacházejí přímo u města, stačí jít po břehu
proti proudu řeky. Ptáci si od lidí udržují odstup, ale dají se pozorovat pouhým
okem.
Plazi a obojživelníci
Plazi a obojživelníci jsou chladnokrevní živočichové, kteří k regulaci své
tělesné teploty nutně potřebují vnější zdroj tepla, ať už přímé sluneční
záření nebo teplo vydávané zahřátou zemí či skálou. V parku Wood Buffalo však
bývají tuhé zimy, a proto z přibližně dvou set druhů plazů a obojživelníků,
kteří se vyskytují v západní části Severní Ameriky, jich tady žije jen pět.
Jeden z nich je plaz z čeledi užovkovitých (Thamnophis, anglicky "garter
snake"), který žije na území sádrovcového krasu a v jeho puklinách a
jeskyňkách přezimuje. Obojživelníci pak obvykle přezimují v bahně na dně jezírek
nebo ve škvírách na povrchu země.
Příjezd do parku
Do parku je možné se dostat autem z jihu po Mackenzie Highway; v Hay River se pak
odbočí na východ po Highway No. 5 do Fort Smith.
Do Fort Smith a do Fort Chipewyan létají pravidelné linky z Edmontonu. Z Edmontonu
také jezdí autobus. Město Fort Chipewyan je v zimním období (od prosince do března)
přístupné také autem. Další možností, jak se dostat do parku, je plavba na kánoi
po řece Peace nebo Athabasca. Omezen je přístup malých charterových letadel (k
přistání je nutno mít povolení).
Pohyb v národním parku Wood Buffalo
Ve městech Fort Smith a Fort Chipewyan jsou návštěvní centra, kde můžete
shlédnout výborný audiovizuální program, získat mapy a veškeré informace. Po parku
se můžete pohybovat v zásadě třemi způsoby - autem, na lodi a pěšky.
Silnice v parku jsou šotolinové, jsou však ve velmi dobrém stavu. V letním období
se dá pohodlně dojet asi do poloviny parku k řece Peace River. Toto místo se nazývá
Peace Point a slouží jako základna rangerů. Půjčovna aut je ve Fort Smith. Na
území parku se nenacházejí žádné benzínové pumpy ani obchody.
Pěší turistika se vzhledem k velkým vzdálenostem a k neprostupnému terénu
omezuje na vyznačené trasy, kterých v parku existuje kolem 50 km; většina z nich
je ve vzdálenosti asi hodinu jízdy autem od Fort Smith. Jsou vedeny lesy, k solným
planinám i ke krasovým jevům, jejich délka je v rozmezí od 1 km do 20 km.
Trasy mají jen minimální převýšení.
Dobrou základnou je jezero Pine Lake, které se nachází 70 km jižně od Fort
Smith. Tady je jediný kemp v parku, jež je přístupný autem. V kempu je voda a suché
WC. Pine Lake je velké jezero s tyrkysově zbarvenou čistou vodou a s pláží, vhodné
i pro vodní turistiku, ovšem pokud ho nenavštívíte přes hlavní komáří sezonu. Na
jižním konci jezera je tábořiště pro skupiny (není přístupné autem a je nutno se
registrovat).
Také pro táboření mimo vyhrazená místa je nutno se registrovat v návštěvním
centru ve Fort Smith nebo Fort Chipewyan.
Putování na lodi nabízí vynikající možnost k pozorování zvěře. V parku
můžete běžně spatřit černé medvědy, lesní bizony a vodní ptactvo. Do mnoha
částí parku je však zakázán vjezd s motorovou lodí (nutno ověřit u správy
parku). V každém případě je nutné se na takovou cestu dobře připravit,
popřípadě se na ni vypravit v doprovodu průvodce a mít podrobné topografické či
hydrografické mapy.
Řeky Peace, Athabasca a Slave River jsou veliké řeky, na něž si s kánoí mohou
troufnout jen zkušení vodáci. Naopak řeky Buffalo, Little Buffalo a Salt River tečou
klidně a příjemnou krajinou. Pro tuto plavbu je nejvhodnější konec dubna a květen,
pak již řeky Little Buffalo a Salt River nejsou splavné.
Raftovou vodu je možno vyzkoušet na Slave River poblíž Fort Smith.
Populárním cílem výletů je základna Sweetgrass Station u jezera Lake Claire. Tam
je možné se dostat po vodě, avšak plavba po tomto velkém jezeře v deltě
Peace-Athabasca se pro kánoisty nedoporučuje, především kvůli silným větrům.
Proto se návštěvníci obvykle plaví z Fort Chipewyan po řece Peace River až k
Sweetgrass Landing a 12 km na základnu absolvují pěšky. Zarytým vodákům se
nabízí také možnost přenést lodě od Peace River na vzdálenost 4,3 km k řece
Sweetgrass Creek a po ní se dostat na základnu.
Podmínky pro rybaření nejsou v parku dobré, protože řeky s sebou nesou hodně
štěrku a jsou většinou zakalené. Je nutno mít rybářkou licenci (National Park
Fishing Licence, která platí ve všech národních parcích v Kanadě).
Klima v parku Wood Buffalo je semi-aridní, léta jsou spíše suchá. Teploty se v
červenci pohybují kolem 23 oC přes den a kolem 10 oC v
noci. Průměrná teplota v lednu je -27 oC. Kvůli obtížnému hmyzu je
nejvhodnější doba k návštěvě parku v květnu a potom na konci srpna a v září.
Zvláště přes léto je pohyb v parku nemyslitelný bez repelentů a speciálního
oblečení - klobouků a bund se síťkami.
Osady
- Hay River
Město Hay River s třemi tisíci obyvateli patří mezi největší komunity v
Severozápadních teritoriích. Toto město je díky své poloze na břehu Velkého
otročího jezera centrem rybářského průmyslu a také překladiště ropy, dřeva a
obilí.
Do města se dostanete z jihu po Mackenzie Highway. Ta vede po více než dvě stě
kilometrů kolem řeky Hay River, na níž jsou na velkém zlomu dvoje vodopády:
Alexandra Falls a Louise Falls. Alexandra Falls jsou široké 90 metrů a padají do
hloubky 30 metrů, na vodopádech Louise Falls řeka padá 14 metrů hluboko a poté
následuje pět kilometrů peřejí.
- Pine Point
Roku 1898 potkala skupina prospektorů mířících za zlatem na Yukon indiány,
kteří měli náboje do pušek a rybářská olůvka vyrobena z kovu. Ptali se po jeho
původu a byli posláni na naleziště poblíž dnešního místa zvaného Pine Point. Tam
zjistili, že je to místo s výskytem rudy, která má velký obsah olova a zinku.
Naleziště bylo označeno, avšak teprve roku 1965 začala těžba. V sedmdesátých a
počátkem osmdesátých let byl Pine Point největším povrchovým dolem na olovo a
zinek v Severní Americe. Teprve pokles cen těchto kovů si roku 1987 vynutil zavření
dolu. Do roka pak zanikla i malá osada poblíž dolu.
- Fort Simpson
Městečko Fort Simpson leží na soutoku dvou obrovkých severských veletoků - řeky
Liard a řeky Mackenzie. První pevnost zde založila obchodní společnost North West
Company roku 1804 a jmenovala se Fort of the Forks. Roku 1821 byla tato obchodní stanice
přejmenována společností Hudson,s Bay Company podle George Simpsona, guvernéra této
společnosti.
Město je pozoruhodné tím, že ho roku 1987 navštívil papež Jan Pavel II.
Fort Simpson je také východiskem pro návštěvu národního parku Nahanni.
- Fort Chipewyan
Osada Fort Chipewyan leží na břehu jezera Athabasca a vznikla roku 1788. Je
nejstarší stále obydlenou komunitou v Albertě.
Do osady se nejlépe dostanete letadlem: denně z Fort Mc Murray a dvakrát týdně z
Fort Smith. V létě se sem dá přijet také po vodě (motorovým člunem): z Fort
McMurray po řekách Athabasca River a Embarras River; z Fort Smith po řekách Slave
River a Quatre Fourches River, popřípadě Rochers River.
Mezi městečky Fort Fitzgerald a Fort Smith, která leží na řece Slave River, jsou
na 25 kilometrech čtyři úseky nebezpečných peřejí. Pro lodě prvních lovců a
cestovatelů byly nesplavné a musely se obejít. Obě města sloužila jako základny pro
ty, kteří se po řece plavili.
Lidé.
Vykopávky potvrzují, že tyto severské oblasti byly obývány lidmi již před
8 000 lety. V 18. století sem přišli první Evropané, které lákalo
množství kožešinové zvěře a velké řeky, o nichž se domnívali, že je dovedou k
Pacifiku. Dnešní obyvatelé, potomci bílých lidí a místních obyvatel, si říkají
Métis. Pro mnohé je lov a rybaření stále hlavním zdrojem obživy.
Lumír Pecold |