San Diego

Říká se že v Kalifornii je Los Angeles největší, San Francisco nejpřitažlivější a San Diego nejstarší. A San Diego je prý nejkrásnější od starého majáku postaveného vysoko na úzkém mysu vybíhajícím do Pacifiku. Na stejném výběžku pevniny stojí i pomník připomínající chvíle, kdy v roce 1542 zakotvila u místních břehů plachetnice objevitele Kalifornie Juana Rodrigueze Cabrilla.

Kamenný Cabrillo shlíží na zátoku San Diego Bay, neustále plnou plachetnic, a přes ni na střed města. Downtown, jak se ve Spojených státech říká městským centrům, je tu ve srovnání s jinými velkoměsty celkem skromný.

San Diego se roztáhlo do velké plochy a charakter města značně ovlivňuje také přítomnost armády. Není divu, vždyť město hostí jednu ze dvou největších letecko-námořních základen na americkém kontinentě. Ročně tudy projde na 33 tisíc nových námořníků a na vojenských základnách v okolí San Diega je kolem 700 vojenských letadel. Pro armádu tu pracuje asi 140 tisíc lidí a nejméně 40 tisíc zdejších důchodců v armádě pracovalo. Vojenská letadla, vrtulníky, válečné lodě i ponorky se dělí o místo v zátoce s pěti tisíci soukromých lodí. V bezprostředním okolí města je ale soukromých jachet desetkrát víc.

V aglomeraci San Diega žije okolo dva a půl milionu lidí a čtyři pětiny z nich nebydlí od moře dále než 15 mil, proto je s mořem spojeno také množství jejich aktivit. Jižní pobřeží Kalifornie je jako stvořené pro plavbu na lodi, rybářské výpravy anebo jen slunění a koupání.

V San Diegu vůbec vládne pohoda a prostor pro zábavu. Zvláště markantní je to především o víkendu. Klima i životní styl jsou tu asi nejblíže naší představě o jižní Kalifornii.

Třicet milionů návštěvníků ročně je přesto ohromující číslo. Je to mnohem víc, než čím se může pochlubit evropská Riviéra nebo Havaj. Sto kilometrů veřejných pláží pohltí jistě většinu z příchozích, další zamíří do vyhlášené ZOO nebo do ráje mořských zvířat Sea Worldu.

Populární zábavou posledních let je tanec na kolečkových bruslích. Tomuto sportu se tu věnuje několik specializovaných časopisů, pořádají se velkolepé soutěže a kdo chce uspět, musí trénovat.

Říká se, že lidé v San Diegu si rozhodně nemohou stěžovat na dvě věci, a to na školy a parky. Jedním z těch nejnavštěvovanějších je Balboa Park. Tady jsou soustředěna muzea, divadla a výstavní síně. O víkendech se tu pořádají koncerty a není snad lepšího místa, pokud se chcete vdát nebo oženit.

San Diego ležící přímo na mexické hranici se stalo jediným velkým babylonem. Původních indiánských obyvatel tu je snad nejméně. Ve městě lze běžně zaslechnout tři nebo čtyři jazyky a zdaleka to není jen španělština mexických přistěhovalců. V Balboa parku vyrostla řada domečků představujících kulturu různých národů a sloužících zároveň jako zázemí nejrůznějším menšinám. I česko-slovenský dům se tu najde. Tady ovšem rozdělení Československa vyřešili s americkou praktičností. U jednoho vchodu visí slovenská vlajka, u druhého česká a jinak se nic nezměnilo. Na zákusek a kávu tu dál chodí všichni ti, kterým koluje v žilách něco z české nebo slovenské krve.

Dům v Balboa parku ovšem není jedinou připomínkou našich krajanů. Pan Edward Soukup byl zakladatelem Lapidary Society - dobrovolného zájmového sdružení lidí, kteří se zajímají o sbírání a broušení kamenů a výrobu šperků z kovu a polodrahokamů. V klubovní dílně je plno hlavně o víkendu. Za roční klubovní poplatek 40 dolarů a pak za 4 dolary za každý den, využívají dílnu, tu mají k dispozici všechny potřebné nástroje a stroje.

O tom, jak to tady funguje, svědčí i to, že peníze nikdo nevybírá, dávají se jednoduše do rezavé plechovky na stole.

O krásné kameny není v San Diegu nouze. Celé západní pobřeží USA leží v zóně s aktivní sopečnou činností a polodrahokamy se dají najít hned za humny, případně koupit na burze či některé z nesčetných výstav. Pak už záleží jen na šikovnosti a nápaditosti každého z amatérských šperkařů.

Lumír Pecold