Yukon

Yukon je zvláštní řeka. Pramení necelých 25 kilometrů od vod Pacifiku a potom plyne, kroutí se a vine více než 3 000 kilometrů, než dospěje ke slané hladině stejného oceánu.

Více fotografií naleznete v rubrice fotobanka.

Až do chvíle, kdy 17. července 1897 přistál v San Francisku parníček Excelsior a z jeho lodního můstku se vyrojily zarostlé a otrhané postavy v zablácených vysokých botách, neměla většina obyvatel USA o existenci této řeky ani potuchy.

Každý z cestujících Excelsioru však vlekl pytel zlata. To bylo víc než výbuch bomby.

A když o dva dny později připlul ze stejných míst do Seattlu parník Portland, spočetl kdosi, že v zavazadlech cestujících byla nejméně tuna toho drahého kovu. V té chvíli již Yukon hledaly na mapě desetisíce lidí a hned vzápětí se balily. Zpráva o pokladech prosakovala telefonními kabely a zásoby na cestu se začaly nakupovat takovým tempem, že během osmi dní v USA skončila vleklá hospodářská krize.

Na sto tisíc lidí se vydalo za zlatem. Jen třicet, maximálně čtyřicet tisíc z nich ale dosáhlo Dawsonu. Pouze polovina z tohoto počtu nakonec zlato hledala a jen asi čtyři tisíce ho opravdu našly. Pár stovek lidí našlo tolik zlata, že zbohatli, avšak pouhá hrstka z nich si to bohatství udržela.

Jen v roce 1898 utratili muži putující na Yukon šedesát milionů dolarů - to bylo šestkrát více, než kolik činila hodnota zlata, které se ve stejné době na Klondiku narýžovalo. A přesto jen málokdo z účastníků zlaté horečky vzpomínal na Sever s hořkostí. Každý z nich musel vynést tunu zásob vzhůru do průsmyku Chilkoot, musel pokácet stromy, z nich nařezat prkna a vlastníma rukama postavit loď. Musel proplout vražednými peřejemi, vzdorovat polární zimě a nedostatku potravin. Všichni, kdo se tehdy vydali na pochod, prožili dobrodružství a romantiku, o které by jinak jen snili.

A vlastně to tak zůstalo. Dnes se putuje na Sever většinou již ne za zlatem, nýbrž za romantikou nezkrotné přírody.

Více fotografií naleznete v rubrice fotobanka.

Zlato se tu ovšem rýžuje pořád. Bagry stále nabírají štěrk, dokonce i v údolích potoků Klondike, Bonanza a Eldorádo. Kolikrát už to tady člověk prohrabal a ještě - jak se zdá - je tu co těžit. Na místě, kde 16. srpna 1896 našel George Washington Carmack spolu s indiány Skookum Jimem a Tagish Charleym zlato, je na balvanu mosazná pamětní deska. A 17. srpen - den, kdy si zde vykolíkovali své klajmy - se dodnes slaví jako svátek po celém Yukonském teritoriu.

Více fotografií naleznete v rubrice fotobanka.

Nedaleko od tohoto místa vyrostlo v zákrutu mohutné řeky Yukon během jediného roku od nálezu město Dawson. Téměř okamžitě se stalo největším městem západně od Winnipegu a severně od Seattlu. Žilo v něm na třicet tisíc obyvatel a kvetlo tu podnikání všeho druhu, od saloonů a tančíren, přes potraviny až po železářství. Na přelomu století byl Dawson vytříbeným městem s honosnými vládními budovami a sídly, která se mohla pochlubit takovými vymoženostmi civilizace, jako je tekoucí voda, elektřina a telefon.

Dnes ovšem Dawson City působí poněkud ospalým dojmem. Dosud tu stojí řada původních budov a většina ulic stále postrádá asfalt, ale trochu vzruchu sem přinášejí spíše turisté než zlatokopové.
 

Lumír Pecold