Srdcem Holandska prý je Gouda [Chauda] a srdcem Goudy je bezesporu její starobylá radnice a náměstí kolem ní. Městská práva obdržela Gouda ve 13. století a rychle se stala důležitým obchodním střediskem. U nás je ale jméno Gouda známo spíše jako název vyhlášeného sýra, který se stal přímo národním symbolem Holanďanů.
Sýr Gouda se do obchodů dostává ve formě bochníků se zaoblenými okraji. Jejich
hmotnost se pohybuje v rozmezí od čtyř do dvaceti kilogramů. Pro chuť místního
sýra je důležitá především jeho doba zrání. Mladé sýry zrají zhruba šest
týdnů, středně dozrálé potřebují tři až čtyři měsíce a dlouhozrající
odpočívají ve sklepích až dva roky. Čím jsou sýry starší, tím jsou
pikantnější, sušší a taky dražší.
Sýry ovšem nejsou jedinou gurmánskou specialitou z Goudy. Věhlasné jsou také
zdejší oplatky se sirupem. Není zcela jasné, kdo tu pochoutku vymyslel, ale ví se,
že se zcela jistě vyráběly a prodávaly s velkým úspěchem už v roce 1810.
Mnoho pekařů krájí ještě teplou vafli napůl a plní ji teplým sirupem, do
kterého se přidává máslo, hnědý cukr a skořice. Jiný výrobce nejdříve oplatky
upeče a poté co vychladnou je teprve potře sirupem a skládá je jednu na druhou.
Ještě důležitější jsou ovšem ingredience těsta, z kterého se vafle pečou. To
musí například obsahovat také drobty z již upečených oplatků, protože jinak by
byly vafle tuhé a ne správně křupavé.
A jak opravdoví obyvatelé Goudy nejraději jí své vafle se sirupem? No přeci mezi
dvěma krajíci z bílého chleba.
Ovšem nejen dobroty patří k tradicím Goudy. Po kolapsu ekonomiky, který město
postihl v druhé polovině 17. století, se nastěhoval do Goudy jistý Angličan jménem
William Baernelts. Tento bývalý voják a "náboženský emigrant" se po svém
příchodu do města vrátil ke své původní profesi výrobce dýmek. To byl první
impuls ke vzniku průmyslu, který v dobách své největší slávy zaměstnával tisíce
lidí.
V osmnáctém století došlo k určitému poklesu výroby dýmek, ale opravdový
propad nastal až se zavedením doutníků a cigaret. Tradiční výroba porcelánových
dýmek se ale v Goudě udržela dodnes. V dílně Adrie Maeringse (Adrie Maerings)
ležící jen pár minut pěšky od centra města se vyrábějí porcelánové dýmky již
třicet let. Výroba takové dýmky vypadá náramně jednoduše: namačkat hlínu do
formy, vytáhnout, uhladit, vysušit a vypálit - na pohled je to snadné jako všechna
práce, kterou dělá někdo, kdo dokonale zvládl své řemeslo.
Tradiční řemeslo má v Goudě ještě jednoho zástupce. V polovině 19. století tu
byla založena dílna vyrábějící svíčky. Koncem 19. století již z dílny byla
velká továrna, ta ale v roce 1931 při obrovském požáru zcela lehla popelem. Továrna
byla po dvou letech postavena znovu, výroba svíček se ale časem odstěhovala mimo
město. Zůstalo jen několik obchodů se svíčkami, kde si ale dodnes můžete sami
ručně vyrobit svou originální svíčku. Vosk dnes nahřívá elektrický proud, ale
postup je stejný jako kdysi. Knoty napnuté v rámečku se ponoří do vosku a vytáhnou.
Vrstvička vosku ztuhne a pak se znova ponoří do vosku. Vrstva po vrstvě ulpívá na
sobě a svíčka pomalu narůstá na objemu. Na závěr se použije obarvený vosk a vaše
zcela originální svíce je na světě.
A kdy jindy přijdou svíčky ke slovu než právě o Vánocích. I Vánoce v Goudě
mají svou speciální tradici. Každý rok před Štědrým dnem se koná "Noc
svíček v Goudě" (letos to bude 17.prosince). To se sejdou obyvatelé města, aby
společně oslavili příchod Vánoc.
Už dopoledne se v ulicích objeví velbloud, ovce, oslíci a všelijaká další
zvířena a pod dohledem Josefa a Marie dělají radost především dětem.
Zvuk flašinetu se stará o dobrou náladu, město zvedne v tento slavnostní den
závory placených parkovišť, zdarma můžete navštívit muzea i další kulturní
expozice.
Hned několik Santa Klausů rozdává v ulicích dobroty, všude září vánoční
výzdoba a ulicemi zní vánoční melodie.
Poprvé se takto v ulicích města sešli obyvatelé Goudy v roce 1953. Celá radnice
byla osvětlena svíčkami, údajně na počest stého výročí založení původní
továrny na výrobu svíček. Nic nevadí, že podle jiných pramenů byla první
"svíčkárna" založena v Goudě až v roce 1858. Akce se velmi líbila, a tak
se místní lidé rozhodli, že ji budou opakovat každoročně vždy o Vánocích.
Od té doby organizuje výbor Gouda - hart van Holland každý rok večer svíček.
Město vypne veřejné osvětlení a hořícími svíčkami se rozzáří celá radnice.
Také zpoza oken domů na náměstí a přilehlých ulic září teplé světlo plamenů
svíček. Před sedmou hodinou večer je už náměstí kolem radnice plné lidí, kteří
si přišli vychutnat tu jedinečnou pohádkovou atmosféru.
Povinností starosty je nejen pozdravit své spoluobčany a popřát jim krásné
Vánoce, ale také vybrat a přečíst vánoční příběh.
Pak už na náměstí zazáří vánoční strom, který Goudě každoročně věnuje
jeho norské partnerské město Kongsberg a za doprovodu zvonkohry se dají všichni do
zpěvu.
Texty písní byly rozdány a málokdo si nechá ujít příležitost zazpívat si se
sousedy a oslavit společně začátek Vánoc. Nakonec i starosta Goudy jde příkladem a
je ho slyšet.
Kdoví, zda by v Goudě mohl být zvolen za starostu někdo bez hudebního sluchu?
Možná právě proto je ve městě tolik hudebních skupin, orchestrů a sborů. Ti
nejlepší z nich na závěr "Noci svíček v Goudě" vystoupí s vánočním
programem v kostele St. Janskerk.
Kostel sv. Jana je pozdně gotická křížová bazilika a je nejdelším chrámem v
celém Nizozemsku. Vánoční koncert ale kostel zcela zaplní. Sedí se nejen v
lavicích, ale i na schodech.
Pěvecké sbory a orchestr doplní zvuk velkých varhan, které patří k
nejznámějším v Holandsku. Je to výjimečně krásný instrument mající 3 856
píšťal, rozdělených na 53 hlasů, 60 rejstříků, tři manuály a volný pedál.
Sto patnáct a půl metrů dlouhá chrámová loď je chloubou Goudy a má skvělou
akustiku. Vánoční koncert se snad ani nemůže konat v působivějším prostředí.
Svatý Jan Křtitel byl vždy patronem města, a proto byl kostel postaven k jeho poctě.
Původní katolický chrám z roku 1485 byl goticky přestavěn poté, co roku 1552 zcela
vyhořel, ale slavným se stal především kvůli svým sedmdesáti malovaným oknům,
která patří mezi to nejlepší, co se v Evropě dochovalo.
Pozoruhodné vitráže znázorňují jak tehdejší soudobé postavy, tak biblické
příběhy. Kostelu je věnovali zámožní patroni. Mezi ty patřil například
katolický Filip II. Španělský, ale také jeho protivník Vilém I. Oranžský a řada
dalších.
Po změně náboženské orientace v Holandsku se kostel ocitl v rukou protestantů,
avšak ani obrazoborci se neodvážili zničit nádherná okna, naopak protestantští
patroni, mezi nimiž nechyběli ani rotterdamští radní, dál obdarovávali kostel okny
až do roku 1603. Od té doby jsou stále na svém místě, jen za druhé světové války
byla vyjmuta a bezpečně ukryta.
A tak i na dnešní slavící občany Goudy shlíží z oken vyobrazení Ježíše
převlečeného za františkána, který prosí o odpuštění nevěrné ženě, Jan
Křtitel křtící Ježíše v řece Jordán, Judita i lichváři, které právě vyhání
Ježíš z chrámu, a další stovky biblických postav malovaných na skle.
Lumír Pecold |