Wies

Slavný poutní kostel ve Wiesu stojí na mírném návrší uprostřed zvlněných luk, narušených v bezprostředním okolí jen několika domy, parkovištěm, restaurací a úzkou asfaltovou silničkou, která zde končí. Bavorská samota Wies leží na pozadí masivu Trauchberg mezi řekami Lech a Ammer ve výšce pouhých 870 metrů nad mořem a výjimečný je tady právě jen ten kostel. To je opravdový skvost německého rokoka.

Počátek poutí ve Wiesu líčí poutní knížka z roku 1779: "V roce 1730 chtěl pan Hyacinth, opat ze Steingadenu, připomenout o Velkém pátku utrpení našeho Pána veřejným průvodem kolem kostela, jak bylo tehdy zvykem. K tomu účelu vytvořil ctihodný pan kanovník Magnus Straub s pomocí zbožného konvrše Lukase Schweigera ve Steingadenu kromě jiného sochu o výšce čtyři a půl stopy, již sestavili z různých nalezených částí. Měla představovat Bičování Krista."

Tato socha byla v letech 1732-1734 nošena v procesích. Pak změnila několikrát majitele, až se ocitla na statku Marie Loryové ve Wiesu.

Na tomto místě dne 14. června 1738 začala socha údajně ronit slzy, které majitelka osušila šátkem. O rok později dal opat Hyacinth Gassner svolení ke stavbě otevřené kaple v polích. Záhy nato se objevily první zprávy o zázračném uzdravení několika sedláků z okolí. Vzápětí začal narůstat počet poutníků, kteří přicházeli také z Čech, Uher, Francie a Itálie.

17. března 1744 byla kaple vysvěcena a sloužila se v ní první mše. Pak se kaple několikrát rozšiřovala, ale její kapacita stále nepostačovala. V letech 1744-1746 muselo být pro poutníky denně odslouženo více než šest mší.

Nakonec byl Dominik Zimmermann požádán o vypracování návrhu na novostavbu kostela. Návrhy byly schváleny a 10. července 1746 byl na pokyn bavorského kurfiřta Maxmiliána III. Josefa, který se stal patronem kostela, položen základní kámen.

Tak vzniklo v idylické předalpské krajině jedno z nejdokonalejších uměleckých děl bavorského rokoka - wieský kostel. Dne 1. září 1754 se konalo slavnostní vysvěcení a vnitřní vybavení bylo dokončeno instalací varhan v roce 1757.

Zázračná socha je umístěna v nástavci hlavního oltáře se šesti sloupy z červeného mramoru, v zaskleném výklenku.

Autory stavby i pozoruhodné výzdoby byli bratři Dominikus a Johann Baptist Zimmermannové, kteří patří k nejvýznamnějším umělcům bavorského rokoka. Johann byl štukatér a malíř, druhý z bratří pak štukatér a architekt.

Kostel je až do posledních detailů vybudován v rokokovém stylu. Bratři Zimmermannové při jeho stavbě zcela opustili běžné typy barokní architektury a přiřkli rozhodující úlohu výzdobě tak, že se jim téměř úplně podařilo zrušit hranice mezi vlastní architekturou a výzdobou. Konstrukce stavby se v důsledku toho zcela ztrácí ve hře perspektiv, které působí spíše jako čarovná podívaná než jako skutečná stavba. Oba bratři tu společnou rukou vytvořili jedinečné dílo, dokonale harmonické architektonicky i dekorativně.

Vedoucímu architektu Dominiku Zimmermannovi se ve Wiesu dokonce tak zalíbilo, že se přestěhoval do blízkosti chrámu a zde také v roce 1766 zemřel.

K oválné centrální stavbě, která je oživena ozdobně tvarovanými okny, je připojena od západu půlkruhová předsíň, z východu pak podlouhlý chór se zaobleným závěrem. Celý objekt je ukončen čtyřbokou věží, která byla letním sídlem opatů. Na věž navazuje patrový kněžský dům.

K úžasu přivede každého návštěvníka především rokoková výzdoba interiéru. Dominantou chrámu je prostor chóru a dvoupatrový oltář, umístěný na východním konci chóru. Centrální část nad oltářem zdobí reliéf Krista, nad ním je umístěn pozoruhodný oltářní obraz B. Albrechta - dítě Ježíš uprostřed celé své rodiny. Prostor obklopují mramorové sloupy a v popředí mramorové intarzované zábradlí. Šest pozoruhodných soch po stranách oltáře představuje čtyři evangelisty Matouše, Lukáše, Marka a Jana a dva proroky. V centru před oltářním obrazem stojí socha pelikána - ptačí matka nemá potravu a krmí své potomky krví svého srdce. Vrchol chóru je zakončen oválným výklenkem se sochou beránka stojícího na knize se sedmi pečetěmi.

Chrám má dva boční ochozy, které umožňují bližší pohled především na centrální oltářní obraz a na malby na stropě kostela.

Velký stropní obraz je vrcholem rokokového stylu. Jeho délka přesahuje 20 metrů a klenutí 2,5 metru. Stropní freska zobrazuje Kristovo zjevení a v každém návštěvníkovi vzbuzuje iluzi, že se kostelní střecha nad ním rozevírá do nebes.

Kostel ve Wiesu patří svou architekturou i svým zachovaným původním vybavením k nejvýraznějším rokokovým stavbám vůbec.

Základní informace:
Poutní kostel ve Wiesu byl zapsán na Seznam světového dědictví UNESCO v roce 1983 jako skvělá ukázka německého rokoka. Najdete ho jihozápadně od Mnichova, 44 km severozápadně od Garmisch-Partenkirchenu.
Kostel je volně přístupný, průvodcovské služby se dají objednat po předchozím ohlášení na farním úřadě. Nedělní bohoslužby v 8 a 9.30 hod.

Lumír Pecold