Česká povodeň 2002

V srpnu roku 2002 postihly Českou republiku katastrofální povodně nemající v postižených místech pamětníka. Bylo to přitom jenom pět let poté, co v červenci 1997 postupovala ničivá povodeň od severu k jihu Moravou. Tentokrát záplavy zasáhly především Čechy a postupovaly směrem opačným - od jihu k severu.

Příčinou byly, podobně jako v roce 1997 na Moravě, vydatné letní srážky v oblasti tlakové níže, která postoupila nad naše území od jihozápadu - ze Středomoří. A stejně jako v červenci 1997 přišly srážky ve dvou vlnách. Trvalé vydatné srážky druhé vlny tak dopadaly na povrch, který byl vodou stoprocentně nasycený již z předchozích dešťů, a bylo skoro jedno, jestli to byl les, louka nebo orná půda. Koryta řek a potoků byla již naplněná nebo přeplněná první srážkovou vlnou, a to bylo zřejmě hlavním důvodem mimořádného rozsahu povodní v letech 1997 i 2002. Celkové množství spadlých srážek bylo přitom v letošním srpnu o něco nižší než v červenci 1997 v Beskydech a Jeseníkách. Mimořádný srážkový fenomén Lysé hory a Rejvízu nebyl překonán, ale srážky z letošního srpna zasáhly svou vydatností rovnoměrněji rozsáhlejší území a řeka Vltava vzhledem k charakteru svého vějířovitého povodí spolehlivě posbírala povodňové vlny všech svých přítoků. Zatímco Morava měla jen jeden mimořádný přítok s povodňovým průtokem veletoku - Bečvu (a na to doplatily Troubky), v povodí Vltavy se takovými veletoky staly Otava, Lužnice, Berounka a dokonce i Malše, v menší míře Sázava.

Srážky byly střihem větru, stejně jako v roce 1997 v Beskydech a Jeseníkách, také orograficky zesíleny. Nejvíce jich spadlo tentokrát v oblasti Šumavy, Novohradských hor, Brd a v jižní části Českomoravské vrchoviny, ve druhé vlně i v Krušných horách a o něco méně v Krkonoších, Jizerských a Orlických horách a Jeseníkách. V první vlně srážek 6.-7. srpna byly v jižních Čechách zaznamenány srážkové úhrny 150- 300 mm, nejvíce v Novohradských horách. Druhá vlna srážek ve dnech 11.-13. srpna zasáhla již celé Čechy a část severní Moravy. Nejvyšší srážkové úhrny za tyto 3 dny dostaly Krušné hory - 200 až 300 mm, na Cínovci dokonce 400 mm. V jižních Čechách spadlo většinou 130 - 200 mm, místy i více, a také srážky na jiných místech včetně Českomoravské vrchoviny významně přesahovaly 100 - 150 mm. Připomeňme si však, že 5denní úhrn srážek v červenci 1997 přesáhl v Beskydech 600 mm a v Jeseníkách 500 mm, což je ještě více než letos v Čechách!

Z hlediska extremity spadlých srážek se během první vlny vyskytly 50-100leté úhrny na omezeném území jižních Čech (především povodí Malše). Během druhé vlny se jednalo o kombinaci plošně velmi rozsáhlých srážek s dobou opakování kolem 50 let a místně extrémních srážek s více než 100letou dobou opakování. Pro vznik extrémní povodně bylo podstatné, že vysoké srážky zasáhly plošně velké území, prakticky celé povodí Vltavy.

Uvedené dvě srážkové vlny vyvolaly povodně na všech tocích v zasaženém území. V průběhu první povodňové vlny kulminovaly toky v jižních Čechách na úrovni 50-100letých vod, v povodí Malše se jednalo o 1000letou vodu; na Vltavě v Českých Budějovicích o vodu 100letou. Na Černé a Malši byly kulminační průtoky z první vlny vyšší než z vlny druhé! Třetí stupeň povodňové aktivity byl během první vlny dosažen nebo překročen na Vltavě od Vyššího Brodu po Vraňany, na Černé, Malši, Lužnici, Volyňce, Blanici, Otavě, Úhlavě, Úslavě, Dyji v Podhradí, Moravské Dyji, Želetavce, ale i na Labi v Ústí a Děčíně.

Při druhé vlně srážek nastal nový, velmi rychlý vzestup hladin toků. Kulminační stavy byly většinou značně vyšší než v první vlně a v řadě profilů byly zaznamenány historicky vůbec nejvyšší vodní stavy a průtoky. Nové povodně vznikly i na tocích v severních Čechách (Krušné hory, Ohře, Bílina, Smědá, Jizera), na Dyji, Jihlavě, Doubravě a Chrudimce. Vodní stavy odpovídající 3. stupni povodňové aktivity byly od 12. do 20. srpna 2002 dosaženy nebo překročeny na těchto řekách: Vltava od Vyššího Brodu po Vraňany, Černá, Malše, Lužnice, Nežárka, Blanice, Vydra, Otava, Volyňka, Lomnice, Radbuza, Úhlava, Mže, Úslava, Klabava, Berounka, Střela, Litavka, Sázava, Želivka, Chrudimka, Jizera, Labe od Mělníka, Ohře v Terezíně, Bílina, Lužická Nisa, Smědá, Moravská Dyje, Dyje, Jihlava, Svratka v Borovnici, Želetavka a na řadě menších toků.

Kulminační průtoky byly z hlediska extrémnosti skutečně mimořádné, zde uvedeme jenom některé nejzajímavější:

Vltava v Březí: 620 m³.s^-1  (1500letá voda)

Malše v Pořešíně: 400 m³.s^-1    (1000letá voda)

Vltava v Č. Budějovicích: 1000 m³.s^-1    (500letá voda)

Lužnice v Bechyni: 620 m³.s^-1       (1000letá voda)

Otava v Písku:  900 m³.s^-1 (200letá voda)

Skalice ve Varvažově:   175 m³.s^-1 (1000letá voda)

Sázava v Nespekách: 350 m³.s^-1 (jen 5letá voda)

Berounka v Berouně: 1800 m³.s^-1 (250letá voda)

Vltava v Praze: 5300 m³.s^-1 (500letá voda)

Labe v Ústí n.L.: 5100 m³.s^-1 (250letá voda)

Dyje ve Znojmě: 380 m³.s^-1 (150letá voda)

Vývoj povodně na Vltavě byl výsledkem souběhu povodňových vln Vltavy, Lužnice a Otavy (na přítoku do přehrady Orlík), katastrofální povodeň v Praze byla znásobena střetem povodňové vlny z Vltavské kaskády a povodňové vlny na Berounce. Přítok vody do nádrže Orlík není přímo měřitelný, navíc vodočetné stanice Písek na Otavě a Bechyně na Lužnici se v kritické době již nacházely ve vzdutí Orlické přehrady. Kulminační přítok do Orlíku byl předběžně vyčíslen na neuvěřitelných 4400 m³.s^-1. Vltavská kaskáda se tak stala prakticky neovladatelnou, všechny přelivy na přehradách byly otevřeny na maximální kapacitu a velikost odtoku byla závislá na pohybu vody v nádrži Orlík. Kulminační vlna z Berounky dospěla do Vltavy v době maximálního odtoku z Vltavské kaskády. Vltava kulminovala v Praze během 14. srpna, Labe v Mělníku 15. srpna odpoledne, v Ústí nad Labem a v Děčíně 16. srpna v odpoledních, resp. večerních a nočních hodinách. Průběh a postup povodňové vlny z Vltavy na dolním Labi byl významně ovlivněn velkými rozlivy, hlavně v oblasti Mělnicka a Litoměřicka. Rozvodněná Vltava způsobila zatopení Neratovic, které leží na Labi 8 km nad soutokem!

Pro Vltavu v Praze a pro Labe v Děčíně bylo provedeno porovnání letošní srpnové povodně s kulminacemi historických povodní, které jsou zaznamenány od r. 1827. Letošní kulminační průtok v Praze byl přibližně o 800 m³.s^-1  větší než do té doby největší změřená povodeň v březnu 1845. Dosavadní největší letní povodeň, při níž byl v září 1890 pobořen Karlův most, měla kulminaci asi o 1300 m³.s^-1 nižší než srpen 2002. V Děčíně podle předběžných výpočtů naopak nebyl překročen kulminační průtok povodně z roku 1845. Podle některých informací však povodeň v srpnu 2002 zatopila v Ústí i v Děčíně historické značky povodně z roku 1845 a na Děčínské skále pod zámkem i značky některých dalších povodní. Zajímavé je srovnání letošní povodně s historickými značkami na budovách v Praze. Na levém břehu Vltavy – na Smíchově a na Kampě – byla nyní voda o 110-150 cm výše než v roce 1890. Na Novotného lávce to bylo o 70 cm, ale v nejhůře postiženém Karlíně až o 3 m výše než v roce 1890. Na Karlově mostě, kde se zachovaly značky ještě starších povodní, byla voda o 55 cm výše nad nejvyšší značkou z roku 1784. Vyšší značky se v Praze nenacházejí. Letošní srpnová povodeň tak byla historicky vůbec největší, jaká byla v Praze zaznamenána.

Podle Předběžné zprávy o hydrometeorologické situaci při povodni v srpnu 2002, ČHMÚ, Praha

Zdeněk Lipský
Zeměpisné sdružení