Lechovický poutní kostel - perla jižní Moravy

Každý kdo cestuje ze Znojma do Brna či Moravského Krumlova již z dálky spatří na vyvýšeném pahorku v zeleni akátových lesů, bělostné průčelí s červenými věžemi barokního kostela. Při dobré viditelnosti se navíc v pozadí po pravé straně rýsuje silueta Mikulova pod prosluněnou Pálavou. A jede li v noci, osvětlený kostel září jako bílá perla široko daleko do kraje. Touto architektonickou perlou je kostel Navštívení Panny Marie v Lechovicích.

Obec Lechovice leží na bývalé císařské silnici nyní velmi frekventované spojnici ze Znojma do Brna asi 12 km od Znojma. První písemná zpráva o Lechovicích pochází z roku 1255. Dnešní kostel, stojící nad příkrým nyní akátovým lesem zarostlým svahem na kopci nedaleko zámku, je známým poutním místem. Od počátku historie premonstrátského klášterního kostela v Louce u Znojma byla uctívána socha Panny Marie s Ježíškem. Při opravách tohoto kostela v letech 1684-1688 byly zřízeny nové oltáře a staré věci byly rozdány do okolních klášterních far. Je to pozdně gotická Madona v životní velikosti. Její původ i tvůrce je neznámý. Při zrušení kláštera 29. 7. 1784 se totiž ztratila část cenných dokladů včetně kroniky. Je zajímavostí, že tato socha byla v roce 1688 na faře v Prosiměřicích, které rovněž patřily klášteru v Louce. Odtud potom byla převezena do Lechovic. Krátce stála v místním kostele (jeho místo není dodnes známé), později ji získal klášterní poddaný Melchior Pfeiffer ze sousedních Borotic a postavil ji v Lechovicích dole pod kopcem u velkého dubu vedle malé studánky. V roce 1695 byla z podnětu opata v Louce Řehoře Kleina nad sochou vybudovaná dřevěná kaple a biskupská konsistoř v Olomouci dovolila sloužení svaté mše. V tomtéž roce zde byla první slavná pouť, jejíž pověst stále rostla a počet poutníků se neustále zvyšoval. V roce 1713 byla vedle kaple postavená dřevěná chýše kterou obýval bratr laik, který byl současně hlídačem, kostelníkem i ministrantem kněží. Odtud pozdější zprávy hovoří o "lechovickém poustevníkovi". Mariánská úcta ke staré sošce stále rostla. Loucký opat, prelát Vincenc Wallner se proto rozhodl vybudovat v Lechovicích nový kostel ke cti a slávě Panny Marie. Místo u kaple bylo pod kopcem, kde vyvěrají prameny a nebylo příliš vhodné pro základy mohutné stavby, rozhodl se opat pro vršek kopce přímo nad původní kaplí.

Plány barokního kostela vyhotovil tyrolský barokní stavitel Christian Alexander Oedtl v roce 1717. Byl to významný stavitel, pomocník a spolupracovník Jana Bernharda Fischera z Erlachu, jehož nádherné stavby stojí v Dolním Rakousku a na Moravě. Vlastní stavba kostela byla zadána vídeňskému staviteli Kristiánu Damelovi. Ten ji v létech 1718-1722 provedl ke spokojenosti kláštera v Louce, jenž celou stavbu financoval. 21. září 1723 na svátek sv. apoštola Matouše byla přenesena mariánská socha ve slavnostním procesí do kostela provázena vysokými duchovními představiteli. Zajímavostí je, že mezi početným duchovenstvem byl i novic Prokop Diviš, pozdější slavný badatel a vynálezce hromosvodu působící na faře v Příměticích u Znojma. Do Lechovic se ještě jednou vrátil v roce 1726, když slavil v novém kostele svoji primici.

Chrám je postavený v barokním slohu s nádherným bohatě zdobeným průčelím se dvěmi věžemi. Zatímco vlastní stavba kostela byla ukončena v roce 1722, jak o tom svědčí letopočet na hlavním portálem, věže se zřejmě dokončily až v roce 1728. Kostel má půdorys tvaru kříže. Klenbu tvoří tři kupole, ozdobené mohutnými freskami z nichž střední je největší a nejkrásnější. Autorem je vynikající rakouský barokní malíř Antonín Maulbertsch. Uvnitř je pět oltářů. Hlavní s bohatě zdobeným architektonickými prvky je místem pro uctívanou sochu Panny Marie s Ježíškem.

Další oltáře jsou věnované sv. Janovi Nepomuckému, sv. Rochovi, sv. Šebestiánovi, sv. Rosalii, sv. Vincenci, sv. Floriánovi a sv. Donátovi. U všech postranních oltářů je vršek, orámování obrazu a sloupy, namalován al fresco na zeď Holanďanem Michaelem Fussé, který léta žil v klášteře v Louce. Namaloval i dva další oltáře. Zbývající oltářní obrazy jsou dílem jiného vynikajícího holandského mistra A. Schoon Janse.

V roce 1785 byla v blízkosti prvního postranního oltáře postavena nová křtitelnice, nad níž zobrazil znojemský malíř Josef Winterhalter, vnuk po celé Evropě slavného malíře portrétů panovníků a členů jejich rodin Františka Xavera Winterhaltera, malbou al fresco na stěnu chrámovou křest Páně. Naproti je částečně mramorová kazatelna z roku 1741 a nad ní je socha zvláštní svým námětem i zpracováním. Je to Panna Maria jako dobrý pastýř.

Brněnský mistr Josef Antonín Richter zhotovil varhany, které byly v roce 1725 instalovány na kůr. Uprostřed lodi je náhrobní kámen bez nápisu, ozdobený jen vojenskými odznaky. Zakrývá ostatky generála Karla hraběte Saint Ignon, tehdejšího velícího generála na Moravě, jenž během vojenských cvičení 4. srpna 1750 náhle zemřel ve svém hlavním stanu v Lechovicích.

Kostelní věže mají půvabné kupolovité červeně natřené stříšky. Na jedné z nich už v roce 1728 byly umístěny hodiny, druhá sloužila jako zvonice. Až do druhé světové války tam byly 4 zvony o váze 6, 12, 24 a 48 metráků. Největší a nejstarší z nich morový zvon, je z  roku 1680. Dal jej ulít opat loucké kanonie Řehoř ke cti sv. Václava. Původně byl tento zvon v Louce, ale v roce 1741 byl převezen do Lechovic a zavěšený ve zvonici. Naštěstí na rozdíl od ostatních přežil mnohá válečná období až do současnosti.

V létech 1737-1740 nechal postavit prelát Antonín Nolbeck nedaleko kostela rezidenci - zámek, sloužící jako letní sídlo opatovi z Louckého kláštera a současně jako trvalý pobyt dvou kněží. Zámek se stal vítaným místem odpočinku při cestách císařů Františka s manželkou Karolinou (v říjnu 1833) a císaře Ferdinanda I. S průvodem při své cestě do Olomouce 12. října 1848. Od roku 1827 do roku 1945 byl zámek v majetku barona von Kubeck z Vídně.

Ovšem historické události se přehnaly přes Lechovice a neblaze se podepsaly i na barokním kostele. V listopadu 1805 a o 4 roky později vydrancovali kostel francouzští vojáci. V roce 1871 byla při požáru zničena levá věž a dva zvony byly tak poškozené, že musely být znovu přelity. V první světové válce přišel kostel o tři zvony. Za druhé světové války to bylo ještě horší. Kostel, stojící na kopci byl obsazen německým vojskem a tak se stal cílem bombardování a náletů ruských letadel. 7. května 1945 několika přímými zásahy byla rozbitá střecha, poškozené klenutí, fresky a vzniklo mnoho dalších škod. Ale již 10. září 1945 se konala první porada kterou svolal páter Karel Poul za účelem opravy a zrestaurování kostela. Oprava proběhla pod vedením architekta Jaroslava Čermáka z Prahy. O dva roky později, rovněž v září byla celá rozsáhlá rekonstrukce hotova.

Zbožných poutníků neustále přibývalo. Tisíce jich pravidelně navštěvovalo Lechovice. Kostelní kronika zaznamenává účast na pouti až 15 000 poutníků z celé Moravy i Rakouska! První červencová neděle ve svátek Navštívení Panny Marie (2.7.) se stala vrcholem poutního roku i v současnosti. Z počátečního skromného uctívání sochy Panny Marie vznikla od roku 1695 hluboká více jak třísetletá tradice, náboženská vazba a úcta k lechovickému posvátnému místu.

Každý obdivovatel barokní architektury či milovník historie, náboženských tradic by si neměl nechat ujít návštěvu této krásné stavby. V okolí kostela je kromě zámku a jeho zahrady (uzavřený soukromý majetek) i několik dalších drobných, nicméně zajímavých historických památek. Po prohlídce kostela i blízkého okolí se může unavený turista či poutník občerstvit v příjemném Hotelu Weiss nebo ve Vinárně Vinných sklepů Lechovice, jejichž skvělé víno je uložené ve starém zámeckém sklepě vybudovaném v létech 1723 - 1724.

Použité prameny:

Schauer - Prock Hans: Poutní místo Lechovice-církevní průvodce 300 let lechovických poutí, OÚ Lechovice 1994

Peřinka, V: Vlastivěda moravská, Znojemský okres, 1904

Osobní archiv J. Hladíka

Jaroslav Hladík
Klub cestovatelů Hanzelky a Zikmunda Globe Prosiměřice