Muzea Ulánbátaru

V Ulánbátaru, tak jako v každém hlavním městě je několik muzeí. Všechna mají svůj půvab a zajímavé sbírky. Ovšem kdo se chce seznámit alespoň částečně s historií, starou mongolskou kulturou a především s přírodou a jejím bohatstvím, tak musí navštívit Státní ústřední muzeum - Ulsyn Töv Mudzej.

Vlastní muzeum je v centru města nedaleko univerzity. Je to velká dvouposchoďová budova, jejíž hlavní vchod hlídají dva kamenní arslani - lvi. Muzeum je jedním z nejstarších kulturně osvětových zařízení, jež vznikly po komunistické revoluci v roce 1921. Má několik oddělení, etnografické, přírodovědné s bohatými sbírkami přírodnin, paleontologické a oddělení hraček a hlavolamů. Mimochodem vidět desítky perfektních hlavolamů starých Mongolů, nejen z drátů, kostí, ale i dřevěných věží, kostek, tak nás napadne myšlenka, zda si pan Rubik nepřijel pro inspiraci právě sem.

Ovšem nejatraktivnější částí muzea jsou bezesporu paleontologické sbírky. Jsou zde uloženy desítky unikátních exponátů fosilních plazů i savců ze světoznámých nalezišť v poušti Gobi.

V počátcích minulého století existovala hypotéza , že vývojovým centrem vyšších savců před třetihorami by mohla být Střední Asie. Geologická stavba Mongolska skýtala možnost, že by usazeniny se zkamenělinami se mohly nalézt i v poušti Gobi a to i z období křídy. V roce 1922 byla do terénu vypravena expedice muzea v New Yorku, vedená cestovatelem R. Ch.Anderwsem. Poté následovaly ještě další až do roku 1930. Úspěch všech expedic byly obrovské. Přivezly mnoho poznatků a materiálu o křídových veleještěrech a třetihorních savcích. V roce 1946 a v následujících dvou létech to byly expedice Akademie věd SSSR pod vedením profesora Jefremova, jež směřovaly do jižní a východní části Gobi. Výsledky expedic plně vyvrátily představu, že prastará asijská pevnina byla vždy pouští. Objevil se jiný obraz Mongolska zhruba před 60 miliony lety. Velké široké nížiny, rozsáhlé močály, bujné rostlinstvo na březích moře. Na tyto úspěšné a velkoryse vedené vykopávky navázaly v šedesátých létech mongolsko-polské expedice pod vedením paleontoložky dr. Kielové-Jaworowské.

Materiál získaný výše uvedenými expedicemi je uložený v muzeu v Moskvě, New Yorku, Varšavě a právě zde, v Centrálním muzeu v Ulánbátaru.

Procházíme li sály muzea s množstvím perfektně dochovaných zkamenělých koster různých veleještěrů, ještěrů, savců, zmocňuje se člověka poněkud tísnivý pocit. Pocit malosti a nepatrnosti v porovnání s tvořivostí a evolucí přírody. Velkému sálu vévodí kostra tarbosaura úctyhodných rozměrů: výška 7 m a délka 12 metrů. Je to jeden z deseti "úlovků" Profesora Jefremova z kotliny Nemegt. Úžasná jsou zkamenělá hnízda se snůškou vajec užším koncem směřujícím do středu hnízda, tak dokonale zachovaná, působící dojmem "odskočení"si samice dinosaura někam za potravou. Tyto snůšky plazů se podařilo objevit a vykopat ve Východní Gobi v Bajan Dzagu. Stejně úchvatným dojmem působí pancéřnatí dinosauři z bajan Širé a Bajan Dzagu., dvoumetrové lebky s desítkami špičatých zubů dravých dinosaurů, kostra pravěkých nosorožců a mnoho dalších, menších koster, lebek plazů a savců.

Nikdo z návštěvníků Ulánbátaru by si neměl nechat ujít tak zajímavou expozici. Zcela určitě to bude jeden z velmi hlubokých a trvalých zážitků, kterých si cestovatel získá při návštěvě této nádherné země v srdci Asie.

Jaroslav Hladík
Klub cestovatelů Hanzelky a Zikmunda Globe Prosiměřice