Za dinosaury do Utahu

Pronajímám si v Salt Lake City od místní agentury vůz a vydávám se napříč státem Utah k hranicím Colorada. Mým cílem je Národní park Dinosaur, který jsem toužil spatřit od doby, kdy jsem shlédl film "Jurský park". Právě tady, v divoké horské krajině, kterou dnes protéká řeka Green River, se před miliónem let proháněli pravěcí ještěři, tyranosauři a brontosauři, jejichž kosti zůstaly ve zdejších skalách. A nad tím nejhlavnějším nalezištěm byla postavena budova muzea, které se stalo cílem návštěvníků z celého světa.

Jak brzy zjišťuji, pronájem auta v Utahu není zrovna levnou záležitostí - zdejší agentury žádají až trojnásobek toho, co v Kalifornii. Za to ale poskytují automobilistům skutečný komfort v podobě perfektně čistých odpočívadel vybavených voňavými toaletami a informačními stánky, kde vám ochotní zaměstnanci poskytnou zdarma dobré mapy, prospekty i rady na další cestu. Přesto trvá několik hodin, než se dostávám pouštní silnicí k hranicím státního parku, kde mě vítá maketa brontosaura. Brzy nato sjíždím horskou silnicí do údolí a pak na nevelké parkoviště, na kterém moje cesta prozatím končí. Tady čeká minivláček na gumových kolech, který odváží turisty do kopců k nalezišti pravěkých ještěrů. Asi po dvou kilometrech jízdy se konečně ocitám v dějišti filmu jurský park. Přede mnou v rozsáhlém údolí se rozprostírá krajina, která byla kdysi dávno domovem dravých i býložravých ještěrů a nad níž létali pterodaktylové. Teď mohu vstoupit do prosklené budovy nad pravěkou skálou a prohlížet naleziště kostí mohutných ještěrů Apatosaurů. A protože Američané pamatují na všechno, dostanu i několik mapek a plánků, podle kterých mohu sám bádat a skládat si obrázky ještěrů, ba dokonce mi nikdo nebrání, abych si ohmatal jejich kosti, staré milión let. V přilehlém sálku se návštěvník může posadit a podívat se na film o životě pravěkých ještěrů, doprovázený realistickými zvukovými efekty, aby iluze byla dokonalá.

Cestou zpět odmítám vláček a vracím se do údolí pěšky sám silnicí mezi skalnatými štíty hor, protože chci vychutnat zdejší krajinu i s atmosférou dávného pravěkého života, který tu cítím jakoby někde docela blízko za oponou času. Odtud už není daleko do hor, které jako by vypadaly z obrázků Zdeňka Buriana o pravěké divočině. Malebná zelená údolí kolem široké řeky jsou obklopena žlutými a okrovými hřebeny skal. Tady žili v nevelkých jeskyních a sídlištích pravěcí lidé. Kromě nálezů zbytků po jejich pobytu zůstaly hlavně petroglyfy - rytiny ve skalách. Šplhám se za nimi a nacházím zajímavé kresby - velké ještěrky, ale také postavy lidí. Některé postavy jsou ve skafandrech a s anténkami na přilbách a jakoby vypadly z utopických knih pana Dänikena.

Je to přízračná pravěká krajina ve které jsem široko daleko sám, až na mě padá tíseň. Jak to tady asi vypadalo před tisíci lety, kdy neznámý umělec vyrýval své kresby do těchto skalních stěn a jeskyní? Z rozjímání mě vyruší dvě více než osmdesátileté americké babičky, které sem přijely džípem po kamenité silničce a teď šplhají do skal a hlasitě se podivují nad pradávnými výtvory.

Stmívá se, přichází noc a já projíždím horami severního Utahu, abych se dostal do rána zpět do Salt Lake City, protože musím vrátit vypůjčený vůz. Silnice prochází hlubokými lesy a já každou chvíli narážím na přejeté zvíře - skunka, lišku nebo i jelena, někde už jen kaluže krve. Jedu opatrně, snižuji rychlost, ale i tak se jednu chvíli jen v posledním okamžiku stačím vyhnout statnému jelenu, který pár metrů přede mnou přechází silnici. Brzy ráno konečně zase vjíždím do rušné metropole státu mormonů, čisté, moderní a výstavné. Jako suvenýr si z ní odvážím zajímavé vzpomínky a kuličku soli z Velkého solného jezera.

Vladimír Kříž
San Francisko, Jihlava