Zajímavosti z Fontainebleau

Lesní paseky a zákoutí v okolí Fontainebleau přitahovaly od 40. let 19. století umělce, kteří chtěli malovat své obrazy přímo v plenéru. Nejvíce se usazovali ve vesničce Barbizon a od jejího názvu se jim později začalo říkat "malíři Barbizonské školy". Patřil k nim T. Rousseau, J.-F. Millet, A. Chitussi a další. V někdejším Rousseauově ateliéru v Barbizonu je dnes muzeum věnované krajinářům Barbizonské školy.

• Nepravidelný tvar oválného dvora zámku ve Fontainebleau má na svědomí údajně to, že do jeho obvodu spadaly pozemky sedláka, který je houževnatě odmítal prodat. Král prý tehdy prohlásil, že rolník má na svůj pozemek právo od boha, a to je víc než právo francouzského krále.

• Jindřich IV. se ve Fontainebleau zasloužil mimo jiné o zámecké zahrady a kapří rybník. Základem chovu kaprů byl dar vévody Karla Lotrinského. Ten nechal dovézt do Jindřichova rybníku 60 ryb z okolí Nancy. Kapři pak byli loveni i pomocí kormoránů. Marie di Medici si o lovu kaprů v rybníku roku 1607 poznamenala: Byli uloveni dva, z nichž jednomu bylo 800 let a pamatoval zřejmě praotce Noa a potopu světa, druhého jsme odhadli na 300-400 roků.

• Švédská královna Kristina Augusta - poslední z rodu Vasa - se do historie zámku zapsala přestupem ke katolické víře. Kristina se věnovala především vědě a umění, přijala na svém dvoře například René Descarta, ale také J. A. Komenského. Jeho učebnici Janua linguarum uměla dokonce nazpaměť.

Svou konverzi ke katolictví nějaký čas tajila, ale roku 1654 abdikovala ve prospěch svého bratrance Karla X. Gustava a žila pak mimo jiné také na zámku ve Fontainebleau.

Kristina milovala markýze Monaldeschiho, pro kterého dokonce vymohla titul "velký podkoní". Když ale přišla na jeho nevěru, stala se z ní nebezpečná saň. Pozvala markýze k pokání a poté ho dala zavraždit v zámeckém sále jeleních parohů - stylové místo pro konec nevěrníka.

Poničená drátěná košile a vražedná zbraň se dodnes ukazují návštěvníkům. Italský vrah se stal jejím novým milencem.

Na mladého francouzského krále Ludvíka to bylo ale příliš, a tak královna Kristina musela, z Francie pryč. Její exilové putování skončilo v Římě, kde se cele věnovala svým zálibám. Zemřela v roce 1689 a navzdory svým hříchům je pochována v chrámu sv. Petra ve Vatikánu.

• Manželka Ludvíka XVI., Marie Antoinetta, jezdila do zámku ve Fontainebleau z Paříže po Seině pohodlnou jachtou.

• V zámku Fontainebleau byl vězněn papež Pius VII. Vznešený vězeň pobýval v pokoji královny. Napoleon prý chtěl z papeže udělat svého dvorního kaplana, ale zachránil ho především nezdar ruského tažení, který se stal předehrou konce císařství.

Pius VII. nejdříve v katedrále Notre-Dame korunoval Napoleona na císaře z boží milosti a to i za situace, když po svém příjezdu do Paříže zjistil, že Josefína, kterou měl korunovat na císařovnu, není s Napoleonem církevně oddána. Byl dokonce nucen v noci před korunovací požehnat tajnému sňatku Napoleona s Josefínou.

Přátelské vztahy mezi papežem a Napoleonem ale netrvaly dlouho. Konflikt eskaloval nejdříve vojenskou okupací Říma a nakonec zatčením papeže a jeho deportací do Francie, kde byl uvězněn na zámku Fontainebleau.

• Ve svém pokoji ve Fontainebleau se v noci z 12. na 13. dubna prý Napoleon pokusil o sebevraždu. Chtěl se otrávit jedem, který prý nosil po celou dobu ruského tažení ve váčku okolo krku. Jed byl ale vyvětralý a neúčinkoval a císař si údajně jen povzdechl: "Všichni mě zrazují, i ta smrt."

Lumír Pecold