Jurmala

Jméno letoviska Jurmala, dříve také Rigas Jurmala, bylo u nás před časem známo z plakátů a nabídky cestovní kanceláře Inturist. Avšak navštívit toto místo na východním pobřeží Baltického moře honosící se bohatou minulostí se podařilo jen málokomu. Dnes si stačí koupit v Rize jízdenku na električku a za půl hodiny jste na místě. Problém je však kde vystoupit, protože Jurmala je několik desítek kilometrů dlouhá.

Současná Jurmala byla vytvořena sloučením několika sídel, od Kemeri a Sloka až po předměstí hlavního města Lotyšska Rigy, v roce 1959. Aglomerace leží v pruhu maximálně dva kilometry širokém táhnoucím se po pobřeží v délce víc než třicet kilometrů. Žije tu asi 57 tisíc obyvatel, kteří jsou bud’ zaměstnáni ve znovu se obnovujícím cestovním ruchu, nebo dojíždí za prací, nejčastěji do Rigy.

Jurmala se rozkládá na písečném pruhu ohraničeném na západě vodou Rižského zálivu a na východě řekou Lielupe, která teče podél pobřeží, než konečně dorazí k moři. Třetím vodním pruhem, směrem do vnitrozemí, je jezero Babites. Má rozlohu 25,5 km2 šířku maximálně asi 2,5 km a délku 13 km. Průměrná hloubka je 90 cm. Je to ornitologická rezervace hostící téměř 50 druhů ptáků a 17 druhů ryb. Legenda vypráví, že své jméno má podle dívky Babite, která tu často sedávala na břehu. Zlý čaroděj, kterého odmítla, se pomstil tak, že jednoho dne připlul velký černý oblak, z něho vyšlehl blesk a ten dívku srazil do jezera.

Aby jezero mělo stále čistou vodu, bylo nutné zajistit její průtok. Proto byl vybudován spojovací kanál Varkali. Vznikl tak umělý ostrov a poloostrov mezi řekou Lielupe a jezerem. Písečné valy, vytvářející velmi působivý reliéf, jsou pozůstatky po ústupu ledovce při posledním zalednění asi před 12 tisíci lety.

Moře při pobřeží je hluboké v průměru asi 26 metrů a maximum je necelých 60 metrů. Teplota vody v létě se pohybuje od 16 do 20 stupňů Celsia, což je závislé na počasí. To je v oblasti velmi nestálé a proměnlivé. Průměrná červencová teplota vzduchu je 17 stupňů Celsia, lednová -4 stupně Celsia. Srážek spadne průměrně za rok 590 mm, jejich rozložení v roce může být velice proměnlivé. Například v roce 2002 tu od poloviny června až do poloviny září vůbec nepršelo.

Prostor města je porostlý z velké části borovicovým lesem, ve kterém se nacházejí zpravidla rekreační objekty. Vlastní město tvoří bývalá samostatná sídla, na která upozorňují dnešní názvy čtvrtí a železničních stanic.

V roce 1848 bylo na dnešním území Jurmaly registrováno 1 750 návštěvníků, 1873 již 18 tisíc, 1914 60 tisíc hostů. V místní části Kemeri se vyvinul samostatný balneologický resort. Rozvoj zastavila první světová válka. Po válce vzniká za řekou Daugava část hlavního města Rigy a do její působnosti spadá i část Lielupe se svým okolím o výměře 36 km čtverečných. Železniční most byl obnoven až v roce 1922 a silniční spojení roku 1925 dálnicí, která byla nejlepší silnicí v zemi té doby. Roku 1920 pobývá v oblasti 12 tisíc rekreantů a hostů, 1935 již 32 tisíc.

Za sovětské vlády prošla Jurmala několika administrativními změnami a sloužila hlavně jako rekreační místo. Za sovětské éry tu pobývalo v sezóně přes 200 tisíc dětí a rekreantů z celého svazu. Pro obyvatele byly zřízeny podniky elektrotechniky a rybářská družstva. Ostatní pracovali v resortu balneoprovozů, hotelů a cestovního ruchu v rámci Inturistu. I přes velké počty návštěvníků se velmi malá pozornost věnovala ochraně přírody.

Po rozpadu Sovětského svazu tu průmysl zmizel a příliv hostů z Ruska prakticky neexistoval. To vedlo v devadesátých letech 20. století k velmi hluboké krizi. Řada zdravotnických zařízení, rekreačních středisek a hotelů byla zrušena. Současná doba však již ukazuje na opětné znovuzrození. Řada domů a hotelů je opravena nebo se opravuje. Počet hostů vzrůstá a v provozu je již asi 40 sanatorií a hotelů, povětšinou v soukromém vlastnictví. V sezóně se opět pořádají koncerty a sportovní akce. Lidé v městě žijící již opět získávají pracovní uplatnění a nemusejí za prací dojíždět. Je však nutné dodat, že i dnes ještě slouží Jurmala jako velká příměstská ubytovna pro Rigu, díky své dobré dopravní dostupnosti.

Z pozoruhodností stojí za zmínku zřízení Národního parku v Kemeri roku 1997, vyhlášení pláží v Majori roku 1997 za nejlepší v oblasti, což dokazuje udělení titulu "Modré plážové vlajky". Tento titul se získává za velmi kvalitní vodu, čistotu pláže a jejího okolí a místo se stává členem Evropského fondu za životní prostředí. Pokud nejsou kritéria udržována, titul se odebírá.

Budoucnost Jurmaly je vzhledem k podmínkám příznivá a perspektivní. Po době stagnace se Jurmala opět dostává do povědomí a díky své otevřenosti a pohostinnosti se znovu stává pojmem na mapě cestovního ruchu Evropy. Pokud se čtenáři naskytne možnost ji navštívit, plně mu to doporučuji.

Ivan Farský
Zeměpisné sdružení