Ha Long

Jedním z nejpodivuhodnějších míst světa je nesporně zátoka Ha Long na severu Vietnamu. Urazit potřebných asi 180 kilometrů východně z Hanoje přes Hai Phong se může zdát jako největší maličkost, ale pouze pro toho, kdo nepoznal Vietnam a zdejší podobu dopravy. Stačí urazit, výstižnější by asi bylo odploužit se, autobusem jen pár kilometrů, a porozumíte beznaději, jakou zde všichni dobyvatelé měli na poražení domorodých vojáků.

Zarputilost, neohroženost a odhodlání kamikadze, s jakými se staví proti rozjetému autobusu, zcela jednoznačně nedává nikomu šance. Autobus musí zastavit, pěší jej pak obejdou a řidič opět popojede pár metrů. Jízda tu přeneseně i v pravém smyslu slova je našlapováním v minovém poli a není divu, že trvá 8 hodin. Tak vypadá naplnění nezdolné touhy Vietnamců po svobodě bez područí ze strany Portugalců, Američanů, Francouzů, Mongolů i Číňanů, a tak hrdě a spokojeně snášejí dřinu i bídu. Ostatně za všechny to vyslovil již strýček Ho Či Min: “Není nic cennějšího, než svoboda a nezávislost.”

Houževnatost podtrhují subtilní postavy žen obtěžkané nákladem zavěšeným na vahadle přes rameno, pod kterým se nám, o jednu až dvě hlavy vyšším a urostlejším, při zkoušce v přístavním Hai Phongu podlomila kolena. Hai Phong je rozložen na čtyřech řekách. Severní částí protéká mohutná Cam - Zakázaná řeka, rovnoběžně s ní jižními předměstími protéká menší Lach Tray. Do řeky Cam se navíc vlévají na území města přítoky Dao Ha Li a Tam Bach, a tak díky síti přírodních toků obohacené o umělé kanály připomíná Hai Phong, třetí nejlidnatější vietnamské město, vzdáleně Benátky.

Ulice města jsou přeplněny tisícovkami cyklistů. Muži mají v oblibě zelené klobouky ve tvaru tropických přileb, kdežto ženy dávají přednost typickým kuželovitým slaměným kloboukům. Město nemá výrazné kulturní, historické ani náboženské památky. Domy i pagody trpí destruktivním působením vysoké vzdušné vlhkosti patrné v podobě černých skvrn plísně na stěnách. Tržnice kromě datlí, čajů, pestrého výběru ovoce a zeleniny, živočichů živých i usmrcených nabízí především tolik potřebný, pro naše útroby zcela nezbytný dezinfekční prostředek k vnitřnímu užívání, vodku Lua moi.

Venkovská krajina je zajímavá a pestrá. Vodorovné, svěže zelené obdélníky rýžových polí jsou pracně ručně zavlažovány jakýmisi velkými lžícemi zavěšenými na lanech, s různými primitivními mechanickými zařízeními z košů a vahadel. Ostatně i mlácení obilí je nevídané, neboť se děje chozením i přejížděním bicyklů a autobusů po úrodě rozprostřené na okraji silnice.

Po trajektu přes Červenou řeku a mořský záliv přijíždíme do Ha Longu, Dračí zátoky s třemi tisícovkami ostrovů, ostrůvků i skalisek a mogotů - typických vysokých štíhlých útvarů věžového krasu, výtvorů mnoha tisíciletí, větrů a vln. Již z pevniny jsme uneseni krásou, kterou výhled na záliv o rozloze 1500 km2 ^s bizarně tvarovanými skalami, pokrytými do dálky svítícími květy, kolem nichž majestátně a romanticky, alespoň z dálky viděno, proplouvají malebné džunky s výraznými a fotogenickými červenými plachtami.

Odoláváme nabídce na pravou thajskou erotickou masáž, jíž je zdejší letovisko proslulé, a vydáváme se opatrně do kopců, abychom si z výšky mohli udělat přehled i pár obrázků o divu, který budeme v příštích dnech poznávat. Cesta po stráních také není bez problémů. Vybočit z pěšinky je sázka do loterie pro případné nášlapné miny, a tak se držíme vyšlapaných pěšinek. Ananasové listy, jejichž trsy připomínající mladé agave, jsou neuvěřitelně ostré a pořezat se je tak snadné.

Pohledy z vrcholků však stojí za poranění i nezbytnou námahu. Není čeho litovat. Vietnamci mají spousty bájných historek vztahujících se ke každé zajímavosti a lokalitě. Zde porozumíme pověsti, že drak Tarask, který ve zdejších horách žil, tudy unášel princeznu a po pronásledovatelích metal ocasem obrovité balvany, dnešní mogoty. Jméno Ha Long znamená Kde drak vstoupil do moře.

Při zpáteční cestě prohlížíme zdejší zajímavou flóru a když uvidíme plůtek venkovského stavení utvořený ze svěže zelených banánovníků a papájí, jimž tu říkají hudu, neodoláme a požádáme o vstup do dvorku, odkud lze lépe fotografovat. Bezděčně se ocitáme v roli ozdob místní svatby a tak kromě snímků si odnášíme i nečekaný etnografický a kulinářský prožitek, v podobě vlastnoručně utržených banánů. Ženy obdržely kytku gerber a my na oplátku obdarováváme děti tužkami a sladkostmi. Tropická bohatost krajiny je čarovná.

“Chtělo by to prozkoumat džunky zblízka, případně se podívat dovnitř,” říkáme si. Je pravda, že člověk má poznat všechno, ovšem některé zážitky jsou nečekaně silné. K těm určitě náleží návštěva, kterou jsme tu absolvovali. Život v takové lodi je možná zajímavý a dobrodružný, ale bezesporu velmi skromný a nesmírně namáhavý. I na zdejší poměry zůstalo soukromí, pohodlí i hygiena kdesi na břehu.

V parku na nábřeží u čínského pavilónku je k obdivování připraveno tolik neznámých a současně omamně sladce vonících, úchvatně kvetoucích keřů a záhonů, stěn z popínavých dřevin, obrovských pestře zbarvených motýlů a palem, že naši muži neodolají a vetknou Jarce a Květě do vlasů bíložluté intenzívně vonící květy.

Nastává čas pro výlet lodí po zálivu, abychom se s jednotlivými ostrůvky, útesy, skalisky, džunkami i sampany, skalními průhledy i mosty seznámili blíže. Hustý opar však velmi komplikuje fotografování. Na většinu skalisek je téměř nemožné se dostat bez horolezeckého vybavení, ostatně to ani není žádoucí. Fauna, od brouků, motýlů, ještěrek a vůbec drobné žoužele až po malé opičky, je prý unikátní, na některých z útvarů endemitní, nejinak je tomu zde všude i s kytkami, houbami a banánovníky. Za větší zastavení stojí jeskyně zvaná pirátská, kde na někdejší deklarované řemeslo zdárně navazují současní kluci, kteří tu loví nádherné mušle i úlomky korálů a prodávají je za pirátských podmínek turistům. Ostatně potěšit se nádherným přírodním výtvorem může být jednou z posledních radostí, stav lodí, které se zde nabízejí k projížďkám, je více než povážlivý.

Přírodními zdroji bohatá lokalita poskytuje svým obyvatelům přece jen dostatek obživy a tak tu lze zahlédnout a také zevrubně prohlédnout plovoucí vesnici, jakési soulodí sestavené z několika desítek sampanů. Životní podmínky obyvatel jsou více než skromné. Vnímáte-li však smysly voňavý kouř oběda stoupající z ohniště na lodi, poklidné rybaření mužů na proutěných kulatých bárkách jen chatrně vymazaných hlínou či asfaltem, jednoduchost vedení domácnosti ženami a spokojeně skotačící dovádějící děti skákající se střechy do teploučké vody, jejich druhého živlu, můžeme zdejším obyvatelům i tak trochu a hodně tiše jejich spokojenost závidět. Návod šťastných dětí nezůstává oslyšen, a tak ihned po návratu na břeh se také oddáváme lázni v teplých vlnách tonkinského zálivu. Příjemná teplá mořská voda, jemný písek a sluníčko, vše vyzdobeno kulisami květy obalených skalisek trčících z vod zálivu, to je velmi příjemné vzpomínání na Ha Long.

Květa a Jaromír Polákovi
Klub cestovatelů Hanzelky a Zikmunda Globe Prosiměřice