Sahara

Největší poušť světa se táhne od Atlantického oceánu až po Rudé moře v délce 4800 km a v pásu širokém 1300-1600 km. Zabírá asi 20 % rozlohy Afriky. Jméno se odvozuje od arabského slova Sahra, v překladu pustina. Saharou protéká jen jedna nevysychající řeka, Nil. Ten si přivádí dostatek vody z tropických oblastí a tak překonává suchost pouště.

Sahara měla ještě v mezolitu a na počátku neolitu dostatek vláhy, vegetace i lovné zvěře. Skupiny pravěkých lidí osídlily pás tehdejších stepí a savan a vytvořily zde nový typ afrického obyvatelstva, dnes označovaný za negroidní. V neolitu, který na Sahaře probíhal v 6.-4. tisíciletí př. n. l., došlo ještě jednou k osídlení pouště. Podnebí bylo příznivé a řeky měly díky dešťům dostatek vody. Na Sahaře žila divoká i ochočená zvířata (nosorožci, sloni, žirafy, člověk choval kozy, ovce, skot). Postupně však ubývalo vlhkosti a přírodní podmínky se začaly zhoršovat. Část obyvatel se usadila v oázách a stávali se z nich zemědělci, část zůstala věrna kočování a přizpůsobila se těžkým podmínkám pouště, zejména nedostatku vody.

Území Sahary je budováno žulami a rulami. Podložní horniny jsou značně denudované a jen na některých místech se morfologicky uplatňují. Většinu povrchu vyplňují kontinentální sedimenty, které se ukládaly po dlouhá geologická období. Někdy vytvářejí velmi mocné vrstvy, např. nubijské vápence až 500 metrů. Saharský písek je poměrně mladý a je pevninského původu - představuje zvětralý materiál z pozdních třetihor a čtvrtohor. Větry ho roztřídily a vytvořily mohutné duny. Povrch nechráněný vegetací je během dne vystaven velkým teplotním změnám, ve dne teplota na slunci dosahuje kolem 90 °C, v noci klesá až k nule. To vedlo k rozpukání skal a ke vzniku tří hlavních typů pouště: ergu, hamady a regu. Erg je typ písečné pouště pohyblivých dun a je na Sahaře zastoupen poměrně málo. Největší rozsah má v Alžírsku. Přes ergy se cestuje velmi obtížně, karavany i terénní auta volí raději cestu přes kamenitou či štěrkovou poušť. Hamada je kamenitá poušť holých skal, příkladem je plošina Ahaggar na obratníku Raka v jižním Alžírsku. Reg je přechodný typ mezi hamadou a ergem, skládá se ze štěrku a oblázků. Na některých místech je rozbrázděn říčními koryty - vádí.

Sahara má silně aridní klima vyznačující se jasnou oblohou a po celý rok pravidelným slunečním svitem. Deště jsou nepravidelné, často jen ve formě krátkých, prudkých bouří. V Libyjské poušti nezaprší i několik let, většina centrální Sahary má méně než 25 milimetrů srážek ročně. Tato extrémní aridita je způsobena zeměpisnou polohou. Sahara leží v oblasti vysokého tlaku vzduchu, vzduch sestupuje z vyšších výšek k zemi, otepluje se a stává se relativně suchým. Chybí vláha, voda zde bývá jen v podobě ranní rosy. V Azíziji poblíž Tripolisu v Libyi byla 13. září 1922 naměřena teplota 58 stupňů (nejvyšší naměřená teplota na světě). Průměrná červencová teplota zde bývá okolo 38 stupňů, v některých mimořádně teplých rocích se přibližuje až k 50 °C. Roční amplituda je jen 15 stupňů, denní je podstatně vyšší. Po západu slunce nastává rychlá změna teplot, teplo se ztrácí vyzařováním. V létě klesá teplota v noci k 15 °C, v zimě až k nule, někdy i pod ní.

Rozsáhlé saharské plochy jsou podobně jako i jiné pouštní krajiny zdánlivě bez života. Po dešti však krajina změní rychle svou tvář. Reg si zbytky vegetace zachovává stále, traviny jsou spásány velbloudy, ovcemi a kozami. Saharské zemědělství je omezeno pouze na oázy. Mezi jednotlivými oázami stále probíhá karavanní doprava, státní hranice nejsou žádnou překážkou. 

Jan Hájek
Zeměpisné sdružení