Původní obyvatelé Nového Zélandu

Až do roku 1642 Evropané Nový Zéland neznali. Tehdy objevil jižní část ostrova holandský mořeplavec Abel Tasman, který také jako první obeplul Austrálii. Kontak s bojovně vypadajícími a naladěnými domorodci - Maory - nebyl jednoduchý.

Některé z Tasmanových námořníků Maoři zabili, a tak kapitán ztratil zájem o kolonizaci objeveného území. Název, který ostrovu dal - Nieuw Zeeland (kupodivu mu připomínal jednu z provincií jeho vlasti), však přetrval.

V roce 1769 připlul J. Cook a tentokrát cílevědomě nárokoval ostrov pro Anglii. Pak začalo do země proudit stále více dobrodruhů. Nově příchozí prodávali Maorům alkohol a střelné zbraně a ti je začali používat v potyčkách mezi kmeny. Tím začal proces úpadku Maorů. Umírali také na evropské nemoci, například spalničky, proti nimž neměli žádné protilátky.

K otevřeným sporům a šarvátkám došlo, jakmile přistěhovalci začali ve velkém zabírat maorskou půdu. V roce 1867 vypuklo maorské povstání. Hnutí Hauhau (podle válečného pokřiku Maorů) bojovalo s velkou srdnatostí, ale technické převaze Evropanů nemohlo dlouho odolávat. Válka skončila r. 1872 a Maoři ztratili většinu své dřívější země. Ale na rozdíl od domorodých Australců se Maoři nové situaci přizpůsobili a integrovali se poměrně velmi úspěšně do evropské kultury dominia Nový Zéland.

Dnes zastávají významné funkce ve všech oborech společenského života. Z celkového počtu obyvatel Nového Zélandu představují zhruba jednu desetinu.

Jan Bína
Zeměpisné sdružení