Japonská náboženství

V Japonsku se mísí prvky původního japonského náboženství šintó, z Číny přejatého konfucianismu a přes Čínu a Koreu z Indie převzatého buddhismu. Křesťanství je zanedbatelné. Z každého ze tří výše uvedených hlavních proudů zůstalo v Japonsku to, co nejvíce vyhovovalo japonskému myšlení a tehdejší společenské situaci.

Tyto prvky se samozřejmě projevují v chování i těch mladých lidí, kteří tvrdí, že jejich rodina se sice hlásí k některému náboženství (obvykle k šintoismu i buddhismu současně), ale že je to v podstatě nezajímá. Novorozenci jsou zpravidla přivítání do života v šintoistické svatyni, také svatby se konají většinou podle šintoistických pravidel, teprve pak se nevěsta převléká do dlouhých bílých evropských šatů a věnuje se krájení svatebního dortu na americky pojaté svatební hostině. Pro obyčejný všední den existuje řada konfuciánských návodů a pravidel. Teprve na sklonku života se Japonci přiklánějí k buddhismu.

Zahraniční turista se jistě bude ptát, jak pozná buddhistický chrám či šintoistickou svatyni? Do šintoistické svatyně vede z pravidla cesta, která začíná velkou dřevěnou bránou torii. Svatyně bývá velmi pestře zbarvená, nejčastějšími barvami jsou červená, bílá a zlatá. Cesta ke svatyni je lemována lucernami. Buddhistický komplex není tak pestrý, dřevo je tmavohnědé, tmavošedé, tašky na střeše jsou černé a stěny bílé.

Jan Hájek
Zeměpisné sdružení