"Hlavu měj v chladu, nohy v teple". Toto přísloví se hodí k vysvětlení toho, jak se v Japonsku bydlí. Tradiční japonské domky se stavěly tak, aby odolávaly živlům a počasí - zemětřesením, tajfunům v létě vedru, velké vlhkosti vzduchu. Podstatně méně se přihlíželo k pohodlí obyvatel.
Domky jsou lehké, vzdušné, pružné, ale v zimě je v nich zima. Dříve
se topilo jen pomocí nádob se žhavým dřevěným uhlím, dnes pomocí
elektrických koberců nebo naftových přenosných kamínek. "Ohřívadlo" se
zpravidla umisťovalo do prohlubně pod nízkým stolem. Přes stůl se přetáhla deka.
Každý sedící kolem stolu měl nohy v teple a hlavu a záda v chladu. Tyto
domky se dělí na jednotlivé místnosti posuvnými dveřmi polepenými papírem, proto
jsou také samá škvíra a všude zvenku táhne dovnitř vlhký a chladný vzduch.
Moderní domky jsou dvojího typu: buď rodinné domky z moderních materiálů,
topí se v nich ale podobně jako v klasických dřevěných domech, nebo
železobetonové konstrukce odolné vůči zemětřesením. V nich škvíry nejsou,
naopak vše je utěsněno a zapojena je klimatizace. Takže zatímco jste mohli
v Japonsku snadno nastydnout jen v zimě, nyní je to možné i v parném
létě. Klimatizace jsou všude, v prodejnách, kavárnách, kinech atd.
Výměra tradičních místností se počítá na tatami - rohože o
délce 180 cm a šířce 90 cm. Běžné pokoje jsou ve výměře 4,5 tatami, 6 tatami, za
velkou místnost se považuje pokoj o 8 tatami. Dnešní moderní domky mají většinou
jednu místnost zařízenou v tradičním japonském stylu, tedy na podlaze tatami,
v jedné stěně skříň na lůžkoviny ošiire, posuvné dveře fusuma
nebo šódži oddělují místnost od předsíně. Část další
stěny vyplňuje tradiční výklenek tokonoma, kam se věší svitkové
obrazy nebo se aranžuje ikebana. Další místnosti jsou již zařízeny
v evropském stylu nebo jsou směsicí obou stylů. Nejvíce otázek cizinců se bude
týkat japonské koupelny. Japonci jsou přehnaně čistotní (mimořádně hygienická
země - viz roušky na ústech). Co to tedy je japonské ofuro?
Koupelna v našem slova smyslu to není. Ofuro byla původně velká káď, pod
kterou se topilo. Nečistý člověk se nejdříve umyl vsedě na stoličce ve
škopíčku a pak čistý vlezl do kádě, aby tělo náležitě prohřál a zbavil se tak
celodenní únavy. Stejným způsobem se koupel praktikuje i dnes. Každý Japonec se
nejdříve důkladně umyje, opláchne čistou vodou a čistý místo do kádě vleze
do vany s teplou vodou. Protože je nutné vodou šetřit, užívá jedno ofuro
s horkou vodou postupně celá rodina a třeba i několik dní po sobě. Voda
se jen přihřeje a opět použije. Japonci často v evropských hotelech
"vytopí" pokoje v nižších patrech, protože se snaží "koupat
se" jako doma nejdříve mimo vanu. Jan Hájek Zeměpisné sdružení |