Japonské bydlení

"Hlavu měj v chladu, nohy v teple". Toto přísloví se hodí k vysvětlení toho, jak se v Japonsku bydlí. Tradiční japonské domky se stavěly tak, aby odolávaly živlům a počasí - zemětřesením, tajfunům v létě vedru, velké vlhkosti vzduchu. Podstatně méně se přihlíželo k pohodlí obyvatel.

Domky jsou lehké, vzdušné, pružné, ale v zimě je v nich zima. Dříve se topilo jen pomocí nádob se žhavým dřevěným uhlím, dnes pomocí elektrických koberců nebo naftových přenosných kamínek. "Ohřívadlo" se zpravidla umisťovalo do prohlubně pod nízkým stolem. Přes stůl se přetáhla deka. Každý sedící kolem stolu měl nohy v teple a hlavu a záda v chladu. Tyto domky se dělí na jednotlivé místnosti posuvnými dveřmi polepenými papírem, proto jsou také samá škvíra a všude zvenku táhne dovnitř vlhký a chladný vzduch. Moderní domky jsou dvojího typu: buď rodinné domky z moderních materiálů, topí se v nich ale podobně jako v klasických dřevěných domech, nebo železobetonové konstrukce odolné vůči zemětřesením. V nich škvíry nejsou, naopak vše je utěsněno a zapojena je klimatizace. Takže zatímco jste mohli v Japonsku snadno nastydnout jen v zimě, nyní je to možné i v parném létě. Klimatizace jsou všude, v prodejnách, kavárnách, kinech atd.

Výměra tradičních místností se počítá na tatami - rohože o délce 180 cm a šířce 90 cm. Běžné pokoje jsou ve výměře 4,5 tatami, 6 tatami, za velkou místnost se považuje pokoj o 8 tatami. Dnešní moderní domky mají většinou jednu místnost zařízenou v tradičním japonském stylu, tedy na podlaze tatami, v jedné stěně skříň na lůžkoviny ošiire, posuvné dveře fusuma nebo šódži oddělují místnost od předsíně. Část další stěny vyplňuje tradiční výklenek tokonoma, kam se věší svitkové obrazy nebo se aranžuje ikebana. Další místnosti jsou již zařízeny v evropském stylu nebo jsou směsicí obou stylů. Nejvíce otázek cizinců se bude týkat japonské koupelny. Japonci jsou přehnaně čistotní (mimořádně hygienická země - viz roušky na ústech). Co to tedy je japonské ofuro? Koupelna v našem slova smyslu to není. Ofuro byla původně velká káď, pod kterou se topilo. Nečistý člověk se nejdříve umyl vsedě na stoličce ve škopíčku a pak čistý vlezl do kádě, aby tělo náležitě prohřál a zbavil se tak celodenní únavy. Stejným způsobem se koupel praktikuje i dnes. Každý Japonec se nejdříve důkladně umyje, opláchne čistou vodou a čistý místo do kádě vleze do vany s teplou vodou. Protože je nutné vodou šetřit, užívá jedno ofuro s horkou vodou postupně celá rodina a třeba i několik dní po sobě. Voda se jen přihřeje a opět použije. Japonci často v evropských hotelech "vytopí" pokoje v nižších patrech, protože se snaží "koupat se" jako doma nejdříve mimo vanu.

Jan Hájek
Zeměpisné sdružení