Vybrané lokality z oblasti Českého lesa - 3

K Českému lesu patří také Rozvadov, Rybník, Trhanov (Chodenschloss), Všeruby, Výhledy a Závist.

Rozvadov
Hraniční obec ležící kdysi dávno na staré obchodní cestě do Bavorska, dnes na silnici E 50 a dálnici D 5 jedenáct kilometrů západně od Přimdy v nadm. výšce 570 m n. m. Poprvé je obec zmiňována v roce 1580, celní úřad zde byl již v roce 1613. Název Rozvadov je užíván od roku 1885. V roce 1816 byl v obci vybudován kostel sv. Václava, o rok později byl zvýšen o věž, vysvěcen byl až roku 1825. Po roce 1945 byl krátce využíván jako kino, později jako sýpka. Dnes je sice veřejnosti volně přístupný, bohužel není udržovaný.
V roce 1938 měl Rozvadov 198 popisných čísel a žilo zde 1191 obyvatel. Po válce a po odsunu Němců následně pak v padesátých letech byla značná část starých usedlostí zbořena, později byla nahrazena účelovými bytovkami. Na přelomu tisíciletí má ves kolem 600 stálých obyvatel, rozvíjí se. Negativem jsou jako na mnoha hraničních přechodech se SRN tržnice vietnamských prodejců a sexuální turistika na ulici i ve veřejných domech podél mezinárodní komunikace.

Rybník
Obec leží 2,4 km od státní hranice se SRN, asi 9 km od Poběžovic v hlubokém údolí mezi dvěma horskými hřbety Pivoňských a Medvědích hor v nadmořské výšce 532 metrů nad mořem. Na okraji obce protéká Radbuza, která pramení necelé 3 km jihovýchodním směrem. Obec se nalézá v řídce zalidněném prostoru, nejbližším sousedem je na německé straně ležící Stadlern. Územím obce procházela historická hranice mezi domažlickými a přimdskými Chody.
Podle německých pramenů zde stály první domky již roku 1571, podle českých zdrojů zde byla od roku 1621 při velkém rybníku ves Podkorytany. Od roku 1630 se tato lokalita nazývala Chalupy u rybníka. Později rybník zanikl a ves vystavěná dříve v jeho blízkosti získala po něm název Rybník. V letech 1789-1810 byla nedaleko odsud sklárna Goldbrunnhütte. V osmdesátých letech 18. století byl v obci postaven kostel sv. Anny, byl zde hřbitov i fara,od roku 1825 i celní úřad. Roku 1939 byla zavedena poštovní doprava mezi Hostouní a Schönsee přes Rybník, ten byl německými obyvateli využíván k rekreačním účelům. Zlom nastal po skončení II. sv. války a po odsunu německých obyvatel. Rybník zůstal izolován od okolního světa v příhraničním přísně střeženém vojenském pásmu. Původní zástavba včetně kostela byla postupně zbořena a nahrazena objekty zemědělské velkovýroby. Současný Rybník může sloužit jako ukázka osídlení, které postrádá veškeré urbanistické i kulturní hodnoty. V obci jsou dvě restaurace (využívány jsou občas německou klientelou z druhé strany hranice).
V budově bývalého zájezdního hostince bylo vybudováno na přelomu sedmdesatých a osmdesátých let 20. století výukové středisko Pedagogické fakulty v Plzni s kapacitou 74 lůžek ve dvou až čtyřlůžkových pokojích a se 3 klubovnami. V budově je k dispozici 8 sprch, 16 WC. Stravovací kapacita je asi 100 osob denně. Dříve býval objekt využíván o prázdninách k letní dětské rekreaci (dětské tábory), v posledním období je o využívání objektu minimální zájem a tak se Západočeská univerzita snaží nerentabilní objekt prodat.

Trhanov (Chodenschloss)
Ves se zámkem v nadm. výšce 456 metrů n. m. 6 km jihozápadně od Domažlic na železniční trati 184 Domažlice-Planá u. M. Lázní. Založena byla roku 1621. Okolní pozemky získal roku 1671 Volf Maxmilián Lamingen (Chody nazývaný Lomikar). Nedaleko mlýna nechal v letech 1676-77 vystavět zámek, který nazval po chodském hradu v Domažlicích "Chodenschloss". Název zámku přešel do německého názvu vsi, i když podle starého českého názvu se nazývala Trhanov. Vleklý spor mezi Lomikarem a poddanými Chody o jejich stará práva se stal námětem pro řadu literárních děl. V prostorách trhanovského zámku se měl umírajícímu Lomikarovi zjevit přízrak Jana Sladkého Koziny, mluvčího Chodů, kterého nechal Lomikar v roce 1695 popravit v Plzni. Podle pověsti vyzval Kozina před svou popravou Lomikara "do roka a do dne na boží soud". Údajně se tak stalo a Lomikar opravdu roku 1696 v Trhanově zemřel.
V zámku, který byl roku 1810 za hrabat Stadionů empírově přestavěn, je umístěna obrazová galerie J. Špillara. K zámku přiléhá kostel sv. Jana Nepomuckého z roku 1810 vybudovaný na místě kaple založené již roku 1706. Kostelní věž s charakteristickou "makovicí" pochází z roku 1818.
Nedaleko rybníka u domu čp. 8 jsou zasazeny mezníky se stadionským znakem z roku 1735, při silnici k nádraží je kaplička z roku 1746. Nad vsí jsou Lomikarova boží muka z roku 1680. Při bývalé sýpce je barokní socha sv. Jana Nepomuckého.
V Trhanově se narodil lékař a spisovatel J. Thomayer (1853-1927), ten pozval A. Jiráska na Chodsko a podnítil ho k napsání Psohlavců. Narodil se zde i zahradní architekt F. Thomayer.

Všeruby
Městečko založené na česko-bavorské hranici v nadm. výšce 437 m n. m. 11 km jihojihovýchodně od Domažlic a 7 km jižně od Kdyně. Obcí protéká Hájecký potok (přítok řeky Kouby, která již náleží k povodí Dunaje), leží v průsmyku, který tvoří hranici mezi Šumavou a Českým lesem. Původní osada dostala název po velkém rybníku u něhož byla založena. V 15. století se jmenovala Český Rybník nebo jen Rybník (německy Weyer). Roku 1570 získala městská privilegia a také nové jméno Nový Trh (německy Neumark). Jméno Všeruby se objevilo až v roce 1789. V 18. a 19. století bylo rozšířeno zejména košíkářství, hrnčířství a výroba krabiček na sirky. Roku 1832 byla A. Fischerem založena manufaktura na výrobu porcelánu. Tragedií pro městečko byl požár v roce 1852, kdy vyhořelo 34 usedlostí. Následující přestavbou se změnil vzhled historického centra.
V roce 1930 žilo ve Všerubech 1087 obyvatel ve 196 domech. Po skončení II. sv. války a následném odsunu Němců se počet obyvatel prudce snížil a tento trend pokračoval až do 90. let 20. století. Na přelomu tisíciletí se počet obyvatel pohyboval řádově okolo 500 a počet obydlených domů 100.
Všerubský průsmyk je známý z historie i několika vojenskými akcemi. V roce 1040 zde byla svedena bitva mezi českým knížetem Břetislavem I. a německým císařem Jindřichem III., v květnu 1945 průsmykem projela část amerických jednotek podílejících se na osvobozování západních Čech od fašistů. Po událostech v listopadu 1989 došlo ke znovuotevření přechodu pro pěší a automobilovou dopravu ve Všerubech dne 1. 7. 1990.

Výhledy
Turisticky významný bod Chodska na jihovýchodním úbočí Haltravy s překrásným výhledem z výšky 705 m n. m vzdálený 2,5 km od Klenčí pod Čerchovem .V roce 1933 zde byl podle návrhu L. Šalouna a F. Kuželky postaven pomník J. Š. Baarovi, rodáku z Klenčí pod Čerchovem (1869-1925). Podstavec památníku byl při příchodu německých jednotek v roce 1938 zničen, opracované kameny byly použity na stavbu mlékárny u Waldmünchenu. Bronzová socha chodského spisovatele byla po dobu okupace schována v domažlickém muzeu. Památník byl v původním stavu obnoven v roce 1947. Od paty dvanáctimetrového památníku je hezký výhled na Klenčí, Trhanov, Chodov, Hrádek i Domažlice.

Závist
Malá ves na lesní mýtině 4 km západně od Pivoně je zcela netypickým příkladem mezi poničenými sídlišti této pohraniční oblasti. Do současnosti zůstala zachována v téměř neporušeném stavu, i usedlosti, které jskou využívány k rekreaci si zachovaly původní tvář.
Chalupa čp. 17 není na první pohled ničím zajímavá, ale… Že z jedné strany pohoří stéká voda do jednoho moře a z druhé strany do jiného moře, to je věc všeobecně známá. Ale tvrdit totéž o střeše chalupy, to už je zvláštnost. Tato chalupa je postavena na rozvodí. Z její severní strany stéká dešťová voda korytem do nedaleko pramenící Radbuzy a dále do Severního moře, ale z jižní strany teče do Nemanického potoka, Schwarzachem, Nábou a Dunajem do moře Černého.

Jan Hájek
Zeměpisné sdružení